Přehled ústních jednání pro 36. týden roku 2010

08.09.2010

V tomto týdnu se koná 12 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 8:00 - 6. 9. 2010 8:30

Sp. zn.: III. ÚS 101/05
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Miroslav Šulc
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky

ze dne 24. listopadu 2004 č. j. 21 Cdo 1859/2004-70 a Městského soudu v

Praze ze dne 4. února 2004 č. j. 13 Co 536/2003-51
(právo na náhradu škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 


Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 8:30
- 6. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 6/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh Ministerstva vnitra na zrušení článku 8 odst.

2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o

místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,

třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně

závazných vyhlášek č. 18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č.

3/2008, ve slovech: "hromadným předpisným seznamem" a o návrhu Veřejného

ochránce práv na zrušení článku 8 odst. 2 téže vyhlášky, ve slovech:

"nebo dodatečným platebním výměrem"
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ministr

vnitra navrhl zrušení v záhlaví citovaného ustanovení obecně závazné

vyhlášky statutárního města Hradec Králové č. 8/2003, o místním poplatku

za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a

odstraňování komunálních odpadů, ve znění obecně závazných vyhlášek č.

18/2004, č. 8/2005, č. 11/2006, č. 4/2007 a č. 3/2008 (dále též

„vyhláška č. 8/2003“), ve slovech „hromadným předpisným seznamem“. Podle

navrhovatele - Ministerstva vnitra - je uvedené ustanovení vyhlášky

v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu navrhovatel vydal dne 3. března

2008 rozhodnutí, jímž pozastavil účinnost citované části vyhlášky.

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. března 2009.

 

Navrhovatel

uvedl, že postup správce poplatku, v případě nezaplacení (neodvedení)

poplatku, je stanoven v zákoně o místních poplatcích, který je speciální

právní úpravou k zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve

znění  pozdějších  předpisů.  Podle § 11 zákona o místních poplatcích

platí, že pokud poplatky nebudou zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve

správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Rozdílná úprava,

poskytující více možností, je stanovena v § 32 odst. 8 zákona o správě

daní a poplatků, podle něhož rozhodnutí, jimiž stanoví správce daně

základ daně a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou

platebního nebo dodatečného platebního výměru nebo hromadným předpisným

seznamem. S účinností od 1. července 1994, kdy byl zákon o místních

poplatcích novelizován zákonem č. 48/1994 Sb., zákon o místních

poplatcích v § 13 výslovně stanoví, že „o řízení ve věcech poplatků

platí zvláštní právní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak“. Toto

ustanovení je výslovným zakotvením speciality k zákonu o správě daní a

poplatků. Podle navrhovatele je z této skutečnosti zřejmé, že pokud

zákon o místních poplatcích uznává, v  § 11, vyměření poplatku platebním

výměrem, lze z toho podle navrhovatele dovodit, že k vyměření poplatku

lze využít pouze tuto formu, nikoli i formu hromadného předpisného

seznamu. Napadené ustanovení vyhlášky podle navrhovatele  vybočuje

z mezí samostatné působnosti obce.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:00
- 6. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1096/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Milan Macek
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu

České republiky ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669
(porušení práva na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp.

právo na přístup k soudu. Porušení spatřuje stěžovatel v tom, že

Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako opožděné, přestože podal

dovolání včas. Dovolání podal stěžovatel poštou a přiložil k ústavní

stížnosti kopii podacího lístku a dodejky, ze kterých má plynout, že

dovolání odeslal včas. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pro opožděnost, když vycházel

z obsahu prvostupňového spisu, kde bylo uvedeno, že podání bylo

opožděné.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:30
- 6. 9. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 101/05
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Miroslav Šulc
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího soudu

České republiky ze dne 24. listopadu 2004 č. j. 21 Cdo 1859/2004-70 a

Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2004 č. j. 13 Co 536/2003-51
(právo na náhradu škody)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

utrpěl v roce 1992 pracovní úraz při výkonu práce pro svého tehdejšího

zaměstnavatele, po kterém došlo k jeho úplné invaliditě. Závazek k

odškodnění pracovního úrazu posléze přešel z jeho bývalého

zaměstnavatele na společnost JONEX, spol. s r. o. Této společnosti bylo

také uloženo, aby stěžovateli z důvodu odškodnění pracovního úrazu

zaplatila částku 568 457,- Kč s příslušenstvím, následně měla společnost

stěžovateli platit na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní

neschopnosti částku 11 247,- Kč vždy do každého desátého dne v měsíci.

Současně měla společnost JONEX, spol. s r. o., zaplatit stěžovateli jako

náhradu nákladů řízení částku 116 670,- Kč. Na majetek společnosti byl

dne v roce 2002 prohlášen konkurz. Stěžovatel se žalobou podanou

domáhal, aby mu žalovaná Kooperativa, pojišťovna, a. s. (vedlejší

účastník) zaplatila uvedenou částku 116 670,- Kč s 12% úrokem Žalobu

stěžovatel odůvodnil tím, že vedlejší účastník mu vyplatil z důvodu

zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním

úrazu nebo nemoci z povolání podle shora uvedeného rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 1 odškodnění pracovního úrazu, avšak s poukazem na

ustanovení § 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb. odmítá uhradit stěžovateli

přisouzenou náhradu nákladů řízení ve výši 116 670,- Kč. Povinnost

nahradit náklady řízení pojišťovnou podle názoru stěžovatele „vychází

přímo z ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák., podle něhož příslušenstvím

pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady

spojené s jejím uplatněním, přičemž příslušenství sdílí osud věci hlavní

a náklady spojené s uplatněním pohledávky, pokud byla jejich náhrada

úspěšně uplatněna, sdílí osud jistiny“.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 9. 2010 9:30
- 6. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 1026/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: RNDr. Tomáš Glatz, Ing. Vladimír Stuchlý
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost stěžovatelů 1) RNDr. Tomáše

Glatze, CSc. a 2) Ing. Vladimíra Stuchlého, CSc., proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2006, čj. 22 C 168/2005 - 42,

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, čj. 20 Co 270/2006

- 65, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2008, čj. 25 Cdo

4513/2007 - 86
(Právo na náhradu za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod))
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

v ústavní stížnosti označili jako podstatu věci svůj požadavek vůči

státu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu

zákona č. 82/1998 Sb. Škoda jim vznikla v důsledku nesprávného úředního

postupu státu, zastoupeného Ministerstvem financí ČR, kterým byla

zavedena regulace nájemného vyhláškou č. 176/1993 Sb., a trvala po celé

rozhodné období, uplatněné v žalobě. Stěžovatelé v žalobě, podané u

Obvodního soudu pro Prahu 1, poukázali na judikaturu Ústavního soudu

k této otázce a na to, že tímto protiústavním postupem státu, v oblasti

regulace nájemného, dochází k porušování čl. 26 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod o svobodě podnikání. Soudy obou stupňů

jejich argumentaci nevyslyšely a svá rozhodnutí odůvodnily v rozporu se

závěry učiněnými Ústavním soudem. Nejvyšší soud závěry obou soudů

potvrdil. Způsob, jakým obecné soudy přistoupily k posouzení

odpovědnosti státu za jeho nečinnost v oblasti deregulace nájmů z bytů,

ve svém důsledku způsobil a posvětil přetrvávající pasivní přístup státu

k této problematice.

 

Obvodní

soud pro Prahu 1 zamítl žalobu stěžovatelů proti žalované České

republice – Ministerstvu financí ČR – na zaplacení částky ve výši

1,323.397,- Kč každému z nich, když jejich nárok neshledal

opodstatněným. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek

obvodního soudu potvrdil. Vyjádřil souhlas s jeho závěry a doplnil, že

nálezy Ústavního soudu nelze interpretovat tak, že na jejich základě je

zákonodárný orgán povinen přijmout zákon, odpovídající důvodům takového

nálezu. Ze závěru formulovaného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 je třeba

dovodit podle stěžovatelů odpovědnost státu za majetkovou újmu, k níž by

v poměrech jiných osob došlo v důsledku uvedené nečinnosti státu

z hlediska ustanovení § 420 a násl. ObčZ, nikoliv podle specifických

pravidel zákona č. 82/1998 Sb. Podmínkou vzniku takového nároku

pronajímatele vůči státu je dle názoru stěžovatelů, že jeho důvodný

nárok vůči nájemcům bytů na vyrovnání rozdílu mezi regulovaným a

ekonomicky přijatelným nájemným nebude uspokojen.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 9. 2010 14:00
- 7. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 808/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Bečáková Lenka
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: výrok III. usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 3. prosince 2009 č. j. 24 Co 2965/2009-61, 24 Co

2966/2009,
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že došlo k porušení jejího základního práva na

spravedlivý proces. Stěžovatelce byla nařízena exekuce k uspokojení

pohledávky, kterou ale stěžovatelka zaplatila již předtím, než bylo

exekuční řízení zahájeno. Uvedenou pohledávku uhradila, proto se

domnívá, že sama nezavdala žádnou příčinu k zahájení exekučního řízení.

Ve své ústavní stížnosti rovněž uvádí, že jednání oprávněné bylo

šikanózní a zpochybňuje správnost postupu Okresního soudu v Českém

Krumlově. Stěžovatelka je přesvědčena, že oprávněná při provádění

exekuce nezachovala potřebnou míru pečlivosti a její postup překračuje

hranici, kdy je možné hovořit o souladu s dobrými mravy.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 9. 2010 14:30
- 7. 9. 2010 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 1061/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Zvonečková Františka
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Okresního soudu Praha – západ č. j. 13 Nc

7762/2009-126 ze dne 10. března 2010 a návrh na odklad vykonatelnosti

usnesení Okresního soudu Praha – západ č. j. 13 Nc 7762/2009-6 ze dne 4.

srpna 2009,
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá ve své ústavní stížnosti zrušení rozhodnutí Okresního soudu

Praha – západ s odůvodněním, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené

právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka rovněž žádá o odložení vykonatelnosti uvedeného usnesení

téhož soudu, kterým byla nařízena exekuce na její majetek. Stěžovatelka

se domnívá, že jí hrozí vážná majetková újma v případě, že bude exekuce

provedena prodejem majetku – některého z jejích dvou bytů – v dražbě.

S ohledem na zatížení bytu radonem, které uvádí, cena bytů podle

stěžovatelky nedosáhne tržní hodnoty. Podle stěžovatelky by výkon

rozhodnutí znamenal větší újmu, než jaká může vzniknout soudnímu

exekutorovi, realizace jehož práva bude nadále zajištěna ve věci

vydanými exekučními příkazy.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 8:30
- 8. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 1415/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Bohumil Pecha, zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, Příbram, Nám. T.G.Masaryka 142
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

17.2.2010, sp.zn. 6 Ads 74/2009 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze

dne 18.2.2009, sp.zn. 42 Cad 200/2008
(Přiznání zvýhodněného hornického důchodu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

nastoupil v roce 1972 do zaměstnání v uranových dolech a deset let

pracoval při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy pod zemí v

hlubinném uranovém dolu, po kterých vznikal nárok na hornický důchod,

čehož docílil dne 2.6.1982. Až měsíc poté, co splnil tento požadavek

nabyl dne 1.7.1982 účinnosti zákon č. 74/1982 Sb., který tuto dosavadní

nejvýše privilegovanou 1. kategorii v hlubinných dolech rozdělil do dvou

skupin [I.AA - § 14odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a I.A - § 14

odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb.]. Rozdělení na skupinu I.A a

I.AA bylo odůvodněno výkonem povolání druhé zmíněné kategorie v

mimořádně nevhodných pracovních podmínkách, přesně v těchto podmínkách

však pracoval i stěžovatel. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnání důlního

měřiče nutno považovat za vybrané zaměstnání v hornictví se stálým

pracovištěm v podzemí hlubinného uranového dolu. Stěžovatel spatřuje

porušení svých ústavních práv v tom, že soudy obou stupňů nesprávně

posoudily nastolenou právní otázkou a nesprávně právní předpisy na jeho

věc aplikovaly. Pokud by Ústavní soud došel k závěru, že dané právní

předpisy byly aplikovány řádně, má stěžovatel za to, že jde o předpisy

diskriminační a nerovné, neboť stěžovatel byl vyjmut z rozsahu

zvýhodněných hornických důchodů dle nařízení č. 557/1990 Sb., ač jeho

kolegové toto právo požívají. Jasným důkazem o nerovnosti, která nemá

objektivní základ, je, že stěžovatelovi kolegové při měření („figuranti"

neboli „pomocníci měřiče") vykonávali zcela shodnou práci, jakou činil

stěžovatel, přičemž figurant nárok na mimořádný důchod dle výše

uvedených právních předpisů má, neboť spadá pod vymezení dle přílohy 2

nařízení č. 117/1988 Sb., stěžovatel však nikoli.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 10:00
- 8. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 1907/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: MJM Litovel, a.s., Litovel, Cholinská 1048/19
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Ostravě - pob. v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 40 Co 1040/2009-67
(náklady exekuce; intertemporalita z.č. 347/2007 Sb.; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatelka

ve své ústavní stížností požaduje zrušení usnesení Krajského soudu

v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterým zastavil exekuci proti povinné

společnosti CEVA – TRANS, s.r.o., a stěžovatelce uložil, s poukazem

na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění

zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi z titulu

nákladů exekuce částku 4 165  Kč náhrady hotových výdajů, paušálně

stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění

pozdějších předpisů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že

napadené rozhodnutí je protiústavní, jelikož je v kolizi se zásadou

zákazu pravé retroaktivity; je názoru, že absentují-li v zákoně

č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční

řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008)

posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12.

2007, takže jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudnímu exekutorovi –

nebylo-li na její straně shledáno procesní zavinění na zastavení

exekuce – ukládána být neměla.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 13:30
- 8. 9. 2010 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 1595/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: JUDr. Jan Skřipský, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Ostravě ze dne 9. 11. 2009, č. j. 10 Nc 710/2008-40, a proti usnesení

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2010, č. j. 8 Cmo 30/2010-47
(odměna advokáta)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

je přesvědčen, že došlo k porušení Listiny základních práv a svobod,

konkrétně k porušení zaručeného práva na rovné zacházení, když rozhodl

Vrchní soud v Olomouci tak, že mu nepřiznal žádnou odměnu. Napadeným

usnesením přiznal krajský soud stěžovateli, jako ustanovenému zástupci

společnosti Solné jeskyně, s. r. o., odměnu za zastupování, náhradu

nákladů a náhradu za DPH ve výši 3.094,- Kč. Krajský soud přiznal

ustanovenému zástupci odměnu za dva úkony právní služby, a to za první

poradu s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení a za další

poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 13. 8. 2009, tj. 2x 1.000,-

Kč. Pokud ustanovený zástupce požadoval dále odměnu za úkon právní

pomoci, studium spisu, dle názoru soudu je tento úkon právní pomoci

zahrnut v převzetí a přípravě zastoupení a v této části nebyla odměna

zástupci přiznána. Stěžovatel se ohrazuje proti tvrzení, že mu nenáleží

odměna za přípravu zastoupení a argumentuje tím, že „…po poradě s

klientem, kterému byl ustanoven, doporučil nepodat žalobu a v této

souvislosti vykonal výše uvedené úkony, nebyla mu přiznána žádná odměna

za právní zastoupení“; pokud by totiž podal formální žalobu, kterou by

následně obratem vzal zpět (což by mělo stejné účinky), bylo by již

řízení zahájeno a odměna by mu za totožnou činnost náležela.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 9. 2010 13:45
- 8. 9. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 266/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Adam Havlín
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 27 Co 266/2009
(výchova nezletilého dítěte)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že od září roku 2006, kdy bylo nezletilému

synovi 1,5 roku, vede neustále soudní řízení týkající se úpravy poměrů

rodičů k nezletilému dítěti. Stěžovatel má zájem o svěření nezletilého

buď výhradně do své výchovy, nebo do střídavé výchovy obou rodičů.

S matkou nezletilého se pokoušel dohodnout, ale ta mu ve styku

s nezletilým bránila. Poté co se matka odstěhovala a následně provdala,

snaží se vytvořit pro nezletilého nové prostředí. Stěžovatel splňuje

veškeré podmínky stanovené zákonem o rodině pro střídavou péči, pracuje

jako překladatel doma a svou pracovní činnost může vykonávat

v libovolnou dobu, což mu umožňuje se nezletilému maximálně věnovat.

Krajský soud však svým rozhodnutím podle názoru stěžovatele zasáhl do

jeho práva na výkon jeho rodičovských práv, jelikož svým rozsudkem

zrušil střídavou péči nařízenou Okresním soudem v Nymburce a ponechal

nezletilého v péči matky.. Krajský soud tedy podle stěžovatele nerozhodl

v zájmu nezletilého dítěte. Soudní znalec konstatoval, že oba rodiče

jsou způsobilí nezletilého vychovávat, a že jedinou překážku spatřuje

v problematické komunikaci mezi nimi. Stěžovatel má zájem podílet se na

výchově nezletilého a uvádí, že komunikuje s matkou, respektuje ji a

nezletilého proti ní nijak nenavádí. Naopak, matka nezletilého nemá

zájem na komunikaci se stěžovatelem. Přesto krajský soud ponechal

nezletilého v péči matky, což považuje stěžovatel za porušení základních

práv a je přesvědčen, že Krajský soud  v Praze nepostupoval v zájmu

nezletilého dítěte a zároveň se dopustil nerovného zacházení s účastníky

řízení.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 9. 2010 8:30
- 10. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 12/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Městský soud v Brně
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
návrh Městského soudu v Brně na zrušení části ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 418/2009 Sb.,
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Ústavní

soud obdržel návrh Městského soudu v Brně na zrušení shora uvedených

ustanovení. Městský soud v Brně přerušil projednávání žaloby, kterou se

soudce Městského soudu v Brně domáhá vůči České republice - Městskému

soudu v Brně - zaplacení částky 2.596,- Kč. Žaloba projednávaná před

Městským soudem stojí na tom, že za leden 2010 nebyl soudci vyplacen

celý plat, na jaký by měl nárok nebýt snížení platu provedeného

ustanovením části první, článku I. zákona č. 418/2009 Sb. (snížení platu

soudců o 4 %). Při projednávání tohoto sporu dospěl navrhovatel k

závěru, že napadená ustanovení, která v konečném důsledku vedou ke

snížení platu za uvedené období, a která mají být při řešení tohoto

sporu použita, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1

ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, případně s čl. 2

odst. 1, a dále s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto podal

navrhovatel Ústavním soudu návrh na zrušení těchto ustanovení. Ústavní

soud by proto měl posoudit, zda napadená právní úprava není v rozporu

s ústavním pořádkem a zda nedošlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské

nezávislosti ve vztahu k jednomu z jejich atributů, jímž je právo na

materiální zajištění.