Přehled ústních jednání pro 32. týden roku 2012

03.08.2012

V tomto týdnu se koná 1 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 8. 2012 15:30
- 7. 8. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3782/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: Ing. J. K., zastoupený JUDr. Ivanem Werlem, advokátem

advokátní kanceláře se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti směřující proti usnesení

Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011, proti

rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22.

září 2010 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C

66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010, spojené s návrhem na přednostní

projednání
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení citovaných rozhodnutí z důvodu porušení svého práva

na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod a na porušení čl. 90 Ústavy České republiky.

 

Obvodní

soud pro Prahu 1 rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po

žalovaném vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení částky 359.177,- Kč

jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po

dobu od ukončení pracovní neschopnosti a žádnému z účastníků nepřiznal

právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel požadoval měsíční částky ve

výši rozdílu mezi jeho průměrným příjmem před úrazem a výší plného

invalidního důchodu stěžovatele valorizovaného pro příslušný rok.

Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému

z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl a žádnému z účastníků

nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že postupem obecných soudů byla flagrantním

způsobem porušena jeho základní práva. Podle stěžovatele se v řízení

objevila celá řada závažných vad ústavněprávních rozměrů. Napadená

rozhodnutí jsou podle stěžovatele nespravedlivá a ústavně zcela

nekonformní a soudní řízení v této věci se podle stěžovatele naprosto

vymykalo principům. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů a se

skutkovými zjištěními obecných soudů a zastává názor, že k poškození

jeho zdraví, které utrpěl, došlo v přímé souvislosti s plněním

pracovních úkolů, a jeho úraz je tedy úrazem pracovním.