Přehled ústních jednání pro 42. týden roku 2012

12.10.2012

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 10. 2012 14:00
- 15. 10. 2012 14:30
Sp. zn.: IV. ÚS 235/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Náchodská stavební a obslužní společnost, s. r. o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2011 č. j. 9 Co 476/2011-43
(upření práva na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označeného usnesení obecného soudu ve své exekuční

věci z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného

článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ústí

nad Labem usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem,

jímž byla k uspokojení pohledávky stěžovatelky nařízena exekuce na

majetek povinného J. K. (vedlejší účastník) podle pravomocného a

vykonatelného rozsudku. Stěžovatelce uložil povinnost zaplatit soudnímu

exekutorovi náklady exekuce (výrok II.) a povinnému náklady řízení před

soudy obou stupňů (výrok III.) Stěžovatelka namítá, že krajský soud

nesprávně vyhodnotil rozsah, v jakém je oprávněn zkoumat potvrzení o

vykonatelnosti exekučního titulu.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 9:00
- 17. 10. 2012 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 2537/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. M. P., zastoupený Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 22. 11. 2011, č. j. 14 Co 295/2011-68, a proti

rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 4. 2011, č. j. 123 EC

9/2010-48
(Porušení práva na účast při veřejném projednávání věci před soudem.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že

postupem obecných soudů byla porušena procesní zásada rovnosti účastníků

řízení vyplývající z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

(dále jen „Listina“), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1

Listiny), a právo, aby věc byla projednána v přítomnosti účastníka a aby

se mohl účastník vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2

Listiny) a došlo i k zásahu do práva na ochranu vlastnictví ve smyslu

čl. 11 odst. 1 Listiny.

 

Žalobce

návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu požadoval po

žalovaném (stěžovatel) zaplacení finanční částky ve výši 45.433,64 Kč,

kterou tvořil součet splátek úvěru poskytnutého žalovanému ve výši

40.182,67 Kč a neuhrazených bankovních poplatků za vedení bankovního

účtu a sankčních poplatků z prodlení v celkové výši 5.250,97

Kč. Žalovaný částku uhradil, ale žalobce nadále pouze uhrazení částky ve

výši 15.877,46 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 29% z

žalované částky od rozhodnutí soudu do zaplacení.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených

práv. Ústavní stížnost, kterou podával z opatrnosti současně s odvoláním

(podle poučení nebylo proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1

odvolání přípustné), směřoval proto původně pouze proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 1. Námitky stěžovatele se týkaly procesního

postupu Obvodního soudu pro Prahu 1, který mu znemožnil realizaci jeho

procesních práv (zejména realizaci práva vyjádřit se k dokazování, ke

skutkové a právní stránce věci, přednést závěrečný návrh, realizaci

práva reagovat na procesní návrhy žalobce atd.). Stěžovatel vychází

z toho, že na jednání konaném dne 25. března 2011 bylo další jednání

odročeno na 4. dubna 2011, které bylo posléze zrušeno a další (náhradní)

jednání se konalo dne 22. dubna 2011. O tomto náhradním termínu jednání

však nebyli ani stěžovatel, ani jeho právní zástupce informováni, a

proto se jej nemohli zúčastnit. Tímto bylo stěžovateli znemožněno

účastnit se soudního řízení a uplatňovat svá práva. Při tomto jednání

přitom žalobce změnil svůj žalobní návrh a Obvodní soud pro Prahu 1

poté, co poučil žalobce podle § 119a o. s. ř., ukončil dokazování,

částečně řízení zastavil a vyhlásil rozsudek ve věci samé.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 9:30
- 17. 10. 2012 9:45
Sp. zn.: II. ÚS 1502/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: H. T., zastoupený Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 25 Co 413/2010, a proti

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 35 Nc

13117/2009.
(Porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Obvodní

soud pro Prahu 3 usnesením nařídil exekuci na majetek stěžovatele ve

prospěch oprávněné vedlejší účastnice. Městský soud v Praze – rovněž

usnesením výše specifikovaným – v odvolacím řízení toto rozhodnutí

potvrdil. Stěžovatel žádá rozhodnutí obecných soudů zrušit. Tvrdí, že

jimi, resp. v řízení předcházejícím jejich vyhlášení, bylo porušeno jeho

základní právo na spravedlivý proces zakotvené ve čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Zásah do práva na spravedlivý proces

spatřuje stěžovatel v tom, že exekuční řízení u Obvodního soudu pro

Prahu 3 probíhá bez řádného exekučního titulu. Rozhodnutí, které má být

vykonáváno, tedy usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 mu totiž, jak

tvrdí, nikdy nebylo řádně doručeno. O jeho existenci se dozvěděl až od

exekutorky. Upozorňuje, že ačkoliv se soudu nedařilo doručit mu usnesení

z č. l. 369 a 370, ani se nepokusil získat kontakt od obhájkyně či

obhájce, jejichž plná moc byla založena ve spisu. Přesto soud na

rozhodnutí vyznačil právní moc (dokonce s chybným uvedením roku v datu –

2100). Totéž platí i o opravných usneseních, kdy jako jediné bylo

stěžovateli doručeno druhé opravné usnesení ze dne 19. 12. 2008, ovšem

v něm se uvádělo pouze datum narození stěžovatele a datum narození

a adresa vedlejší účastnice.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 13:30
- 17. 10. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 3314/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler

Navrhovatelé: Biskupství ostravsko-opavské, zastoupené Mgr. Romanem

Krakovkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 239/2011, proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 11 Co 400/2010 a proti

rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 12 C

173/2009
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedených rozsudků obecných soudů s odvoláním na

údajné porušení čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 Listiny základních práv a

svobod, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské

úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsudkem Okresního

soudu v Novém Jičíně bylo na základě žaloby Lesů České republiky proti

žalovanému stěžovateli určeno, že výlučným vlastníkem pozemků uvedených

ve výroku rozhodnutí (v kat. území Ženklava zapsané v kat. nemovitostí

pro Moravskoslezský kraj) je Česká republika. Lesy České republiky,

s.p., se předmětnou žalobou podanou v roce 2009 domáhaly určení

vlastnictví k předmětným nemovitostem s tím, že stát nabyl vlastnictví k

těmto nemovitostem v roce 1949 dle zákona č. 46/1948 Sb., o nové

pozemkové reformě, výkupem bez poskytnutí náhrady. Okresní soud shledal,

že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu

ust. § 80 písm. c) o. s. ř.; konstatoval, že tento naléhavý právní zájem

na určení vlastnictví k nemovitostem, které se zapisují do katastru

nemovitostí, je dán vždy, pokud má být rozhodnutí určující vlastnické

právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo

shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

 

Stěžovatel

podle svého přesvědčení nabyl nemovitosti na základě řádné darovací

smlouvy ze dne 20. 3. 2008 (dárcem byla Římsko-katolická farnost

Ženklava), a byl mu povolen i vklad vlastnického práva do katastru

nemovitostí s účinky ke dni 21. 3. 2008. Okresní soudu uvedl, že

v občanském právu se pro převod vlastnického práva uplatňuje zásada (i

když ne bezvýjimečně), že nikdo nemůže na jiného přenést více práv, než

sám má. To podle soudu platí i v případě, že nabyvatel vychází ze zápisu

v katastru nemovitostí, jenž označuje převodce za vlastníka předmětných

nemovitostí. K poukazu stěžovatele na to, že byl v dobré víře ohledně

vlastnického práva darujícího, soud připomněl judikaturu, dle které

otázka dobré víry může mít vliv jen na posouzení oprávněnosti držby

nabyvatele a jako námitka proti vlastnické žalobě je právně nevýznamná.

Soud uzavřel, že požadované určení nezbavuje stěžovatele možnosti

domáhat se předmětných nemovitostí dle budoucího restitučního předpisu,

kterým by byl historický majetek církví a náboženských společností

vypořádán. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek soudu

prvního stupně potvrzen. Odvolací soud se v zásadě zcela ztotožnil s

právními názory soudu prvního stupně.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvedl, že v dané věci došlo ke zřetelnému porušení

jeho ústavně zaručených práv. Zdůraznil, že v právním státě nikdo nemůže

být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek,

které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Nemovitosti, o

které se vede spor, nabyl do svého vlastnictví na základě darovací

smlouvy ze dne 20. 3. 2008, dle které byl povolen vklad práva

vlastnického do katastru nemovitostí. Určovací žaloba žalobce tak podle

názoru stěžovatele nemohla mít v tomto konkrétním případě preventivní

povahu. Naopak, činí postavení žalovaného nejistým a hrozí podle něj

další křivdou. Stěžovatel zdůraznil, že byl při uzavírání darovací

smlouvy v dobré víře, že nemovitosti, které jsou předmětem daru, nabývá

od jejich vlastníka. Žalovaný neměl žádné pochybnosti o vlastnictví

dárce k předmětným nemovitostem, a to právě s ohledem na pravomocná

rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního

pracoviště Nový Jičín o provedení zápisu do katastru nemovitostí včetně

rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě, která

byla ohledně předmětných nemovitostí vydána v období let 2003 až 2008.

Římskokatolická farnost Ženklava (dárce) byla v katastru nemovitostí

zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 8:30
- 18. 10. 2012 9:59
Sp. zn.: I. ÚS 339/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: V. H., zast. advokátem JUDr. Zdeňkem Lacinou, Bezděkovská 53, Strakonice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2010 sp.zn. 9 C 45/2010
(Právo na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedeného rozsudku Okresního soudu v Písku

s tvrzením, že postupem okresního soudu bylo porušeno jeho ústavní právo

vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj.

právo na soudní ochranu zaručující mu, že se může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle něj mu

okresní soud zamítnutím žaloby o vydání bezdůvodného obohacení právo na

soudní ochranu fakticky odepřel, pakliže současně seznal, že mu přísluší

právo na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému subjektu, ovšem

v jiné výši.  V řízení před okresním soudem žádal stěžovatel vydání

bezdůvodného obohacení, které se dostalo vedlejší stěžovatelce na jeho

úkor tím, že bez právního důvodu a bez poskytnutí náhrady užívá jeho

pozemek jako jediný přístup a příjezd do své garáže. Již v žalobě

stěžovatel uvedl, že stejně takovým způsobem užívá jeho pozemek dalších

pět vlastníků garáží, přitom vůči nim uplatnil samostatné nároky

v jiných řízeních, případně s nimi uzavřel dohodu. Stěžovatel

vysvětloval soudu, že jeho pozemek užívá vedlejší účastnice s dalšími

pěti vlastníky sousedících garáží, že on sám k ničemu pozemek užívat

nemůže, tudíž je jeho pozemek vlastníky garáží konzumován celý; okresní

soud důkazy neprovedl a žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel

neprokázal, že by vedlejší účastnice užívala pozemek celý.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 11:30
- 18. 10. 2012 11:45
Sp. zn.: II. ÚS 289/12
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: M. M.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Praze č. j. 11 To 544/2011-244 ze dne 18. listopadu 2011 a usnesení

Okresního soudu Praha-západ č. j. 2 T 3/2010-234 ze dne 31. srpna 2011
(náklady právního zastoupení poškozeného v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení

ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a

svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy, jakož i principů vtělených do ustanovení

čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka napadá skutečnost, že v jejím případě došlo v rámci

rozhodování obecných soudů o žádosti přiznat jí právo na náhradu nákladů

vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce v trestním řízení k

porušení práva na spravedlivý proces tím, že se obecné soudy jednak

zcela formalisticky vypořádaly s jejími námitkami, a to způsobem, který

je ve zřejmém rozporu s obsahem spisu, jednak svá rozhodnutí postavily

na ústavně nekonformním výkladu ustanovení § 154 odst. 2 trestního řádu.

Konstatování soudu, že účast zmocněnce byla pouze formální, protože se

stěžovatelka jako poškozená mohla hlavního líčení účastnit sama, neboť

bylo veřejné, pak podle názoru stěžovatelky „a priori vylučuje důvodnost

účasti zástupce na trestním řízení vůbec a popírá smysl tohoto

institutu“.

 

Stěžovatelka

má za to, že zamítnutí její žádosti o uložení odsouzenému povinnosti

k náhradě nákladů souvisejících s přibráním zmocněnce ve smyslu § 154

odst. 2 trestního řádu, je postaveno na argumentaci, která je ve zjevném

rozporu s průběhem trestního řízení, jak je zachyceno ve spisovém

materiálu. Konkrétně namítá, že závěr soudu prvního stupně o

nedůvodnosti účasti zmocněnce poškozené v daném trestním řízení vyvrací

již pouhý fakt, že soud sám v rozporu s § 155 odst. 5 trestního řádu

poučil nesprávně stěžovatelku o tom, že proti jeho usnesení není

stížnost přípustná.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 11:45
- 18. 10. 2012 12:00
Sp. zn.: II. ÚS 1688/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: P. P.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 54 Co 155/2010 ze dne 30. března 2010
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení

práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě došlo k porušení

práva na spravedlivý proces ve dvou rovinách. Nejprve tím, že v rámci

svého rozhodování o podaných odvoláních ze strany obou účastníků řízení

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, projevil značnou libovůli, která

prý nemá oporu ani v provedeném dokazování, ani v platných právních

předpisech, když se tento krajský soud (tj. pobočka v Jihlavě) odchýlil

od předchozího závazného právního názoru téhož soudu vymezeného v

jeho předchozím usnesení, v němž byl vysloven právní názor, že nezletilý

nemůže být v daném sporu pasivně legitimován, protože na poskytnutá

plnění nelze pohlížet jako na výživné. Druhá rovina porušení

spravedlivého procesu závisí dle stěžovatele v tom, že krajský soud své

rozhodnutí ani dostatečně neodůvodnil.

 

Spor

byl veden o vyživovací povinnost mezi stěžovatelem a matkou dítěte, kdy

bylo soudním rozhodnutím potvrzeno popření otcovství. Stěžovatel tvrdí,

že když mu byla zrušena vyživovací povinnost, nebylo možné považovat

finanční částku za výživné, ale jedná se o bezdůvodné obohacení matky.