Přehled ústních jednání pro 39. týden roku 2010

24.09.2010

V tomto týdnu se koná 10 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:00
- 29. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 3221/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Martin Franek, Jan Pohl
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti postupu Policie

ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV, č. j.

UOOZ-42/Tč-2009-27
(právo na spravedlivý proces, právo nahlížet do spisu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní

stížností se  stěžovatelé domáhají vydání nálezu, v němž by bylo

vysloveno, že postupem policejního orgánu Policie České republiky,

Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a

vyšetřování, který obhájci stěžovatelů znemožnil přístup k úplným

záznamům odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeným v jejich

trestní věci, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý

proces, zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé dále požadovali, aby Ústavní soud policejnímu orgánu zakázal

v tomto jednání pokračovat. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že

proti oběma je vedeno trestní stíhání pro trestný čin podpory a

propagace hnutí směrujících k potlačení práv a svobod člověka podle

§ 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, jehož se měli dopustit

tím, že po předchozích vzájemných dohodách mezi sebou a s dalšími dosud

nezjištěnými osobami uspořádali sérii koncertů.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:00
- 29. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 262/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Marta Rejmanová
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 6.

2009 č. j. 7C 122/2008-704, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 11. 11. 2009 č. j. 25Co 309/2009-722 a proti rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008 č. j. 25Cdo 615/2006-674)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se po změně a rozšíření žaloby domáhala po městu Hořice a Fakultní

nemocnici v Hradci Králové náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady

bolestného ve výši 63.000,- Kč s příslušenstvím, náhrady za ztížení

společenského uplatnění ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím, náhrady

za ztrátu na výdělku za období od 1. 7. 1990 do 31. 12. 2004 ve výši

437.884,- Kč s příslušenstvím a renty ve výši 3.848,- Kč s

příslušenstvím měsíčně od 1. 1. 2005 do budoucna. Žalobu odůvodnila tím,

že dne 24. 7. 1989 byla přijata s bolestmi páteře v nemocnici

v Hořicích, kde se její zdravotní stav začal zhoršovat, avšak ani přesto

jí nebylo provedeno diagnostické vyšetření, které by odhalilo závažnost

onemocnění. Teprve po třech týdnech byla převezena do Fakultní

nemocnice v Hradci Králové, kde jí lékaři provedli kontrastní vyšetření

páteře, a druhý den byla operována pro výhřez meziobratlové ploténky.

Ocitla se v dlouhodobé pracovní neschopnosti a po ukončení nemocenské

(od 24. 6. 1990) jí byl přiznán plný invalidní důchod. Jelikož v

důsledku privatizace došlo ke zrušení původního odpovědného subjektu –

Městské nemocnice v Hořicích – domáhala se stěžovatelka náhrady škody po

jeho právním nástupci – městu Hořice a původní druhé žalované –

Fakultní nemocnici Hradec Králové. Stěžovatelka tvrdí, že jejím právům

nebyla poskytnuta ochrana a byl tak porušen čl. 36 odst. l a čl. 38

odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 Ústavy, které

jsou vyjádřením práva každého na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky

nebyla respektována základní funkce důkazního řízení, neboť provedení a

hodnocení důkazů nevyústilo v řádné zjištění skutkového stavu a vyvození

adekvátního právního závěru. Stěžovatelka touto ústavní stížností

rovněž polemizuje s názorem Nejvyššího soudu, že její nárok byl

promlčen.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:30
- 29. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 591/08
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Milan Stehlík
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.

11. 2007 č. j. 8 Afs 115/2006-128, rozsudku Městského soudu v Praze ze

dne 25. 1. 2006 č. j. 9 Ca 294/2004-80 a rozhodnutí Finančního

ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 23. 9. 2004 č. j.

FŘ-2740/13/04)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovateli

nebyla v rámci daňového řízení uznána realizace zdanitelného plnění

firmou JUWO, spol. s r. o., a to i přes to, že jeho uskutečnění bylo

doloženo řádně podepsanými doklady. Stěžovatel navrhl další důkazy

způsobilé prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, jejichž provedení

však finanční úřad zčásti nepřipustil a ve zbytku tyto vyhodnotil tak,

že neprokazují uskutečnění zdanitelného plnění. K prokázání uskutečnění

zdanitelného plnění předložil stěžovatel správci daně objednávku,

faktury, výdejové pokladní doklady, příjmové pokladní doklady, příjemky

zboží, stejně jako faktury prokazující, že přijatá zdanitelná plnění

byla použita pro uskutečnění ekonomické činnosti stěžovatele. Rovněž

z výslechu svědků vyplynul fakt, že k uskutečnění zdanitelného plnění

došlo. Za situace, kdy jednatel společnosti JUWO, spol. s r. o. zemřel,

navrhoval stěžovatel provedení důkazu posudku znalcem z oboru

písmoznalectví, který by ověřil pravost podpisu zemřelého. Důkaz nebyl

připuštěn, neboť dle názoru soudu jím nelze prokázat uskutečnění

zdanitelného plnění, obdobně tomu bylo i v případě navržení důkazu

výpisem telefonních hovorů mezi zemřelým a stěžovatelem. Stěžovatel má

za to, že správní orgány a následně i orgány soudní, ve snaze zjistit

skutečný stav věci, postupovaly příliš formalisticky, neodůvodněně

odmítly zohlednit výjimečnost stěžovatelova případu a dle toho i

následně postupovat v úzké součinnosti se stěžovatelem tak, aby byl

naplněn účel daňového řízení, kterým není pouze uspokojení fiskálního

zájmu státu, ale především i vybrání daně ve výši správně stanovené tak,

aby bylo současně chráněno zachování práv a právem chráněných zájmů

daňových subjektů. Podle stěžovatele došlo postupem soudů a finančního

ředitelství k zásahu do jeho práv chráněných čl. 11 a čl. 36 Listiny

základních práv a svobod.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 14:00
- 29. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 721/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Stěžovatel Jan Turek, zastoupený JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení NS sp. zn. 7 Tdo

868/2009 ze dne 2. 12. 2009, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6

To 117/2008, a rozsudku KS v Brně sp. zn. 52 T 2/2008 ze dne 24. 10.

2008
(právo na zákonného soudce a spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem

týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona a

trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona,

kterých se měl dopustit tím, že si vypůjčil psí klece, ve kterých

spoluobžalované držely po dobu několika týdnů celodenně zavřené

nezletilé chlapce. Za to byl stěžovateli uložen úhrnný trest odnětí

svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením

odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání jako nedůvodné a jeho

dovolání bylo odmítnuto usnesením dovolacího soudu jako zjevně

neopodstatněné. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva

podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

podle čl. 1 a čl. 94 odst. 1 Ústavy České republiky a podle čl. 6 odst.

3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně namítá, že v řízení před soudem

prvního stupně rozhodoval jako předseda senátu soudce, který k tomu

nebyl oprávněn, protože působil jako soudce na jiném soudu a byl patrně

podle § 68 zákona o soudech a soudcích ke Krajskému soudu v Brně dočasně

přidělen.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 14:00
- 29. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 11/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra České republiky
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 2 odst. 2 a § 2 odst. 3 obecně závazné vyhlášky města Jeseník č. 1/2008
(regulace konzumace alkoholu a věcná působnost obce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatel

– Ministerstvo vnitra – v návrhu podrobně popsal genezi jeho správní

reakce ve vztahu k vyhlášce města Jeseník a vyjádřil názor, že je

v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy a

čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Navrhovatel je přesvědčen, že město Jeseník překročilo svoji samostatnou

působnost, neboť v napadených ustanoveních upravilo i otázky, jež

vybočují z mezí „veřejného pořádku“ a jejichž úprava přísluší výlučně

zákonu. Obec Jeseník podle navrhovatele překročila rámec jí svěřené

věcné působnosti pro vydání obecně závazné vyhlášky zejména v tom, že

obec pod pojem „konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství“

podřadila i „zdržování se na veřejném prostranství s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem“,

což je jednání, které podle názoru navrhovatele není způsobilé narušit

„veřejný pořádek“ nebo být „v rozporu s dobrými mravy, ochranou

bezpečnosti, zdraví a majetku“, a není tudíž možné je obecně závaznou

vyhláškou zakázat. Město Jeseník při obhajování vyhlášky podle

navrhovatele uvedlo, že primárním důvodem pro její přijetí bylo ulehčit

dokazování při projednávání přestupků týkajících se konzumace alkoholu

na veřejných prostranstvích, ačkoliv úprava procesu dokazování

a důkazního břemene je v tomto řízení vyhrazena zákonu a není možné

do ní obecně závaznou vyhláškou obce zasahovat. 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 8:30
- 30. 9. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1744/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 23.4.2010, sp.zn. 7 C 629/2009
(náhrada za užívání pozemků )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

napadá svojí ústavní stížností rozsudek Okresního soudu v Táboře

s tvrzením, že jím došlo k závažnému zásahu do jejích ústavních práv.

Stěžovatelka je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý

proces garantovaný čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod a porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu spatřuje

primárně v nesplnění povinnosti soudu řádně, tj. přesvědčivě,

racionálně, logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit svá rozhodnutí a

vypořádat se se vším, co stěžovatel v řízení tvrdí. Jedná se zejména o

skutečnosti, které mohou podle stěžovatelky výrazně ovlivnit výsledek

řízení a jejichž pominutí může přivodit negativní zásah do ústavou

zaručené ochrany jeho vlastnického práva, která nepochybně náleží i

státu jako jednomu ze subjektů vlastnického práva.

 

Úřad

pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit

s majetkem České republiky, které patří i pozemek parc. č. 4340/1 v kat.

úz. Tábor. Pozemek tvoří manipulační plochu areálu 120 garáží, z nichž

každá stojí na pozemku ve vlastnictví vlastníka stavby, tyto pozemky

jsou ze všech stran obklopeny pozemkem stěžovatelky. Pozemek užívají

vlastníci garáží, jako manipulační plochu, přitom za užívání pozemku nic

neuhradili a nehradí, ačkoli byli vyzvání k uzavření nájemní smlouvy na

ideální 1/120 pozemku a uhrazení finanční náhrady za dobu předcházející

uzavření nájemní smlouvy. Svůj nárok na náhradu za bezesmluvní užívání

pozemku stěžovatelka odvodila z cenového výměru MF upravujícího nájem

pozemků k nepodnikatelským účelům. Protože žalovaní požadovanou částku

ve výši 835,- Kč neuhradili, domáhala se stěžovatelka svého nároku

žalobou. Žalovaní se bránili argumentací, se jde o veřejnou a tudíž

bezplatnou komunikaci, případně o veřejné prostranství. Okresní soud se

ztotožnil se stanoviskem stěžovatelky ohledně statutu pozemku, tedy že

nejde o případ jeho bezúplatného užívání ze zákona, v otázce výše

náhrady ale akceptoval stanovisko žalovaných s tím, že nelze akceptovat

výpočet založený na paušální 1/120 obvyklého nájemného, a žalobu zamítl.

                                                                                         

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 9:00
- 30. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2894/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jan Váša
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Ostravě ze dne 10. 9. 2003 č. j. 56 C 151/2000-32 a usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007 č. j. 11 Co 448/2007-82
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní

stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí,

vydaných v řízení o zaplacení částky 18.000,- Kč s příslušenstvím, neboť

má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces

zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Na stěžovatele byla

podána žaloba na náhradu škody, která vznikla v důsledku dopravní

nehody zaviněné stěžovatelem. Následně byl vydán platební rozkaz, který

byl pro nemožnost doručení do vlastních rukou zrušen. Okresní soud

v Ostravě následně vydal rozsudek, na jehož základě je stěžovatel

povinen zaplatit žalobkyni uvedenou částku s úroky. Rozsudek se

nepodařilo doručit, což mělo za následek, že soud nařídil proti

stěžovateli exekuci. Stěžovatel vytýká soudu prvního stupně, že vyvinul

minimální úsilí za účelem doručování písemnosti do místa, kde se

stěžovatel zdržoval. Soud doručoval na adresu, kde stěžovatel bydlel

v době, kdy došlo ke škodné události a nikoli na skutečně místo, kde se

stěžovatel zdržoval. Tuto změnu podle svého tvrzení nahlásil stěžovatel

rovněž právnímu zástupci žalobkyně.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 9:30
- 30. 9. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1180/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Sentinel s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2279/164
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu

České republiky ze dne 23. 2. 2010 č. j. 32 Cdo 3464/2008-128, rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 č. j. 1 Cmo 69/2007-98 a

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006 č. j. 3 Cm

7/2004-60
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

podala v prosinci 2003 žalobu a následně městský soud přiznal

stěžovatelce osvobození od soudních poplatků. Městský soud ve věci

rozhodl tak, že výrokem I rozsudku zamítl žalobu stěžovatelky proti

první žalované České republice – Ministerstvu financí ČR (původně do

roku 2006 Fondu národního majetku ČR) a druhé žalované České republice –

Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR o zaplacení částky 185.713.993 Kč

s příslušenstvím, představující ušlý zisk od roku 1995 do roku 2006

v důsledku nemožnosti realizovat těžbu. Městský soud dospěl k závěru o

nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatelky (tato dovozovala svou

aktivní legitimaci z komisionářské smlouvy z roku 2003). Dle zásady

úspěchu pak výrokem II uložil stěžovatelce povinnost nahradit první

žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení 247.532 Kč a výrokem III

povinnost nahradit druhé žalované k rukám její advokátky náklady řízení

ve výši 208.010 Kč. Stěžovatelka podala odvolání proti všem výrokům

rozsudku. Mimo jiné namítla, že městský soud ji osvobodil od soudních

poplatků, avšak přesto jí uložil povinnost nahradit náklady řízení

žalovaným v plném rozsahu. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího vrchního

soudu považuje stěžovatelka za nedostatečné. Nejvyšší soud výrokem I

rozsudku zamítl dovolání, neboť se ztotožnil se závěrem o nedostatku

aktivní věcné legitimace stěžovatelky a v odůvodnění konstatoval, že

k doplnění dovolání nemohl přihlédnout, neboť stěžovatelka doplnění

podala po lhůtě a navíc dovolání proti nákladovému výroku je

nepřípustné. Výrokem II Nejvyšší soud uložil dle zásady úspěchu

stěžovatelce povinnost nahradit (první) žalované náklady dovolacího

řízení ve výši 300.888 Kč. Stěžovatelka argumentuje tím, že se soudy

nevypořádaly s tím, že řízení bylo zapříčiněno státem, resp. FNM, a že

náklady vynaložené vedlejší účastnicí na zastoupení nelze považovat za

účelné, neboť stát disponuje rozsáhlým aparátem, který byl zřízen pro

jeho zastupování.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 10:00
- 30. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 291/08
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jana Formánková
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Brně ze dne 26. 10. 2007 sp. zn. 37 Co 368/2007, spolu s návrhem na

odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

namítá porušení jejího práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod a současně je přesvědčena, že

měla být porušena kautela o rovnosti účastníků řízení zakotvená v čl. 96

odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny. Usnesením

k návrhu stěžovatelky jako žalobkyně podle § 96 občanského soudního řádu

zastavil řízení vedené proti žalovanému o vypořádání společného jmění

manželů a stanovil, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejšímu

účastníkovi na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 53.188

Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 800 Kč. Stěžovatelka je toho

názoru, že v dané věci bylo třeba postupovat tak, aby se s argumenty

vedlejšího účastníka seznámila a mohla se k nim v přiměřené lhůtě

vyjádřit, tedy předestřít své skutkové a právní protiargumenty. Pokud

odvolací soud zvažoval změnu rozhodnutí, měl k tomu učinit odpovídající

zjištění (minimálně o aktuálních majetkových poměrech obou účastníků),

to se však nestalo. Tím podle stěžovatelky nezajistil oběma stranám

sporu stejné možnosti k uplatnění práv, a stěžovatelku tak zkrátil na

ústavních procesních právech.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 10:30
- 30. 9. 2010 11:00
Sp. zn.: III. ÚS 1231/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Mgr. et Mgr. K. S., Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2008 č. j. 73 C 764/2008-24
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní

stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku

vydaného v řízení o zaplacení částky 1000,- Kč s příslušenstvím.

Stěžovatelka uvedla, že o existenci tohoto rozsudku se dozvěděla až od

exekutora v exekučním řízení. Podle stěžovatelky městský soud neučinil

všechny potřebné úkony ke zjištění faktického pobytu stěžovatelky.

Poukázala na možnosti, kterých zmíněný soud měl využít. Na základě

nedostatečného šetření pak městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka

je neznámého pobytu a ustanovil jí opatrovnici. Pro takový postup však

nebyly splněny zákonné předpoklady a stěžovatelce tak byla odňata

možnost jednat před soudem. Stěžovatelka dále uvádí, že opatrovnicí byla

ustanovena zaměstnankyně Městského soudu v Brně a její ustanovení bylo

pouze formální. Opatrovnice se řízení nijak neúčastnila a zřejmě

nehájila práva stěžovatelky. Uvedenými skutečnostmi byl podle

stěžovatelky pravděpodobně porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2

Listiny základních práv a svobod.