Přehled ústních jednání pro 33. týden roku 2011

12.08.2011

V tomto týdnu se konají 4 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 10:00
- 17. 8. 2011 10:20
Sp. zn.: II. ÚS 3381/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Mgr. P. M., zastoupený Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, se sídlem AK v Ostravě
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 363/2010-38 ze dne 23. srpna 2010
(Smluvní formulace)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označeného rozhodnutí obecného soudu. Tím bylo po

odvolání vedlejšího účastníka řízení změněno usnesení Okresního soudu ve

Frýdku-Místku tak, že návrh stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí

zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem byl zamítnut.

Stěžovatel namítá, že tímto erzohodnutím došlo k porušení jeho

základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně

lidských práv a základních svobod.

 

Stěžovatel

rekapituluje, že návrh na výkon rozhodnutí podal na základě notářského

zápisu, který obsahoval dohodu o uznání dluhu vedlejším účastníkem

řízení a svolení k přímé vykonatelnosti. Návrhem se stěžovatel domáhal

výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na

nemovitostech ve vlastnictví povinného. Tomuto návrhu soud prvního

stupně vyhověl a odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil

tak, že návrh zamítnul. V souladu s poučením obsaženým v napadeném

rozhodnutí podal v této věci dovolání, ačkoliv s ohledem na to, že

zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1. července 2009 změněno

ustanovení § 238a občanského soudního řádu nejspíše dovolání přípustné

není. Proto souběžně podal i ústavní stížnost. Stěžovatel nesouhlasí s

důvodem zamítnutí návrhu, kterým je podle závěru odvolacího soudu

neurčitost smluvního ujednání o lhůtě k plnění.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 13:30
- 17. 8. 2011 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 894/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: H. R. K. a MUDr. R. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Brně ze dne 17. 2. 2009, č. j. 20 Co 555/2008 – 230, a rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, č. j. 28 Cdo 4000/2009–250
(určení vlastnictví nemovitostí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

navrhují zrušení uvedených rozsudků, vydaných v řízení o určení

vlastnictví k nemovitostem. Podle stěžovatelů byly oběma rozsudky

porušeny čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť jimi bylo rozhodnuto

v extrémním rozporu se zjištěnými skutečnostmi a na základě vadného

právního posouzení věci.

 

Rozsudkem

Městského soudu v Brně bylo vyhověno žalobě stěžovatelů na určení, že

nemovitosti, označené ve výroku rozsudku, patřily do pozůstalosti po

právních předchůdcích stěžovatelů, kteří byli ke dni své smrti

vlastníkem části uvedených nemovitostí. Po odvolání žalovaných věc

posoudil Krajský soud v Brně, který rozsudek soudu prvního stupně změnil

tak, že žalobu stěžovatelů zamítl. Stěžovatelé v ústavní stížnosti ke

konkrétním okolnostem případu uvedli, že jejich právní předchůdci byli

spoluvlastníky firmy Himmelreich a Zwicker, v. o. s., do jejíhož majetku

připadaly i označené nemovitosti, které vlastnili každý z jedné ideální

poloviny. Na tento majetek byla v době nacistické okupace uvalena

správa a následně byl převeden do vlastnictví firmy Waffenwerke Brünn,

a. g. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. přiznal

Ústřední národní výbor Zemského hl. m. Brna, rozhodnutím ze dne 8. 11.

1947, č. j. 116528/47, vlastnické právo oběma původním vlastníkům.

Současně bylo zastaveno konfiskační řízení o tomto majetku. Vlastnické

právo obou původních vlastníků tak zůstalo zachováno a následně přešlo

dědickým právem na stěžovatele.

 

V roce

1995 uplatnili stěžovatelé nárok na vydání nemovitostí. I přes takto

uplatněný nárok došlo rozhodnutím Ministerstva pro správu národního

majetku k jejich privatizaci. Na základě této skutečnosti změnili

stěžovatelé původní restituční žalobu na žalobu na určení vlastnického

práva. Tuto změnu učinili po zjištění, že podle tehdy platné judikatury

nebránilo uplatňování nároků v restitučním řízení úspěšnému uplatnění

žaloby na určení vlastnictví. Stěžovatelé nemohli předpokládat zásadní

změnu právního názoru v této otázce, ke které došlo v následné době

budoucí a jež byla příčinou zamítnutí jejich žaloby vyššími soudy. Podle

stěžovatelů je zásadním nedostatkem napadených rozsudků především vadné

právní posouzení, jak v otázce existence naléhavosti právního zájmu na

určení vlastnictví, tak zejména v otázce přednosti řízení v režimu

restitučních zákonů jako překážky podání žaloby na určení vlastnictví.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení

přípustnosti určovací žaloby v této věci.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 13:45
- 17. 8. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 1066/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: F. V.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2008, č. j. 10 C 506/2007-67, proti

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2008, č.

j. 19 Co 1763/2008-81, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2.

2011, č. j. 28 Cdo 63/2009-92
(náhrada nákladů na obhajobu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Napadeným

rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil napadený

rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta

žaloba, kterou se stěžovatel jako žalobce domáhal po žalované  - Česká

republika, Ministerstvo spravedlnosti (vedlejší účastnice) - zaplacení

částky 77.072,- Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odvolací soud

posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou

při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem

(notářský řád) a dovodil – s týmž argumentem jako okresní soud - že jde o

nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které

neskončilo pravomocným odsouzením, tedy o nárok z nezákonného

rozhodnutí, jímž je v posuzované věci usnesení o zahájení trestního

stíhání. Konstatoval, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným

rozhodnutí lze podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. přiznat pouze

tehdy, podal-li poškozený proti rozhodnutí opravný prostředek, nejde-li o

případy zvláštního zřetele hodné. Stěžovatel však proti usnesení o

zahájení trestního stíhání stížnost řádný oprávněný prostředek nepodal.

Usnesením

Policie České republiky bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro

trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního

zákona spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.  zák., ve

stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. V doručeném písemném vyhotovení

usnesení policejního orgánu byl stěžovatel poučen o tom, že proti

usnesení je přípustná stížnost, jíž lze podat u příslušného policejního

orgánu do tří dnů od doručení usnesení. O obžalobě rozhodl Okresní soud v

Českých Budějovicích rozsudkem tak, že stěžovatele obžaloby zprostil s

odůvodněním, že žalovaný skutek není trestným činem. 

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 14:00
- 17. 8. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 3725/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. Š.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010, č. j. 20 Co 350/2010-195
(svěření dítěte do výchovy matce)

 

Stěžovatel požaduje zrušení

citovaného rozhodnutí odvolacího soudu, protože právě rozhodnutí i

řízení před odvolacím soudem byla dcera stěžovatele svěřena do výchovy

matky, byť ji předtím nalézací soud svěřil do výchovy stěžovatele.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byla nezletilá svěřena do

výchovy matky a otec (stěžovatel) je povinen platit na její výživu

částku 3.500,- Kč měsíčně.

 

Stěžovatel

se domnívá, že tímto rozsudkem krajského soudu byla porušena jeho

základní subjektivní práva zakotvená zejména v článku 32 odst. 1, v

článku 36 odst. 1, v článku 37 odst. 3, v článku 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod a dále v článku 6 a v článku 7 Evropské úmluvy o

výkonu práv dětí, dále pak v článku 3 odst. 1 a odst. 2, v článku 6

odst. 2, v článku 9 odst. 1 a odst. 2, v článku 12 odst. 1 a odst. 2, v

článku 18 odst. 1, v článku 27 Úmluvy o právech dítěte. Citovaná

ustanovení - podle stěžovatele - svoji povahou spadají do právního

institutu práva na spravedlivý proces. Stěžovatel je přesvědčen, že v

odvolacím řízení je nezbytné, aby se odvolací soud vypořádal nejen se

všemi odvolacími námitkami, ale i s námitkami vznesenými stěžovatelem k

odvolání matky a k odvolání opatrovníka nezletilé, a to s přihlédnutím

ke všem provedeným důkazům v rámci prvoinstančního řízení. Podle

výrokové části napadeného odvolacího rozhodnutí, včetně jeho odůvodnění,

je podle stěžovatele zřejmé, že se odvolací soud zjevně odchýlil od

hodnocení provedených důkazů prvoinstančním soudem, neboť současně nově

hodnotil vypracovaný znalecký posudek, aniž by však v rámci odvolacího

řízení tyto důkazy opakovaně provedl. Krajský soud tímto postupem

porušil podle stěžovatele zásadu přímosti, podle které dokazování

provádí soud, jenž rozhoduje ve věci.