Přehled ústních jednání pro 4. týden roku 2012

20.01.2012

V tomto týdnu se koná 12 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 1. 2012 13:00
- 24. 1. 2012 13:30
Sp. zn.: II. ÚS 3518/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: ATTICUS - Stavební společnost, s. r. o. v likvidaci,

jednající Mgr. Liborem Malým, likvidátorem, právně zastoupeného Mgr.

Josefem Smutným, advokátem se sídlem tř. Míru 92, Pardubice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2011 sp. zn. 54 Co 279/2011
(dodání datové zprávy do datové schránky)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze

s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva garantovaná v

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České

republiky. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že obecné

soudy nesprávně odmítly její odvolání proti rozsudku ve věci samé pro

opožděnost, když nesprávně posoudily včasnost podání odvolání

prostřednictvím datové zprávy. Obecné soudy podle ní nesprávně posoudily

opožděnost podání odvolání dle okamžiku doručení datové zprávy

s odvoláním do datové schránky obecného soudu. Příjemce se přihlásil do

datové schránky po půlnoci, ale zpráva tam byla odeslána již předchozí

den. Dle stěžovatelky městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyvodil

nesprávné závěry a je podle ní nepochybné, že pokud je příjemcem státní

orgán, nastává fikce doručení právě okamžikem dodání datové zprávy do

jeho datové schránky, což má vyloučit případné úmyslné nepřihlašování se

státního orgánu do datové schránky.     

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 1. 2012 13:30
- 24. 1. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 3369/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: R. R., zastoupený Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem Svahová 4, 360 01 Karlovy Vary
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu soudce Okresního

soudu v Lounech ze dne 11. 10. 2010 č.j. 0 Nt 1008/2010-4, spojené s

žádostí o vydání usnesení o naléhavosti věci a o vydání předběžného

opatření
(domovní prohlídka)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedeného příkazu, neboť je přesvědčen, že byly

porušeny čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 odst.

1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového

protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních

svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že předmětný příkaz

k domovní prohlídce neobsahoval žádné odůvodnění neodkladnosti či

neopakovatelnosti nařízené prohlídky, ani žádný obecný odkaz na

příslušná zákonná ustanovení. Příkaz neuváděl ani žádné konkrétní

podezření na trestnou činnost, která byla vyšetřována policejním

orgánem, nespecifikoval podle stěžovatele ani období, k němuž se měla

trestná činnost vztahovat a nezdůvodňoval ani, proč jsou pro vyšetření

důležité účetní doklady obchodních společností v něm uvedených.

Z příkazu nebylo možné podle stěžovatele ani zjistit, proč by se

v rodinném domě měly nacházet účetní doklady týkající se obchodní

činnosti společností.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 1. 2012 14:00
- 24. 1. 2012 14:20
Sp. zn.: I. ÚS 170/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: JUDr. M. Š. a Ing. E. Š., Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 27. 10. 2010, č. j. 33 Cdo 4544/2008-333, proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 5. 2008, č. j. 40 Co

783/2007-279, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1.

2007, č. j. 21 C 107/2003-189
(občanskoprávní věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

navrhují zrušení citovaných rozhodnutí, neboť jimi podle nich došlo

k porušení jejich základních práv a svobod, konkrétně práva na soudní

ochranu, resp. práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod. Podstatou celé věci je spor navrhovatele o

povahu dříve uzavřené smlouvy, která spočívala v obstarání prodeje

vozidla. Po zjištění vadného plnění z předmětné smlouvy se strany přely o

to, zda je vedlejší účastník vázán kupní smlouvou, kterou po zániku

smlouvy o obstarání prodeje věci uzavřel jménem nabyvatelky vozu

vedlejší účastník, aniž k tomu byl zmocněn, protože nabyvatelka kupní

smlouvu dodatečně bez zbytečného odkladu schválila. Stěžovatelé

namítají, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech

(a vyšel z jejich verze skutku), musel by dospět k odlišnému posouzení

věci, totiž, že kupní smlouvu s nimi uzavřel žalovaný svým jménem jako

obstaratel na základě nepřímého zastoupení nabyvatelky, že z tohoto

právního úkonu vznikly práva a povinnosti žalovanému, a že je tudíž

odpovědný za vady prodané věci.

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
24. 1. 2012 14:00
- 24. 1. 2012 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 2317/11
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: l. M. Š., 2. J. V., 3. J. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj. 5 To 22/2011-4843 ze dne 7. 6. 2011
(právo na zákonného soudce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Spojená

ústavní stížnost tří stěžovatelů, které Krajský soud v Brně čtyřikrát

zprostil obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu účastenství na

trestném činu vraždy ve formě organizátorství, ve formě návodu a trestný

čin vraždy v souvislosti s obchodováním s lehkými topnými oleji.

Napadeným usnesením byl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu

zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, přičemž bylo nařízeno, aby

byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Napadenému

rozhodnutí předcházely čtyři zprošťující rozsudky, které vždy

v neprospěch všech obžalovaných napadla státní zástupkyně odvoláním a

vrchní soud je vždy zrušil v neveřejném zasedání a vrátil věc soudu I.

stupně. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že uvedeným rozhodnutím byla

porušena jejich základní práva.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 1. 2012 14:20
- 24. 1. 2012 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 309/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: A. Ž.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v

Praze, č. j. 1 Co 159/2010-142 ze dne 27.10.2010 a proti usnesení

Městského soudu v Praze, č. j. 34 C 112/2007-128 ze dne 1. 8. 2008

[zjevně správně 10. 9. 2008]
(soudní poplatky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

požádal obecný soud podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o

osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze svým usnesením

stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl a

osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vrchní soud v Praze napadený

výrok svým usnesením jako věcně správný potvrdil.  Následná ústavní

stížnost byla shledána důvodnou. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze nerespektovala - podle

názoru stěžovatele - právně závazný nález Ústavního soudu, podává

stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze a proti usnesení

Vrchního soudu v Praze novou ústavní stížnost, neboť má zato, že těmito

usneseními bylo porušeno zejména jeho základní subjektivní právo na

spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a

svobodný a ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů o

soudních poplatcích.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 1. 2012 14:30
- 24. 1. 2012 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 1759/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: D. T.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3903/2007, proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 42 Co 241/2004, a proti

výroku I. a II. rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 2.

2003, sp. zn. 8 C 60/2002
(náhrada za znehodnocené nemovitosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domnívá, že byla porušena její základní práva, konkrétně čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o

lidských právech a základních svobodách a navrhuje zrušení uvedených

rozhodnutí obecných soudů.  Stěžovatelka se domáhala po žalovaném městě

Příbor zaplacení částky 2.714.549,- Kč s příslušenstvím, kterou se

žalovaný písemně dohodou ze dne 24. 5. 1999 zavázal zaplatit jí (a

dalším oprávněným osobám) jako náhradu za znehodnocené zemědělské

nemovitosti podle zák. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě

a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů („zákon o

půdě“) a podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky

související se zákonem č. 229/1991 Sb. V průběhu řízení vzala

navrhovatelka žalobu částečně zpět ve výši odpovídající podílům

ostatních oprávněných osob a předmětem řízení tak zůstalo zaplacení

částky 678.637,25 Kč s úroky z prodlení.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
25. 1. 2012 8:30
- 25. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1881/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: T. V.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti příkazu k úhradě nákladů

exekuce Exekutorského úřadu Plzeň – město, soudní exekutorky JUDr. Jitky

Wolfové, ze dne 10. 3. 2011 č. j. 106 EX 18844/10-21 spojené s návrhem

na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou

se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem

nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním

řízení, a ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.

330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a

náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění

odpovědnosti za škody způsobené exekutorem
(náklady exekučního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označeného usnesení obecného soudu a příkazu k úhradě

nákladů exekuce vydaného soudní exekutorkou, a to pro porušení jeho

práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, vlastnického práva a článku 1, článku 2 odst.

3, článku 89 odst. 2 Ústavy. Dále žádá zrušení vyhlášky Ministerstva

spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše

odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o

náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a ustanovení § 13 odst. 1

vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a

náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce

podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené

exekutorem.

 

Obvodní

soud pro Prahu 8 nařídil exekuci na majetek stěžovatele coby povinného

sedmi samostatnými usneseními podle sedmi exekučních titulů z roku 2000

na základě sedmi samostatných návrhů podaných oprávněným Dopravním

podnikem hl. m. Prahy, a. s. Ve stejný den pak tentýž soud nařídil další

dvě exekuce na základě dalších dvou samostatných návrhů téhož

oprávněného podle dvou exekučních titulů vydaných v roce 2002. Ve všech

devíti věcech byl provedením exekuce pověřen stejný soudní exekutor a

jednalo se o vymožení pravomocně přiznané pohledávky za neuhrazené

jízdné v pražské městské hromadné dopravě, resp. sankční přirážku,

přičemž stěžovatel vymáhané částky včetně náhrady nákladů nalézacího

řízení, nákladů exekuce a nákladů oprávněného uhradil ve lhůtě stanovené

soudním exekutorem ve výzvě k dobrovolnému plnění. Stěžovatel je

přesvědčen, že Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozhodnutím poskytl

ochranu šikanóznímu výkonu práva ze strany oprávněného, který, věda o

úsilí stěžovatele o spojení předchozích devíti exekučních věcí do

jednoho řízení, ve snaze předejít spojení s nimi podal návrh na nařízení

exekuce v desáté stěžovatelově věci s tím, aby provedením exekuce byl

pověřen jiný soudní exekutor. Oprávněný nepředložil žádný racionální

důvod pro podávání samostatných návrhů u exekučních titulů společně

pravomocných nejméně sedm let; jeho cílem nebylo podle stěžovatele

rychlé vymožení jistiny, ale provozování podnikání svého druhu založené

na ziscích z vymožených nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Ve

stěžovatelově případě oprávněný vymáhal jistinu v celkové částce 2.248

Kč, náhrada nákladů nalézacího řízení činila cca 18.500 Kč, náklady

oprávněného v exekučním řízení 34.200 Kč a náklady exekuce 78.000 Kč,

tedy součet nákladů exekuce a nákladů oprávněného padesátkrát převyšuje

vymáhanou jistinu.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
25. 1. 2012 8:30
- 25. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1930/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: I. Š., zast. Mgr. Ing. Janou Tempírovou, advokátkou, Václavské nám. 777/12, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16-3.2011,

sp.zn. 25 Co 454/2010 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze

dne 5.8.2010, sp.zn. 62/2009
(kupní smlouva )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že napadenými rozsudky bylo porušeno její základní

právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, když interpretace jednoduchého práva obecnými soudy

nebyla dle jejího názoru souladná s účelem právní úpravy představované

na úrovni komunitárního práva směrnicí Rady 85/577/EHS ze dne

20.12.2005, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo

obchodní prostory, a ocitla se tak v rozporu s čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR.

 

Stěžovatelka

se zúčastnila reklamní prezentace vedlejší účastnice konané mimo její

provozovnu v prostorách hotelu, kde téhož dne uzavřela svou podstatou

formulářovou kupní smlouvu, podřízenou obchodnímu zákoníku, kterou

vyjádřila vůli koupit od vedlejší účastnice diamantové šperky za kupní

ceny ve výši 110 000,- Kč s tím, že „jestliže kupující zaplatí cenu do

dvou dnů od podpisu Osvědčení o účasti na školení společnosti D.I.C.

zaměřeném na problematiku investic do drahých kamenů částku ve výši

80 000,- Kč, je tato částka konečnou cenou, a kupující tudíž získává

slevu ve výši 30 000,- Kč z kupní ceny. Osvědčení podepsala stěžovatelka

spolu s kupní smlouvou, neboť tento úkon byl nezbytným předpokladem

nabytí nabízeného šperku. Obsahem osvědčení byl závazek stěžovatelky –

účastníka školení – zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, se

kterými byl seznámen během školení, jakož i další závazky. Podle

stěžovatelky mohl celý průběh školení směřovat k zapojení účastníků do

obchodního systému společnosti popsaného v návrhu mandátní smlouvy,

jehož podepsání bylo účastníkům školení v jeho průběhu též nabízeno.

Stěžovatelka podepsala jen kupní smlouvu a osvědčení, teprve následně,

opět z podnětu obchodní zprostředkovatelky vedlejší účastnice, se

dostavila opětovně na reklamní prezentaci a na ní podepsala zmiňovanou

mandátní smlouvu. Následně si stěžovatelka celou věc uvážila, využila

možnosti dané jí ustanovením § 262 odst. 4 obch. zákoníku ve spojení s §

57 Odst. 1 obč. zákoníku, a od kupní smlouvy, jakož i od smlouvy

mandátní, odstoupila s tím, že požaduje vrácení kupní ceny. Vedlejší

účastnice jí sdělila, že výpověď považuje za neplatnou.

 

 

III. senát - veřejné ústní jednání
25. 1. 2012 10:00
- 25. 1. 2012 12:00
Sp. zn.: III. ÚS 468/11
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: ČEPRO, a. s.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 25. 5. 2009 č. j. 25 Cm 17/2008-385, usnesení Vrchního

soudu v Praze ze dne 2. 2. 2010 č. j. 8 Cmo 214/2009-507 a usnesení

Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 2010 č. j. 23 Cdo

4066/2010-549
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

napadá uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že obecné soudy

porušily ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny

základních práv a svobod a má za to, že bylo porušeno také její právo,

aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny).

Podstatou sporu je dohoda o narovnání, jejímž cílem bylo zjistit, kdo

se stal vlastníkem sporné pohledávky. Obecné soudy dle názoru

stěžovatelky porušily zásadu rovnosti stran tím, že v rozsahu posouzení

argumentace stěžovatelky překročily rámec § 107a o. s. ř., když

vyslovily právní názor, že odkládací podmínka v dohodě o narovnání byla

splněna, popřípadě že původní smlouvy o postoupení pohledávek byly

platné. Nejvyšší soud se podle stěžovatelky vyjadřoval způsobem, který

přesahuje pouhé posouzení právního nástupnictví, a který zasahuje do

věci samé. Stěžovatelka rovněž poukazuje na průtahy v řízení a

nepřípustné prodlužování lhůt k předložení požadovaných důkazů žalobcem.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 1. 2012 9:45
- 26. 1. 2012 10:15
Sp. zn.: III. ÚS 732/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: S. R.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 2. 2. 2011 č. j. 28 Cdo 4626/2010-63 a rozsudkům Městského soudu v

Praze ze dne 26. 8. 2010 č. j. 70 Co 336/2010-52 a Obvodního soudu pro

Prahu 2 ze dne 22. 1. 2010 č j. 12 C 198/2009-31
(nárok na náhradu škody dle zák.č. 82/1998 Sb. - vyčerpání opravných prostředků)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení

práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, práva na obhajobu zakotveného v jejím článku 40 odst. 2 a

3 a také práva vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1. Obvodní soud

pro Prahu 2 rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu, kterou se domáhal od

České republiky – Ministerstva spravedlnosti zaplacení náhrady nákladů

obhajoby v trestním řízení, v němž byl z důvodu ustanovení § 226 písm.

c) trestního řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin krádeže. Obecné

soudy se ztotožnily s názorem, že uplatněný nárok nebylo možné přiznat,

protože stěžovatel nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání

stížnost. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že

bezvýhradné lpění na podmínce podání stížnosti proti usnesení o zahájení

trestního stíhání je formalismem porušujícím právo na obhajobu.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 1. 2012 11:45
- 26. 1. 2012 12:00
Sp. zn.: I. ÚS 3219/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka L. Č., zast. Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 11
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu k úhradě nákladů

exekuce ze dne 28. 6. 2010, čj. 030 EX 32927/07 - 16, a usnesení

Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, čj. 105 Nc 25253/2007 - 35
(náklady exekučního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení označených rozhodnutí, kterými jí byla uložena

povinnost zaplatit náklady exekuce. Stěžovatelka je přesvědčena, že

zejména usnesením Městského soudu v Brně byla porušena její základní

práva, zaručená v čl. 36 a v čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a

 svobod a postupem zmíněného soudu došlo i k porušení čl. 89 odst. 2

Ústavy ČR. V ústavní stížnosti uvádí, že na základě usnesení o nařízení

exekuce a pověření soudního exekutora byla vyzvána k zaplacení částky

13.732,- Kč, což představuje pohledávku ve výši 1.012,- Kč a její

příslušenství ve výši dalších 12.720,- Kč. Tuto částku měla zaplatit

nejpozději do 15 dnů ode dne doručení výzvy, což splnila. I přes tuto

skutečnost vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce

v nesnížené podobě. Proti tomuto příkazu podala námitky, kterým Městský

soud v Brně, shora označeným usnesením, nevyhověl. V odůvodnění se podle

stěžovatelky nevypořádal s jejími argumenty. Jako povinná totiž

zaplatila vymáhanou částku dříve, než uplynula lhůta daná exekutorem

k jejímu zaplacení. V takovém případě náleží, podle § 11 odst. 1 písm.

a) exekučního tarifu, exekutorovi odměna ve výši 50 %. Městský soud

v Brně podle názoru stěžovatelky tuto argumentaci nerespektoval.  

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 1. 2012 12:00
- 26. 1. 2012 12:15
Sp. zn.: I. ÚS 195/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel J. P., zast. JUDr. Jarmilou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Prostějov, Havlíčkova 22
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 11. 2010, čj. 5 C 201/2010 - 55
(náklady hospitalizace v nemocnici)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení označeného rozsudku, kterým mu Okresní soud

v Prostějově uložil povinnost zaplatit žalobci - Fakultní nemocnici

Olomouc - 1.020,- Kč s úroky z prodlení a nahradit žalobci náklady

řízení ve výši 10.068,- Kč. Jednalo se o spor, ve kterém žalobce

požadoval zaplacení částky 1.020,- Kč na základě skutečnosti, že

stěžovateli poskytl zdravotní péči v podobě hospitalizace a stěžovatel

nezaplatil regulační poplatek v žalované výši. Stěžovatel ve sporu

namítal, že je osobou, která je od placení regulačních poplatků

osvobozena, neboť pobírá dávky v hmotné nouzi, což doložil potvrzením

Městského úřadu Prostějov. O této skutečnosti informoval i personál

nemocnice. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti němuž stěžovatel

podal odpor. Okresní soud v Prostějově poté žalobě vyhověl a uložil

stěžovateli zaplatit na nákladech řízení částku 10.068,- Kč. Stěžovatel

je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím okresního soudu byla porušena

jeho základní práva zakotvená v čl. 1 a v čl. 36 Listiny základních práv

a svobod. Podle názoru soudu stěžovatel neprokázal důvody pro

osvobození od regulačního poplatku. Stěžovatel přitom již v odporu proti

platebnímu rozkazu uvedl, že o této skutečnosti informoval nemocniční

personál. Soud měl podle stěžovatele učinit dotaz na plátce dávek

v hmotné nouzi pro zjištění skutečnosti, zda dávky v době své

hospitalizace pobíral a náhradu nákladů řízení měl stěžovateli snížit

nebo nepřiznat.