Přehled ústních jednání pro 45. týden roku 2010

05.11.2010

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 11. 2010 13:30
- 8. 11. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2025/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: Mgr. Viktor Pavlík, advokát se sídlem Opatovická 4, 110

00 Praha 1, zast. JUDr. Věrou Neradovou, advokátkou se sídlem Opatovická

1, 110 01 Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 67 Tmo 15/2010
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má

za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivé

projednání věci garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod a rovněž jím měly být porušeny čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 3 a

odst. 4 Listiny. K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele mělo

dojít ve dvou směrech. Stěžovateli nebyla jednak doručena stížnost

odsouzeného mladistvého O. K. proti přiznání odměny ve výši stanovené

usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 a stěžovatel se o námitkách

odsouzeného dozvěděl až z doručeného usnesení. Tímto postupem bylo podle

jeho názoru porušeno právo na spravedlivé projednání věci, protože mu

byla odepřena možnost se proti důvodům uváděným v předmětné stížnosti

formou písemné reakce bránit.

 

Stěžovatel

spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv také v tom, že napadené

usnesení Městského soudu v Praze vykazuje prvky libovůle státní moci,

která podle něj překročila meze svého oprávnění. K tomu mělo dojít tím,

že obecný soud přezkoumával správnost účtování právních úkonů právní

pomoci poskytnutých stěžovatelem z hlediska jejich kvality a účelnosti a

nikoliv pouze z hlediska správnosti účtování těchto úkonů, jak je

k tomu jedině oprávněn dle ust. § 151 odst. 3 tr. ř. Důvod pro snížení

odměny stěžovatele ze strany městského soudu spočíval v tom, že se

stěžovatel účastnil množství úkonů (výslechů svědků a rekognic), které

neměly s trestnou činností jeho klienta souvislost. Jeho účast byla

podle názoru soudu toliko formální a nemohla přispět k řádnému a

účinnému vedení obhajoby. Proti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti

namítal, že skutečnost, že se jakožto obhájce účastnil i úkonů, které

byly shledány ve výsledku za úkony s trestnou činností odsouzeného

nesouvisející, nemohl před jejich provedením tušit, neboť obviněný byl

stíhán za trestnou činnost spáchanou ve spolupachatelství, kdy přesné

rozdělení rolí spolupachatelů a obsah jejich trestné činnosti šlo

s určitostí poznat až po skončení přípravného řízení.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 11. 2010 9:00
- 12. 11. 2010 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 2462/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Zourab Nadiradze, zast. JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou se sídlem Děčín 1, Čs. armády 36
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra

spravedlnosti ČR ze dne 9. 8. 2010, čj. 1400/2008-MOT-T/78, usnesení

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2010, čj. 2 To 16/2010 - 1313, a

usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2009, čj. 1 Nt 110/99 -

1081
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

je státním příslušníkem Gruzínské republiky, která požádala o jeho

vydání k výkonu trestu odnětí svobody v délce patnácti let, uloženého

v jeho nepřítomnosti za spáchání trestného činu vraždy s motivem

chuligánství podle tamního trestního zákona. Stěžovatel žije v České

republice od roku 1994 a požádal zde dvakrát o udělení mezinárodní

ochrany. Řízení o jeho první žádosti skončilo neúspěšně, řízení o druhé

žádosti nebylo dosud ukončeno a probíhá před Krajským soudem v Brně na

základě jeho žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Ačkoliv má

žaloba podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších

předpisů (dále „zákon o azylu“), odkladný účinek, bylo shora uvedenými

rozhodnutími v rámci souběžně probíhajícího extradičního řízení

nepřípustně rozhodnuto o jeho vydání do Gruzie.

 

Stěžovatel

uvedl, že zmíněný trestný čin vraždy nespáchal, obvinění

bylo vykonstruováno po jeho odjezdu ze země gruzínskými státními orgány

proto, že je pro ně osobou politicky nepohodlnou, jednak vzhledem

k informacím, které získal v době svého působení na ministerstvu obrany a

vnitra, jednak pro domnělou podporu bývalého prezidenta Zviada

Gamsachurdii, jehož stoupenci jsou v Gruzii pronásledováni. Poukázal na

neexistenci záruk spravedlivého procesu v Gruzii. Sliby záruk vyjádřené

generální prokuraturou jsou v jeho věci pouhé proklamace. Stav

gruzínských věznic je kritický, s absencí řádné lékařské péče, což pro

něj, z důvodu onemocnění hepatitidou typu C, představuje vážné ohrožení

života. Má rovněž obavy z krevní msty ze strany rodiny poškozeného,

jejíž členové se zúčastňovali soudních jednání o extradičním řízení

v České republice.

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi byla

porušena jeho základní práva zakotvená čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 2,

čl. 38 odst. 2 a čl. 43 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 a čl. 13

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti

mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či

trestání.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 11. 2010 9:30
- 12. 11. 2010 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 1104/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Zdeněk Žítek, zast. JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Praha 6, Španielova 1267
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu

Plzeň - město ze dne 18. 3. 2010, čj. 5 Nt 759/2010, a usnesení státní

zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 25. 2.

2010, čj. 1 ZT 72/2010
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň a

usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství

Plzeň-město pro porušení čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny

základních práv a svobod. Současně stěžovatel navruje, aby Ústavní soud

rozhodl o jeho propuštění z vazby.

 

Označeným

usnesením okresní soud zamítl stížnost stěžovatele proti uvedenému

usnesení státní zástupkyně, kterým rozhodla, podle  § 71 odst. 3

trestního řádu (TrŘ) o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť i nadále

trvá důvod vazby podle ustanovení § 67 písm. c) TrŘ. Stěžovatel uvádí,

že okresní soud při rozhodování o stížnosti proti usnesení státní

zástupkyně pochybil, neboť jej nevyslechl, ač v případě zásahu do osobní

svobody existuje obecné základní právo být soudem, který o věci

rozhoduje, slyšen, a to kdykoli se tak děje. Tím porušil podle jeho

názoru právo na osobní slyšení a došlo k ústavně nepřípustnému omezení

jeho svobody.