Přehled ústních jednání pro 47. týden roku 2012

16.11.2012

V tomto týdnu se konají 4 jednání.

20. 11. 2012 15:30 - 20. 11. 2012 15:45
Sp. zn.: IV. ÚS 2355/12
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: Z. Š., toho času ve vazbě, právně zastoupeného Mgr.

Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Prostějov,

náměstí T. G. Masaryka 11
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského

soudu v Brně ze dne 26. dubna 2012, č. j. 9 To 165/2012-32
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Usnesením

Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby.

Poté bylo obecným soudem rozhodnuto, že se přijímá nabídnutá peněžitá

záruka ve výši 1 250 000 korun. Proti výroku o výši záruky podal

stěžovatel stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Brně tak, že

usnesení městského soudu zrušil a ve věci nově rozhodl tak, že nabídka

peněžité záruky se nepřijímá. Proti posledně citovanému usnesení

Krajského soudu v Brně podal stěžovatel ústavní stížnost. Napadené

usnesení krajského soudu je rozhodnutím soudu druhé instance, proti

kterému není přípustný řádný ani mimořádný opravný prostředek.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho

ústavních práv, zejména do práva na spravedlivý proces garantovaného

čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jako i čl. 8

odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Napadeným usnesením

totiž krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, dle kterého

byla nabídka peněžité záruky shledána přípustnou, a nově rozhodl o tom,

že tato nabídka se nepřijímá. Rozhodnutí krajského soudu je tedy ve

srovnání s rozhodnutím městského soudu nepochybně pro stěžovatele méně

příznivé, což je za situace, kdy rozhodnutí městského soudu napadl

stížností pouze stěžovatel (a nikoliv také státní zástupce)

nepřijatelné.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 11. 2012 15:45
- 20. 11. 2012 16:15
Sp. zn.: IV. ÚS 3613/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: Ovidius CZ, s.r.o, se sídlem v Praze 6, Mařákova 303/11,

zastoupené JUDr. Petrem Zimou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v

Praze 2, Slezská 13
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j.

29 Cdo 3938/2010-139 ze dne 27. září 2011, proti usnesení Vrchního soudu

v Praze č. j. 7 Cmo 335/2008-111 ze dne 31. května 2010 a proti

usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Cm 62/2005-90 ze dne 20.

května 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

tvrdí, že postupem obecných soudů, kdy tyto odmítly žalobu na

neplatnost usnesení valné hromady o vyvlastnění projednat meritorně,

bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na pokojné užívání

majetku. Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze,

kterým zastavil řízení o přezkoumání usnesení valné hromady a smlouvy o

převzetí jmění společnosti nkt cables, a. s. V poučení k tomuto

rozhodnutí Vrchní soud výslovně připustil dovolání. Proti tomuto

usnesení podal stěžovatel dovolání, v němž uváděl, že dovolání je

přípustné z důvodu § 237 odst. 1, písm. c) o. s. ř., neboť napadené

rozhodnutí má právní stránce zásadní význam, neboť Vrchní soud věc

posoudil jinak, než soud vyššího stupně, kterým je v tomto případě

Evropský soud pro lidská práva ve věci Kohlhofer Minarik proti České

republice. Toto dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto poté, kdy řešil

hlavně otázku přípustnosti dovolání s tím, že pro dovolání nebyl důvod.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
21. 11. 2012 10:00
- 21. 11. 2012 12:00
Sp. zn.: I. ÚS 1332/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: E.  P., zast. advokátem JUDr. Petrem Medunou, Revoluční 23, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp.zn.

21 Cdo 4212/2009, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

23.6.2009, sp.zn. 7 Co 945/2007 a usnesení Okresního soudu v Českých

Budějovicích ze dne 16.3:2007, sp.zn. 54 D 97/2006
(dědická způsobilost)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

napadá uvedená usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi byla

porušena její ústavně garantovaná práva a ustanovení mezinárodních

smluv, kterými je Česká republika vázána. Konkrétně uvádí, že došlo

k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)

ve spojení s čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod (dále jen „Úmluva“) o právu na spravedlivý soudní proces u

nezávislého a nestranného soudu a o právu na účinné opravné prostředky,

k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy České

republiky (dále jen „Ústava“) o právu na omezení státní moci, který

stanoví, že smyslem a úkolem státní moci je sloužit občanům; k porušení

čl. 11 Listiny, který stanoví, že každý má právo vlastnit majetek;

k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, který stanoví zásadu rovnosti bez

rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka a náboženství, politického či

jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti

k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení;

k porušení práva na respekt k rodinnému a soukromému životu dle čl. 8

Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny, k porušení práva dle čl. 14 Úmluvy

(zákaz diskriminace).

 

Stěžovatelka

je adoptivní vnučkou po A. S., a to jako dcera J. S., který byl A. S.

adoptován. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením určil, že

„jediným účastníkem řízení, se kterým bude nadále soud jednat je K. S.“.

Na základě jejího odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích

prvostupňové usnesení změnil a určil, že „právními nástupci dědice J. S.

v řízení po A. S. jsou A. P. a K. S., s nimi bude v řízení o dědictví

po A. S. nadále jednáno“. Proti tomuto rozhodnutí podal vedlejší

účastník dovolání, které Nejvyšší soud shledal opodstatněným, a to po

zjištění, že v Rakouské republice bylo dědictví po A. S. projednáno

Okresním soudem v Murau, a že jeho rozhodnutím bylo celé dědictví

odevzdáno univerzálnímu dědici J. S., a že dědictví po něm bylo

projednáno Okresním soudem v Judenburgu a jeho rozhodnutím bylo celé

dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici K. S. (tj. vedlejšímu

účastníkovi). Po zrušení usnesení napadeného dovoláním krajský soud

dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu

není důvodné, následně podala stěžovatelka proti tomuto usnesení

krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako

nepřípustné. Stěžovatelka tvrdí, že ji Nejvyšší soud v podstatě zcela

vyloučil z okruhu účastníků dědického řízení. Skutečnému vydání majetku

ale stále brání zákon. A. S. s rodinou o všechno přišel podle dosud

platné normy z roku 1947, která je nazývána lex Schwarzenberg.

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 11. 2012 10:00
- 22. 11. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 1250/12
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: V. S.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2011

č. j. 2 T 4/2011-810, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5.

2011 sp. zn. 8 To 40/2011 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze

dne 7. 12. 2011 č. j. 3 Tdo 1360/2011-43
(právo na spravedlivý proces, podmínky pro uložení výjimečného trestu podle § 54 odst. 1, odst. 2 tr.  zákoníku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudu, neboť jimi mělo

být dotčeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle

článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem Krajského

soudu v Plzni byla stěžovatelka (v trestním řízení „obviněná“) uznána

vinnou pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 2, 3

písm. c) tr. zákoníku a odsouzena za použití § 54 odst. 1, odst. 2 tr.

zákoníku k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let.

Trestného činu se dopustila tím, že dala své šestileté dceři se záměrem

ji usmrtit, vypít nápoj s přesně nezjištěným množstvím nemrznoucí

chladicí kapaliny „ANTIFREEZE EXTRA“, obsahující smrtelnou dávku toxické

látky etylenglykol. Poté, co se u dcery projevily příznaky otravy,

nezajistila pro ni poskytnutí okamžité pomoci, rychlou záchrannou službu

přivolala až po několika hodinách a nesdělila lékařům pravou příčinu

otravy, čímž oddálila zahájení adekvátní léčby. Tento čin spáchala

po plánovité přípravě, tedy poté, co se z časopiseckého článku dozvěděla

o toxických účincích nemrznoucí směsi, směs zakoupila a předem

vytvářela smyšlenou legendu, že dceru postihla nevolnost po návratu

z návštěvy u jejího otce. Nezletilá dcera přežila otravu díky intenzivní

lékařské péči.

 

Porušení

svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka především v tom, že

obecné soudy se nevyrovnaly s její obhajobou, nedostatečně zjistily

skutkový stav věci a provedené důkazy hodnotily jednostranně v její

neprospěch. Soudy prý postupovaly v extrémním nesouladu mezi provedeným

dokazováním a skutkovými závěry. Na podkladě nesprávně zjištěného

skutkového stavu provedly soudy vadnou právní kvalifikaci. Argumenty,

které vznesla stěžovatelka v průběhu trestního řízení na svou obhajobu,

se obecné soudy zabývaly jednostranně a účelově, a jejich závěry nemají

oporu v provedeném dokazování. Soudy zjištěný skutkový stav neposkytuje

spravedlivý podklad pro rozhodnutí o vině a trestu. Dle stěžovatelčina

názoru jsou vydaná rozhodnutí v extrémním rozporu s provedeným

dokazováním.