Přehled ústních jednání pro 38. týden roku 2012

14.09.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

II. senát - veřejné ústní jednání
18. 9. 2012 14:00
- 18. 9. 2012 17:00
Sp. zn.: II. ÚS 2371/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský

Navrhovatelé: VY.PO. 2010 s.r.o., IČ: 28721977, se sídlem v Budyni nad

Ohří, Pražská 234, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v

Litoměřicích, Sovova 709/5
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 31. května 2011 č. j. 29 Cdo 1113/2011-279, rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 25. října 2010 č. j. 3 Cmo 205/2010-240 a proti rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009 č. j. 29 Cdo 101/2007-197
návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí
(Právo na soudní a jinou právní ochranu; Státní moc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení

svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále Listina) a práva jednat v souladu

se zásadou smluvní volnosti podle čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a

čl. 2 odst. 3 Listiny. Zároveň podala návrh na odložení jejich

vykonatelnosti. Obecné soudy rozhodovaly o žalobě správkyně konkursní

podstaty úpadce Dr. Zátka s.r.o., proti původnímu správci konkursní

podstaty úpadce DUB spol. s r.o. o zaplacení částky 5 000 000 Kč

s příslušenstvím. Žalovaný vyhlásil výběrové řízení na prodej podniku

Stáčírna stolních vod a džusových nápojů z aktivní části konkursní

podstaty úpadce DUB spol. s r.o., jehož se zúčastnila Dr. Zátka s.r.o.

Ta v souladu s podmínkami tohoto řízení předložila nabídku a složila na

účet určený žalovaným jistotu ve výši žalované částky. Poté, co byla

vyhlášena vítězem výběrového řízení a uplatnila své vítězství, s ní

žalovaný uzavřel smlouvu o provozování a správě uvedeného podniku.

Zhruba o půl roku později mu však tato společnost sdělila, že s ohledem

na nedostatek finančních prostředků upouští od záměru uzavřít kupní

smlouvu na prodej podniku a požádala o vrácení složené jistoty, což

žalovaný s poukazem na její propadnutí odmítl. Odkázal přitom na článek 9

písm. b) Podmínek užšího výběrového řízení (dále též „podmínek“) z 22.

července 1998, podle něhož musel vítěz výběrového řízení své právo na

uzavření kupní smlouvy na prodej podniku za jím navrženou cenu a při

splnění dalších blíže určených podmínek „uplatnit u správce konkursní

podstaty nejpozději do 5 dnů od doručení osvědčení o vítězství ve

výběrovém řízení, jinak toto právo zaniká a soutěžní jistota vítěze

propadá ve prospěch konkursní podstaty.“ Krajský soud v Ústí nad Labem,

pobočka v Liberci svým rozsudkem žalobě vyhověl a uložil žalovanému

povinnost zaplatit příslušnou částku s příslušenstvím. K odvolání

žalovaného byl tento rozsudek posléze potvrzen Vrchním soudem v Praze.

 

 

III. senát - veřejné ústní jednání
18. 9. 2012 14:00
- 18. 9. 2012 17:00
Sp. zn.: III. ÚS 3395/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: J. J.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

25. 8. 2010 sp. zn. 3 Tdo 856/2010, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze

dne 14. 4. 2010 sp. zn. 8 To 29/2010 a rozsudek Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 2 T 12/2008
(spravedlivý proces v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudu, neboť jimi mělo

být dotčeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle

článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. dle článku 6

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svých

ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel v tom, že obecné soudy se

nevyrovnaly s jeho obhajobou, nedostatečně zjistily skutkový stav věci

a provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Postupem

soudů došlo podle stěžovatele k porušení zásady objektivní pravdy a

principu presumpce neviny. Soudy prý postupovaly v nesouladu mezi

provedeným dokazováním a skutkovými závěry as argumenty, které vznesl

stěžovatel v průběhu trestního řízení na svou obhajobu, se obecné soudy

zabývaly dle názoru stěžovatele jednostranně a účelově. Stěžovatel byl

rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové uznán vinným ze spáchání

zločinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle § 146a odst. 3, 5

tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v

délce trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební

dobu v trvání pěti roků. Proti prvoinstančnímu rozsudku podali odvolání

jak obžalovaný, tak státní zástupce. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze

bylo odvolání obžalovaného zamítnuto podle § 256 tr. řádu; zároveň byl

z podnětu dovolání státního zástupce prvoinstanční rozsudek podle § 258

odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. řádu bylo

znovu rozhodnuto tak, že obžalovaný byl uznán vinným trestným činem

vraždy a nově byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání

deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dovolání

obžalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky odmítnuto

jako zjevně neopodstatněné

 

Trestný

čin měl být spáchán tím, že obžalovaný v nočních hodinách pod vlivem

alkoholu a po předchozí slovní a fyzické potyčce dvakrát vystřelil

z legálně držené pistole na poškozeného a prostřelil mu nejprve nohu a

poté hrudník, přičemž střela prostřelila srdce a došlo k vnitřnímu

vykrvácení, v důsledku čehož poškozený asi po dvou hodinách zemřel.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 9. 2012 9:00
- 19. 9. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 1375/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Česká televize, zastoupená Mgr. Martinem Elgerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu soudce Obvodního

soudu pro Prahu 6 sp. zn. 37 Nt 1209/2011 ze dne 11. 3. 2011, spojené s

návrhem na zrušení části ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb.,

o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších

předpisů, a části ustanovení § 99 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o

trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(zásah do základního práva na informace prohlídkou prostor provozovatele televizního vysílání)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označeného příkazu, kterým byla v trestním řízení ve

věci podezření z přečinu ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1

trestního zákona nařízena prohlídka blíže popsané kanceláře v budově

stěžovatelky. Tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo podle čl.

17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod. Stěžovatelka zaujímá dle zákona postavení

provozovatele televizního vysílání a jako taková má právo vysílat

programy svobodně a nezávisle, a to i na státu, a proto požívá práv

bytostně se dotýkající svobody projevu televizním vysíláním. V ústavní

stížnosti stěžovatelka konkretizuje, že jak dozorující státní zástupce,

tak jemu nadřízené státní zastupitelství již z podnětu stěžovatelky v

rámci institutu dohledu shledaly způsob provedení prohlídky

nepřiměřeným. Z toho důvodu omezuje ústavní stížnost pouze proti

soudnímu příkazu, který provedení prohlídky nařídil. V něm spatřuje

prvotní příčinu, proč k zásahu došlo. Vytýká mu neprovedení ústavního

testu přípustnosti omezení svobody projevu, který měl již předtím

provést navrhující státní zástupce. Postup orgánů činných v trestním

řízení hodnotí jako toliko zdánlivě (formálně) legální, ačkoliv

materiálně hrubě porušující dotčená ústavní práva stěžovatelky a

hodnoty, na nichž má demokratický a právní stát spočívat. Stěžovatelka

má za to, že napadený nemůže obstát ani v jednom ze tří kroků uvedeného

testu.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 9. 2012 11:45
- 20. 9. 2012 12:00
Sp. zn.: II. ÚS 3309/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Z. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti postupu soudního exekutora

Exekutorského úřadu Olomouc Mgr. Ing. Radima Opletala a Okresního soudu v

Olomouci ve věci vedené u soudního exekutora pod sp. zn. 057 EX 7758/08

a u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 Nc 7945/2008,
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zákazu pokračovat v porušování jeho základních práv

zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadá

postup soudního exekutora, který podle stěžovatele nepřihlédl k podaným

námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Exekutorský úřad

Olomouc byl pověřen provedením exekuce na základě usnesení vydaného

Okresním soudem v Olomouci k uspokojení pohledávky oprávněného a vydal

příkaz k úhradě nákladů exekuce v celkové výši 14 327,50 Kč, proti němuž

povinný podal námitky. Soudní exekutor elektronicky zástupci

stěžovatele sdělil, že podání stěžovatele nebylo opatřeno zaručeným

elektronickým podpisem zástupce, který by bylo možné ověřit u

důvěryhodného certifikačního úřadu, a proto k němu nebylo ve smyslu ust.

§ 42 odst. 3 o. s. ř. přihlíženo. Stěžovatel namítá, že byl v rámci

exekučního řízení zastoupen v souladu s ustanovením § 26 o. s. ř. a

napadá nestandardnost postupu exekutora a soudu, která spočívá dle

názoru stěžovatele v nepřihlédnutí k námitkám v exekučním řízení proti

příkazu k úhradě nákladů exekuce.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 9. 2012 12:00
- 20. 9. 2012 12:15
Sp. zn.: II. ÚS 3232/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: M. R.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č.

j. 28 Cdo 4412/2009-68 ze dne 16. září 2010, rozsudku Krajského soudu v

Brně, pobočka v Jihlavě, č. j. 54 Co 326/2009-51 ze dne 30. června 2009

a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 12 C 65/2007-31 ze dne 3.

března 2009
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedených rozsudků, jimiž měla být porušena jeho

ústavní práva garantovaná čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod. Okresní soud v Jihlavě

napadeným rozsudkem uložil žalovanému Pozemkovému fondu České republiky

povinnost poskytnout stěžovateli cenné papíry nemající povahu státních

dluhopisů v hodnotě 268 191,44 Kč (výrok I.), a zaplatit mu 19% úrok

z prodlení ročně z částky 10.000 Kč (výrok II.). Požadavek stěžovatele

na zaplacení 19% úroku z prodlení ročně z částky 1.080.539,35 Kč do

zaplacení zamítl s odůvodněním, že náhrada za mrtvý a živý inventář

v této výši byla poskytnuta v jiném než peněžitém plnění, a to buď ve

formě nemovitosti, nebo cenných papírů a v takovémto případě, pokud se

nejedná o peněžité plnění, se žalovaný nemohl dostat do prodlení. O

odvolání stěžovatele a žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka

v Jihlavě, dalším napadeným rozsudkem změnil tak, že se rozsudek v této

části zrušil a řízení se v této části zastavil. Stran požadavku

stěžovatele na zaplacení úroků z prodlení za poskytnutou náhradu vyšel

odvolací soud z názoru, že nárok na poskytnutí cenných papírů, které

nemají povahu státních dluhopisů, není peněžitou pohledávkou. Stěžovatel

podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž vyjádřil

nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu stran požadovaných úroků

z prodlení. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání

zamítnuto.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 9. 2012 12:15
- 20. 9. 2012 12:30
Sp. zn.: II. ÚS 2504/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: E.ON Czech Holding AG, se sídlem Denisstrasse 2, Mnichov, SRN
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 439/2009-105 ze dne 22. června 2010
(položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze

s odůvodněním, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na

spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále

Listina), právo na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny, spolu s čl. 90

Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod, jakož i práva garantovaná v čl. 2 odst. 2, čl. 4

odst. 4 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy.

 

Návrhem,

doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé (v

řízení před Ústavním soudem vedlejší účastníci) jako akcionáři dalšího

účastníka řízení, společnosti Jihočeská plynárenská, a. s., se sídlem

Vrbenská 2, České Budějovice, IČ: 60827807, domáhali, aby soud ve smyslu

ustanovení § 183k odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve

znění pozdějších předpisů, přezkoumal přiměřenost protiplnění

vyplaceného za akcie, které na hlavního akcionáře společnosti Jihočeská

plynárenská, a. s., a v řízení druhého účastníka společnost E.ON Czech

Holding AG, se sídlem Denisstrasse 2, Mnichov, Spolková republika

Německo (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka), přešly v rámci

procesu výkupu účastnických cenných papírů, a dále stanovil správnou

výši protiplnění a přiznal akcionářům podle § 183k odst. 3 obchodního

zákoníku právo na jinou výši protiplnění.

 

Stěžovatelka

podala k soudu žalobní návrh, v rámci něhož mimo jiné vznesla námitku

nedostatku pravomoci českých soudů. Zdůraznila, že je zahraniční

právnickou osobou se sídlem ve Spolkové republice Německo. Krajský soud

v Českých Budějovicích předloženou námitku nedostatku pravomoci českých

soudů zamítnul. Rozhodnutí odůvodnil tím, že se ve věci jedná o obchodní

spor s mezinárodním prvkem, u nějž je na místě aplikace nařízení Rady

č. 44/2001. S odkazem na čl. 2 a čl. 6 předmětného nařízení dospěl soud

prvního stupně k názoru, že pravomoc českých soudů pro řízení je dána,

neboť v posuzované věci se jedná o úzce spojené právní nároky a jeví se

tedy účelným rozhodovat o věci společně u soudu místa, kde má bydliště

některý ze žalovaných. Tím, že má účastník Jihočeská plynárenská, a. s.,

sídlo v České republice je založena pravomoc českých soudů i pokud jde o

účastníka druhého, tedy stěžovatelku. Na podkladě odvolání stěžovatelky

rozhodnutí nalézacího soudu posléze potvrdil Vrchní soud v Praze.

Stěžovatelka se s názory Vrchního soudu v Praze neztotožnila. Proti jeho

rozhodnutí podala dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl jako

nepřípustné ze zákona. Stěžovatelka trvá na svém stanovisku stran

nedostatku pravomoci českých soudů rozhodovat předmětný spor. Podle

jejího názoru se Vrchní soud v Praze dopustil „flagrantního porušení

ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces“ tím, že na otázku

příslušnosti soudu České republiky aplikoval pouze české právní předpisy

a ignoroval předpisy Evropských společenství, které je nutno podle ní

použít přednostně.