Přehled ústních jednání pro 35. týden roku 2010

30.08.2010

V tomto týdnu se koná 9 jednání.

31. 8. 2010 14:00 - 31. 8. 2010 15:30
Sp. zn.: II. ÚS 635/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Miloš Chválek
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne

23. 1. 2008 sp. zn. 1 Co 326/2007 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.

12. 2008 sp. zn. 30 Cdo 1217/2008
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

V

ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení

ustanovení čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod zrušil v

záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Žalobou se stěžovatel domáhal

vydání rozsudku, kterým by bylo žalované – Fakultní nemocnici Brno –

uloženo zaplatit mu jako peněžitou náhradu nemajetkové újmy ve smyslu

zásahu do jeho osobnostních práv částku 1.000.000,- Kč. Lékař, který byl

zaměstnancem žalované nemocnice, měl svým pochybením při léčbě a

zanedbáním lékařské péče zavinit stěžovatelovy doživotní následky

s těžkou újmou na zdraví. Krajský soud v Brně rozsudkem žalobě ohledně

částky 300.000,- Kč vyhověl a ve zbývající části ji zamítl. K odvolání

obou účastníků řízení Vrchní soud v Olomouci rozsudkem změnil rozsudek

soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl a ve

zbývající části napadený rozsudek potvrdil. Odvolací soud totiž dospěl

k závěru, že stěžovatelem uplatněný návrh byl v době podání žaloby

promlčen. V důsledku stěžovatelova dovolání rozhodl Nejvyšší soud

rozsudkem tak, že rozsudek vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil

k dalšímu řízení. Zaujal přitom právní názor, že právo na náhradu

nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 občanského

zákoníku je právem nepromlčitelným. Vrchní soud nicméně napadeným

rozsudkem rozhodl stejně jako rozsudkem předchozím, neboť dospěl

k závěru, že stěžovatelem tvrzené právo nebylo soudně nárokováno

v zákonné tříleté promlčecí lhůtě.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 8. 2010 14:00
- 31. 8. 2010 14:15
Sp. zn.: III. ÚS 3007/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Jitka Mancini
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové –

pobočky v Pardubicích, ze dne 15. 9. 2009, č. j. 22 Co 188/2009-617, a

rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 2. 2009, č. j. 0P

179/2005-551
(spravedlivý proces; právo dítěte být slyšeno v řízení, jež se ho týká)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Rozsudkem

Okresního soudu v Hradci Králové byla nezletilá dcera svěřena

do výchovy matky (stěžovatelky). Usnesením Okresního soudu ve Svitavách

bylo následně nařízeno předběžné opatření, kterým byla nezletilá z péče

matky odňata a předána do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou

pomoc (Klokánek Brno) a dalšími rozhodnutími uvedeného soudu bylo

předběžné opatření prodlužováno. Následným usnesením bylo rozhodnutí

změněno tak, že se nezletilá po své repatriaci z Itálie do České

republiky svěřuje do péče dětského domova. Okresní soud

ve Svitavách rozhodl tak, že nařídil ústavní výchovu nezletilé,

stěžovatelce a otci nezletilé nestanovil výživné na účet dětského

domova, zastavil řízení o určení výživného otci nezletilé, zbavil otce

nezletilé rodičovské zodpovědnosti a omezil výkon rodičovské

zodpovědnosti stěžovatelky. Stěžovatelka v ústavní stížnosti oběma

soudům zejména vytýká, že nezletilá nebyla v průběhu řízení před nimi

osobně vyslechnuta, ač jí toto právo s ohledem na stupeň jejího vývoje

a rozumové a volní vyspělosti zjevně přísluší. Podle stěžovatelky nelze

dovozovat naplnění tohoto práva z toho, že nezletilá v průběhu řízení

před soudem prvního stupně „o věci hovořila s příslušnou pracovnicí

orgánu sociálně právní ochrany“. O schopnosti nezletilé, jakož i o její

zdravotní způsobilosti vypovídat, pak podle stěžovatelky svědčí, že byla

bez potíží vyslechnuta u Zemského soudu ve Vaduzu, stejně jako i její

dopisy adresované soudu, které však byly v řízení zcela pominuty.

Odvolací soud navíc ve svém rozhodnutí neodůvodnil, proč návrhu, který

vznesla v průběhu odvolacího řízení, aby nezletilá byla vyslechnuta,

nevyhověl. Porušení svých rodičovských práv spatřuje stěžovatelka v tom,

že se soudy se rovněž dostatečným způsobem nevypořádaly s tím, zda bylo

nařízení ústavní výchovy nezbytné a opodstatněné, resp. zda byla

k dispozici jiná výchovná opatření, jež zákon o rodině předjímá.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 8. 2010 14:15
- 31. 8. 2010 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 949/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: MEDIAREX COMMUNICATIONS AND CONSULTING, s.r.o, Prokopská 8/296, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze

dne 29. 1. 2009, č. j. 9 As 86/2008-102, rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 5 Ca 399/2007-63, ve znění opravného

usnesení ze dne 15. 7. 2008, č. j. 5 Ca 399/2007-78, a rozhodnutí Rady

pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 29. 8. 2007, sp. zn.

2007/382/had/MED
(spravedlivý proces; prekluze oprávnění uložit pokutu ve správním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení rozsudků uvedených soudů a rozhodnutí Rady pro

rozhlasové a televizní vysílání, které jí ukládají zaplatit pokutu za

klamavou televizní reklamu. Podle ní bylo těmito rozhodnutími porušeno

základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 usnesení

Listiny, neboť dle tohoto článku se každý může domáhal stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatelka má

za to, že bylo porušeno rovněž její právo na svobodu projevu a právo na

informace uvedené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod – svoboda

projevu a právo na informace. Podle názoru Rady mohla stěžovatelka

vzbuzovat obsahem reklamního sdělení v adresátech reklamy dojem, že

prezentovaný doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské

choroby léčit nebo jim předcházet, čímž byl podle Rady spotřebitel

uveden v omyl (klamavá reklama). Stěžovatelka se rovněž ohrazuje, že ve

věci téže reklamy bylo vedeno správní řízení včetně vydání rozhodnutí

nejen proti ní, ale samostatně také proti zadavateli reklamy, což je

podle ní v rozporu se zákonem o regulaci reklamy. Zadavateli a

zpracovateli měla být podle ní uložena pouze jedna pokuta, za kterou by

byli zadavatel a zpracovatel odpovědni společně a nerozdílně.

Stěžovatelka napadá rovněž rozhodnutí o prekluzivní lhůtě.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 9. 2010 8:00
- 1. 9. 2010 8:30
Sp. zn.: III. ÚS 1926/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Ladislav Mazura
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti usnesení státního zástupce Krajského

státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. června 2010 č. j. 2

KZV 7/2010-798 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.

června 2010 č. j. 11 Nt 912/2010-20
(vazba; právo na soudní a jinou právní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrhem

na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví

uvedená usnesení orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že

v předmětném rozhodování o vazbě došlo k porušení jeho ústavně

zaručených základních práv zakotvených v čl. 2, čl. 8 odst. 2, 5, čl. 36

odst. 1, čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu

odůvodnění ústavní stížnosti, jejích příloh a vyjádření účastníků řízení

vyplývá, že v dané trestní věci bylo usnesením státního zástupce

Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové rozhodnuto, že

u stěžovatele nadále netrvá důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. ř.

(výrok ad I.) a podle § 71 odst. 3 tr. ř. se stěžovatel ponechává

i nadále ve vazbě, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

(výrok ad II.). Proti výroku ad II. podal stěžovatel stížnost. Krajský

soud v Hradci Králové usnesením na základě stížnosti stěžovatele

a návrhů posléze jím učiněných v rámci stížnostního řízení rozhodl, že

se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítá a dále, že se

podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřijímá písemný slib stěžovatele

a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se nevyslovuje dohled probačního

úředníka.

 

Porušení

svých ústavně zaručených základních práv spatřuje stěžovatel zejména

v tom, že orgány činné v trestním řízení při rozhodování o jeho

ponechání ve vazbě dospěly k závěru, že důvody vazby trvají a tento

závěr dostatečným způsobem neodůvodnily. Za nedostatečně odůvodněné

považuje stěžovatel rovněž rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové

o nepřijetí slibu a dohledu probačního úředníka. Dále stěžovatel namítá,

že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové obsahuje

nesprávné poučení, že proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný

prostředek přípustný, což je v rozporu s ustanovením trestního řádu.

Jestliže stížnostní soud rozhodoval o přijetí slibu a dohledu probačního

úředníka na základě návrhů učiněných před tímto soudem a nepřiznal mu

právo stížnosti, krátil podle stěžovatele jeho právo na obhajobu a tím

porušil jeho ústavní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

 

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
1. 9. 2010 9:00
- 1. 9. 2010 9:15
Sp. zn.: II. ÚS 594/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: CREDIT CAMBLE, spol s r. o., zastoupená JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení KS v Českých

Budějovicích ze dne 10. prosince 2009, č. j. 6 Co 3075/20089-71, za

účasti Josefa Krále, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kreslem, advokátem,

jako vedlejšího účastníka řízení
náklady exekuce
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

v ústavní stížnosti namítá shora uvedené porušení ústavně zaručených

práv na ochranu majetku a spravedlivý proces. Stěžovatelka zdůrazňuje,

že odvolací soud při posuzování otázky nákladů exekuce aplikoval

nesprávné právní normy. Poukazuje na to, že exekuce byla nařízena

usnesením Okresního soudu v Prachaticích z. listopadu 2007, bylo třeba

posoudit výkon rozhodnutí včetně zastavení exekuce dle exekučního řádu

ve znění účinném do 31. prosince 2007. Z odůvodnění napadeného usnesení

je podle stěžovatelky  patrno, že soud tak nepostupoval a na zjištěný

skutkový stav aplikoval § 89 ve znění po novele provedené zákonem č.

347/2007 Sb. Stěžovatelka poukazuje rovněž na skutečnost, že napadené

usnesení neobsahuje žádné bližší zdůvodnění závěrů, takže stěžovatelka

usuzuje, že odůvodnění neodpovídá nárokům kladeným na odůvodnění

usnesení stanoveným v § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu. Tím, že odvolací soud nedostatečně zdůvodnil své

rozhodnutí, dopustil se dle názoru stěžovatelky svévole a tím pádem i

porušení práva na spravedlivý proces.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 9. 2010 9:30
- 1. 9. 2010 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1556/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Miroslav Magdálek v zastoupení JUDr. Miroslava Valy se sídlem v Bruntále, Dukelská 2
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní

stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22.11.2006

sp. zn. 1 T 140/2004 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2.

2007 sp. zn. 6 To 64/2007)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále shledán vinným ze spáchání

dvou trestných činů porušování domovní svobody a dvou trestných činů

krádeže, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání

dvou roků a šesti měsíců. Podané odvolání bylo usnesením Krajského

soudu v Ostravě zamítnuto. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že obecné

soudy vystavěly odůvodnění svých rozhodnutí především na nezákonných

odposleších, které měly dokazovat jeho vinu. Podle názoru odvolacího

soudu se však nejednalo o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu

podle ustanovení § 88 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění

pozdějších předpisů. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, neboť

z obsahu záznamů o telekomunikačním provozu nevyplývá, že by se jednalo o

sdělení právnické osoby, vykonávající telekomunikační činnost, jak má

na mysli ustanovení § 88a tr. ř., nýbrž o záznamy o telekomunikačním

provozu pořízené policisty, jež postrádají náležitosti vyžadované

ustanovením § 88 odst. 4 tr. ř. V odvolání je poukázáno na konkrétní

nedostatky u záznamů odposlechů, kde nebyla uvedena jména volajícího ani

volaného a záznam není podepsán osobou, která jej pořídila. Úřední

záznamy nebyly podle stěžovatele pořízeny v souladu s trestním řádem a

jestliže podkladem pro rozhodnutí obou soudů byly důkazy získané

v rozporu se zákonem, neměly být podle stěžovatele takovéto důkazy

v řízení použity.  Uvedeným postupem mělo dojít k porušení práva

stěžovatele na spravedlivý proces.

 

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
1. 9. 2010 13:30
- 1. 9. 2010 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 2904/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Petr Richter a Pavel Richter
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne

28. 6. 2007, sp. zn. 7 Ans 2/2006, a proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 11 Ca 219/2004
(správní řízení o náhradě za znárodněný majetek)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

tvrdí, že Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud porušily jejich

právo na spravedlivý proces i tím, že jim odejmuly možnost, aby byla

jejich věc řádně projednána nezávislým a nestranným soudem. V roce 2004

podali stěžovatelé návrh na zahájení správního řízení o náhradě za

znárodněný majetek. V tomto podání adresovaném ministru financí

navrhovali vydání rozhodnutí o náhradě za majetek znárodněný společnosti

Elektromotor „SVET“, spol. s r. o., na základě Dekretu prezidenta

republiky č. 100/1945 Sb., provedeného vyhláškou ministra průmyslu č.

122/1946 Ú.l. Stěžovatelé tento návrh podali jako právní nástupci

společníka uvedené společnosti. Při podání návrhu vycházeli z ustanovení

dekretu č. 100/1945 Sb. takto: Dle § 8 odst. 1 dekretu, pokud není

stanoveno jinak, ani nejde o předlužení ve smyslu § 5a, odst. 1,

přísluší za znárodněný majetek náhrada. Dekret dále stanoví v § 11 odst.

1, že o náhradě a způsobu poskytnutí náhrady rozhodne ministr financí v

dohodě s věcně příslušným ministrem. Ustanovení § 9 odst. 2 dekretu

stanoví, že poskytnutí náhrady podle odst. 1 písm. a), jakož i zásady

poskytnutí náhrady v hotovosti a v jiných hodnotách upraví vláda

nařízením. Ačkoliv výše uvedené nařízení vlády dosud vydáno nebylo,

podali stěžovatelé návrh na zahájení správního řízení o náhradě za

znárodněný majetek s tím, že ustanovení § 8 odst. 2 a § 9 odst. 1 Dekretu umožňují určit výši a způsob náhrady a ministr tak může o náhradě rozhodnout bez ohledu na neexistenci prováděcího nařízení vlády.

 

Ministerstvo

financí odpovědělo sdělením, že nemůže v současné době rozhodnout o

poskytnutí náhrady za znárodněný majetek, neboť nejsou splněny další

zákonné podmínky dané dekretem. Právo na vydání správního rozhodnutí by

podle názoru ministerstva stěžovatelům vzniklo, pokud by byly vydány

příslušné prováděcí předpisy. Vzhledem k jejich neexistenci nelze dle

názoru ministerstva na daný případ aplikovat správní řád. Poněvadž

ministr financí na návrh stěžovatelů odpovídajícím způsobem nereagoval a

nezahájil správní řízení a o návrhu stěžovatelů nerozhodl, podali

stěžovatelé podle ustanovení § 79 s.ř.s. k Městskému soudu v Praze

správní žalobu proti jeho nečinnosti. Touto žalobou se domáhali vydání

rozsudku, kterým by byla ministrovi financí uložena povinnost vydat

rozhodnutí v řízení o náhradě za majetek znárodněný dle příslušného

dekretu společnosti Elektromotor ,,SVET“, spol. s r. o. Městský soud

žalobu zamítl, protože dle jeho názoru zde není hmotněprávní předpis, na

základě kterého lze vydat rozhodnutí o poskytnutí náhrady za znárodněný

majetek. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé kasační

stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl, když se zcela ztotožnil

se správním závěrem městského soudu.

 

Stěžovatelé

uvádějí, že dekret, který považují za hmotněprávní předpis, z něhož

povinnost ministra rozhodnout o jejich návrhu vyplývá, označily shodně

oba soudy za předpis, jenž již splnil svůj účel a dnes je bez aktuálního

významu. Ačkoliv oba soudy opakovaně zmiňují účel dekretu a jeho

naplnění v době dávno minulé, v napadených rozhodnutích uvedený účel

blíže nespecifikují. V této skutečnosti spatřují stěžovatelé porušení

svého práva na spravedlivý proces, resp. jednoho z jeho aspektů, tj.

práva na řádné odůvodnění rozhodnutí. Je prý nepochybné, že účel dekretu

hraje s ohledem na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí zásadní

význam, neboť jeho naplnění je dle obou soudů příčinou, že se již

stěžovatelé nemohou dle dekretu samotného náhrady za znárodněný majetek

domáhat. Stěžovatelé rovněž namítají, že napadenými rozsudky došlo k

porušení čl. 11 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť tyto

rozsudky - důsledně vzato - znamenají pro stěžovatele vyvlastnění jejich

majetku, aniž by byly splněny podmínky stanovené Úmluvou a Listinou.

 

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
1. 9. 2010 15:00
- 1. 9. 2010 16:30
Sp. zn.: I. ÚS 125/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Zdeněk Halámek a a Ing. Jiří Halámek
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10.

2009, sp. zn. 28 Cdo 2385/2008, a proti výrokům II. a III. rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 17 Co

142/2007
(převod náhradních pozemků podle zákona o půdě)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

v ústavní stížnosti uvedli, že stížnost směřuje proti výroku i

odůvodnění označeného rozsudku Nejvyššího soudu v plném rozsahu i proti

výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, neboť

tento rozsudek vychází ze stejného skutkového základu a z obdobné právní

argumentace jako rozsudek Nejvyššího soudu. Stěžovatelé konstatovali,

že oba jsou oprávněnými osobami a mají právní nárok na převod náhradních

pozemků podle příslušných ustanoveních zákona o půdě. V tomto smyslu

jsou nositeli hmotného zájmu, který je ústavně chráněn. Stěžovatelé se

pokoušeli dosáhnout uspokojení svého restitučního nároku a tím i

uspokojení svého legitimního hmotného zájmu úředním postupem,

disciplinovaně respektovali požadavky Pozemkového fondu ČR a vstupovali

do výběrových řízení. Konkrétné se účastnili několika výběrových řízení a

žádali o převod náhradních pozemků Dále se ucházeli o převod náhradních

pozemků ve výběrovém řízení i v roce 2009, leč jejich restituční nároky

uspokojeny nebyly. Hlavním důvodem neuspokojení restitučních nároků je

podle stěžovatelů skutečnost, že Pozemkový fond ČR postupuje svévolně a

do výběrových řízení nezařazuje dostatek vhodných pozemků tak, aby mohlo

dojít k jejich snadnému a rychlému uspokojení. Oba stěžovatelé po

marných pokusech uspět ve výběrovém řízení podali žalobu na převod

konkrétních pozemků do svého vlastnictví k uspokojení svých restitučních

nároků.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 9. 2010 10:00 - 2. 9. 2010 10:30

Sp. zn.: III. ÚS 608/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Milan Kurota
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2009 č. j. 3 To 818/2009-150
(spravedlivý proces, veřejné projednání věci, obnova řízení v trestní věci)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě pro trestný

čin krádeže, za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku

se zařazením do věznice s ostrahou. Uvedeného trestného činu se

stěžovatel měl dopustit tím, že odcizil při návštěvě v bytě šperky

v hodnotě přes čtyři tisíce korun Následně podal stěžovatel u stejného

osudu návrh na povolení obnovy řízen, který odůvodnil tím, že okresní

soud i soud odvolací opřely svůj závěr o jeho vině trestným činem

především o výpověď svědkyně, o jejíž věrohodnosti obecné soudy neměly

žádné pochybnosti. V návrhu na povolení obnovy řízení stěžovatel

poukázal na novou skutečnost spočívající v tom, že bylo proti svědkyni

zahájeno trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi. Stěžovatel svůj

návrh doplnil předložením písemností a kopií CD s nahraným rozhovorem

se svědkyní, z nějž má vyplývat, že se uvedená svědkyně dopustila křivé

výpovědi v dotčené trestní věci. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem

Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení jeho základního práva na

spravedlivý proces.