Přehled ústních jednání pro 39. týden roku 2011

23.09.2011

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 9. 2011 13:30
- 27. 9. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2785/08
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: MUDr. M. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 22 Co 94/2008
(překročení finančních nákladů lékařky na tzv. lékovou preskripci)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


 

Stěžovatelka

tvrdí, že uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla porušena její

ústavně zaručená základní práva, zejména právo na soudní ochranu a

spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 a dále práva zakotvená

v čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11, čl. 31 Listiny základních práv a svobod,

jakož i čl. 1 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 11 Mezinárodního

paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Stěžovatelka je

provozovatelkou nestátního zdravotnického zařízení a uzavřela se

Zdravotní pojišťovnou Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „ZP

MV ČR“) smlouvu o poskytování zdravotní péče a její úhradě pro praktické

lékaře a praktické lékaře pro děti a dorost. Následně došlo vůči

stěžovatelce ze strany ZP MV ČR k uplatnění regulačních mechanismů za 2.

čtvrtletí 2004, které se týkalo překročení finančních nákladů na tzv.

lékovou preskripci. S tím stěžovatelka nesouhlasila a podala na ZP MV ČR

žalobu na zaplacení částky 5.145,72 Kč z titulu neoprávněného

majetkového prospěchu ZP MV ČR. Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovatelce

vyhověl. Rozsudek soudu prvého stupně byl odvolacím Městským soudem

v Praze změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud uvedl, že

soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující

skutková zjištění; věc však prý posoudil nesprávně po stránce právní,

neboť dospěl k závěru, že Dohoda o úhradě zdravotní péče pro 1. pololetí

roku 2004 mezi stěžovatelkou a zdravotní pojišťovnou je neplatná pro

rozpor se zákonem podle § 37 a § 39 občanského zákoníku a s dobrými

mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. V uvedeném případě byla -

podle odvolacího soudu - žalovanou pojišťovnou uplatněna pouze srážka za

překročení úhrad za předepsaná léčiva. Soud uzavřel, že započtení

částky 5.145,- Kč tedy bylo po právu a není důvodu, aby byla

stěžovatelce vrácena, i když její argumentaci lze prý „do jisté míry

rozumět, leč na uvedeném vybočení ze stanovených pravidel to nemá

schopnost ničeho změnit“.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2011 9:00
- 29. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 423/08
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Ing. V. Ž.
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.

10. 2004 č. j. 13 C 75/2004-14, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

7. 9. 2005 č. j. 13 Co 67/2005-38 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne

22. 11. 2007 č. j. 25 Cdo 811/2006--57)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

 

Stěžovatel

se domáhal žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 na České

republice - Ministerstvu financí ČR - zaplacení částky ve výši

2.466.409,- Kč jako náhrady za nucené omezení jeho vlastnického práva

k domu v katastrálním území Moravská Ostrava. V žalobě argumentoval

stěžovatel protiústavností, a tudíž i protiprávnosti regulace nájemného,

obecné soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud dovolání odmítl. Stěžovatel

spatřuje protiprávní omezení svého vlastnického práva v tom, že stát

v letech 1992 – 2003 reguloval výši nájemného, které vybíral od

nájemníků v bytech ve svém domě.  Regulace byla podle názoru stěžovatele

tak zásadní, že jí byla téměř zcela popřena podstata jeho vlastnického

práva, neboť stanovená maximální výše nájemného nepostačovala podle

stěžovatele ani k úhradě nákladů na opravy a údržbu mého domu, což

znemožňovalo dosažení jakéhokoli zisku z pronájmu. Stát podle názoru

stěžovatele tímto způsobem přenášel své sociální funkce na soukromou

osobu místo toho, aby zajistil přijatelnou cenu nájemného pro sociálně

slabší nájemníky jiným způsobem, např. určitým druhem sociálních dávek

na bydlení. Stěžovatel uvádí, že stát cenovou regulací porušoval ochranu

jeho vlastnického práva zakotvenou v čl. 11 Listiny základních práv a

svobod.

 

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
30.9.2011 10:00
h
Sp. zn. Pl. ÚS 22/11
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra
oprávnění obce určovat místo provozování výherních hracích přístrojů
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

 

Navrhovatel - Ministerstvo vnitra - se domáhá zrušení obecně

závazné vyhlášky statutárního města Kladna č. 46/10, o určení míst pro

provozování jiných technických herních zařízení povolených Ministerstvem

financí na území města Kladna. Navrhovatel uvádí, že v návaznosti na

čl. 104 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

mohou zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné

vyhlášky. Rozvedením citovaného ustanovení je § 35 odst. 3 písm. a)

obecního zřízení; v souladu s tímto ustanovením pak § 10 obecního

zřízení vymezuje věcné oblasti, v nichž je obec oprávněna bez dalšího

zákonného zmocnění tvořit právo. Pro tyto oblasti však platí, že

předmětem úpravy obecně závazné vyhlášky musí být místní záležitosti.

Obec nemůže podle navrhovatele upravovat otázky, které jsou vyhrazeny

zákonné úpravě nebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva

soukromého nebo veřejného, pokud se předmět a cíl obojí regulace

překrývají. S ohledem na tato východiska dospěl navrhovatel k závěru, že

vyhláška je v rozporu se zákonem.