Přehled ústních jednání pro 50. týden roku 2010

10.12.2010

V tomto týdnu se koná 9 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 13:30
- 14. 12. 2010 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 1648/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: J. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2009 čj. 66 Co 843/2009-23
(spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

domáhá odložení vykonatelnosti a posléze i zrušení v záhlaví označeného

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Tvrdí že jím byla porušena její

ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod.

 

Usnesením

okresního soudu byl zamítnut návrh oprávněného, Komerčního spořitelního

a úvěrního družstva DOMOV v likvidaci na nařízení exekuce na majetek

stěžovatelky (uspokojení pohledávky ve výši 68.140,- Kč s příslušenstvím

(výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud na základě předložených

listin dospěl k závěru, že exekuční titul nebyl vydán k tomu

pravomocným orgánem, když mezi účastníky nebyla platně uzavřena rozhodčí

doložka. Oprávněný neprokázal, že by rozhodčí doložka byla podepsána

členy jeho statutárního orgánu v souladu se zápisem v obchodním

rejstříku či osobou, která byla zmocněna doloženou plnou mocí. Po

odvolání Krajský soud v Ostravě změnil usnesení soudu prvního stupně

tak, že nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce exekuci na majetek

stěžovatelky (výrok I.). Soudní exekutor zakázal stěžovatelce nakládat

se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného

jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování

základních životních potřeb a udržování a správy majetku.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:00
- 14. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 2381/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: GRANIT HOLDING, spol. s r. o., se sídlem Světlogorská 2769, Tábor,
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v

Praze ze dne 27. 5. 2010, č. j. 14 Cmo 31/2010-508, a proti usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2010, č. j. 14 Cmo 30/2010-505
(nezaplacení soudního poplatku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelky

navrhují v ústavní stížnosti navrhují zrušit usnesení Vrchního soudu

v Praze, protože se domnívají, že bylo tímto rozhodnutím porušeno jejich

základní právo na spravedlivý proces. Namítají, že vrchní soud měl

nejdříve rozhodnout pouze o odvolání ohledně nepřiznání osvobození od

soudních poplatků a po doručení rozhodnutí dát stěžovatelkám reálný

časový prostor k zaplacení soudního poplatku z dovolání; teprve následně

měl posuzovat odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení z

důvodu nezaplacení soudního poplatku. Na základě chybného právního

posouzení věci bylo o obou odvoláních stěžovatelek rozhodnuto „najednou“

(během dvou dnů). Do nabytí právní moci rozhodnutí o osvobození od

soudních poplatků či o nepřiznání tohoto osvobození není podle

stěžovatelek s konečnou platností rozhodnuto o povinnosti zaplatit

soudní poplatek, a není tedy ani možné rozhodnout, zda je zastavení

dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku po právu či nikoliv.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:00
- 14. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: IV.ÚS 1834/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova

1929/62 a REICO Investment ALFA, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Antala

Staška 2027/79, zastoupené JUDr. Tomášem Richterem, LL.M., Ph.D.,

advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesením a jiným

zásahům Krajského soudu v Brně, vydaným a učiněným v insolvenčním

řízení, jehož předmětem je úpadek dlužníka Oděvní podnik a.s., vedeném

Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 398/2010, na schůzi

věřitelů konané v rámci tohoto insolvenčního řízení dne 26. dubna 2010,

spojené s návrhem na přednostní projednání a návrhem na vydání

předběžného opatření
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelky

jsou přesvědčeny, že usnesením Krajského soudu v Brně byla porušena

práva a principy vyplývajíc z čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny

základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod, a domáhají se jeho zrušení. Stěžovatelky s ústavní

stížností spojily návrh na přednostní projednání ústavní stížnosti a

návrh na vydání předběžného opatření.

 

V insolvenčním

řízení, jehož předmětem je úpadek dlužníka, vydal soud na schůzi

věřitelů usnesení, dle kterých stěžovatelky nejsou v souladu s ust. § 53

insolvenčního zákona oprávněny hlasovat na schůzi věřitelů. Na schůzi

věřitelů bylo dále hlasováno o bodu 8 jejího programu, jehož předmětem

bylo hlasování o insolvenčním správci. O tomto bodu nebylo stěžovatelkám

umožněno hlasovat, přičemž v protokolu o schůzi věřitelů je uvedeno, že

stěžovatelky jsou z tohoto hlasování vyloučeny dle ust. § 53

insolvenčního zákona. Výsledkem hlasování bylo ponechání insolvenčního

správce ve funkci, neboť pro jeho hlasování nehlasoval žádný přítomný

věřitel mající hlasovací právo. Zástupci stěžovatelek bezprostředně po

tomto hlasování uvedli, že v případě, že by jim bylo umožněno hlasovat,

hlasovali by pro odvolání insolvenčního správce.

 

Uvedená

rozhodnutí a postup odůvodnil soud pouze tím, že po prostudování příloh

k přihlášce pohledávky stěžovatelky České spořitelny, a.s. dospěl

k závěru, že tato stěžovatelka tvoří s dlužníkem koncern, a to s ohledem

na to, že fakticky přímo i nepřímo měla tato stěžovatelka rozhodující

vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka. Na základě uvedeného

výkladu soudu byla vydána napadená usnesení a stěžovatelkám bylo též

zabráněno hlasovat o osobě insolvenčního správce. Důsledkem takové

interpretace je zabránění stěžovatelkám v realizaci jejich vlastnického

práva k pohledávkám za dlužníkem a zásah do jejich ústavně zaručeného

práva vlastnit majetek. Stěžovatelky dále namítají, že odůvodnění

napadených usnesení je v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť

není řádné a vyčerpávající. V návaznosti na tuto skutečnost stěžovatelky

dále zpochybňují závěr soudu, podle kterého mezi některou ze

stěžovatelek a dlužníkem existoval vztah koncernu ve smyslu příslušných

ustanovení obchodního zákoníku. Soud podle názoru stěžovatelek zasáhl do

jejich základních práv zcela nepřiměřeně okolnostem a způsobem, který

kromě práva stěžovatelek vlastnit majetek porušil i právo stěžovatelek

na spravedlivý proces.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:30
- 14. 12. 2010 15:00
Sp. zn.: IV.ÚS 362/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: E. H., zastoupená Mgr. Jaroslavem Kocincem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení

Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3672/2007-115 ze dne 22. října 2009, proti

rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 640/2006-78 ze dne 5.

února 2007 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 17 C

260/2005-60 ze dne 3. července 2006
(právo na spravedlivý proces dle čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se jako jediný dědic po matce stala členkou Stavebního bytového

družstva Frýdek Místek a uzavřela s družstvem nájemní smlouvu k bytu

zděděném po matce. Na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do

vlastnictví člena družstva podepsané stěžovatelkou a jejím manželem bylo

do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo stěžovatelky a jejího

manžela (v podobě společného jmění manželů) k bytu a k němu

příslušejícím spoluvlastnickým podílům na budově a pozemcích. Následně

byla proti manželovi stěžovatelky nařízena exekuce a exekučním příkazem

bylo rozhodnuto o provedení exekuce mj. prodejem bytu a k němu

příslušejících podílů na společných částech domu a pozemcích. Proti

zahrnutí bytu a k němu příslušejících podílů na společných částech domu a

pozemcích podala stěžovatelka žalobu, kterou se domáhala jejich

vyloučení z exekuce.

 

Stěžovatelka

v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy jí neumožnily transformaci

jejího výlučného majetku ve formě členského podílu v družstvu, kterého

nabyla děděním po své matce, na výlučné vlastnictví bytu. Svým

hmotněprávním posouzením věci svévolně a v rozporu s ústavněkonformním

výkladem podústavního práva odňaly stěžovatelce nejméně částečně

vlastnictví zděděné hodnoty (majetku) a zasáhly do jejího vlastnické

práva, čímž došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 1, čl.

3, čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k  Úmluvě o ochraně lidských práv a

základních svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 15:00
- 14. 12. 2010 15:30
Sp. zn.: IV.ÚS 1768/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: J. K., zastoupen Michalem Čechem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Jeřábkova 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 492/2010-98 ze dne 18. března 2010
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Městský

soud v Brně usnesením nařídil proti stěžovateli exekuci, pověřil jejím

výkonem soudního exekutora a uložil stěžovateli zaplatit náklady

exekuce. Proti usnesení soudu prvního stupně stěžovatel podal odvolání.

K němu byla přiložena tzv. generální plná moc, kterou stěžovatel

advokáta zmocnil, aby ho zastupoval ve všech právních věcech. Krajský

soud v Brně usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti

usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které sepsal

advokát. S ohledem na skutečnost, že výše uvedená plná moc advokáta se

nevztahuje na dovolací řízení (neboť zanikla pravomocným skončením věci,

byl advokát vyzván, aby doložil plnou moc, kterou byl stěžovatelem

zmocněn k zastupování v dovolacím řízení s tím, že jinak bude dovolací

řízení zastaveno. Advokát doložil soudu plnou moc, která byla totožného

znění jako výše uvedená plná moc, jen s jiným datem. Nejvyšší soud však

následně dovolací řízení zastavil.

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem na porušení

jeho práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručeného čl. 1,

čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 91, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České

republiky, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3

a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6

odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že Nejvyšší soud

při projednání jeho dovolání postupoval zcela svévolně a jeho usnesení

naprosto popírá dosud zavedenou praxi Nejvyššího soudu, jeho ustálenou

judikaturu a je navíc vnitřně rozporné a ve svých důsledcích

nesrozumitelné.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
15. 12. 2010 9:00
- 15. 12. 2010 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 2816/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: KOH-I-NOOR, a.s., se sídlem Vršovická 51, Praha 10
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 10 ze dne 27. 10. 2006 č. j. 17 C 1/2006-257, rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007 č. j. 18 Co 57/2007-329 a usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009 č. j. 28 Cdo 4004/2007-373
odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách; Navrácení majetku, restituce; Právo na soudní a jinou právní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatelka domáhala zrušení uvedených rozhodnutí soudů.

Na jejich základě byla stěžovatelce uložena povinnost vydat část

movitých a nemovitých věcí dědicům po původní žalobkyni, která zemřela, a

byla osobou oprávněnou k dědictví veřejné obchodní společnosti Waldes

a spol.

 

Dne

12. 9. 1939 byl výnosem říšského protektora v Čechách a na Moravě dle

§ 9 nařízení říšského protektora ze dne 21. 6. 1939 o židovském majetku

ustanoven správcem společnosti Waldes a spol. Emil Wäller. Rozhodnutím

Majetkového úřadu při Německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu,

č. j. VMVZ-876/III/41 ze dne 29. 11. 1943, byli na základě nařízení

o vynětí majetku Protektorátu Čechy a Morava ze dne 4. 10. 1939 RSGL I.

S 1998 ve prospěch Německé říše Jindřich Waldes a Zikmund Waldes ze

společnosti jako veřejní společníci vymazáni a na jejich místo byla

zapsána jako společník Velkoněmecká říše. Obecné soudy považovaly

přechod majetkových práv společníků Jindřicha Waldese a Zikmunda Waldese

ve společnosti Waldes a spol. na Velkoněmeckou říši na základě výše

uvedeného rozhodnutí podle § 2 zákona č. 128/1946 Sb. za neplatný.

 

Po

skončení 2. světové války byla majetková podstata společnosti Waldes

a spol. znárodněna zestátněním na základě dekretu prezidenta republiky

č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků

a vyhlášky Ministerstva průmyslu 141/1946 Ú.l. ze dne 27. prosince 1945.

K zestátnění došlo ke dni účinnosti dekretu, tj. k 27. 10. 1945. K

odevzdání majetkové podstaty společnosti Waldes a spol. do vlastnictví

KOH-I-NOOR, spojené kovoprůmyslové závody, národní podnik, došlo dne 7.

3. 1946 na základě vyhlášky Ministerstva průmyslu ze dne 7. 3. 1946,

Ú.l. díl I., částka 86 ze dne 18. 5. 1946 b.č. 1321. Majetkové nároky

fyzických osob (společníků firmy Waldes a spol., resp. jejich právních

nástupců) nebyly odškodněny podle § 1 zákona č. 128/1946 Sb. po 25. 2.

1948 z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb.

s odůvodněním, že přihlášená dědička Hedvika Waldesová a Zikmund Waldes

jsou osobami nespolehlivými pro jejich pobyt v cizině bez souhlasu

československých úřadů.

 

Obecné

soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí Ministerstva pro správu národního

majetku a jeho privatizaci ze dne 24. 9. 1993, č. j. 630/3610/93, a na

ně navazující rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 12. 1993,

č. j. 1134/1993, o privatizaci státního podniku KOH-I-NOOR Praha ke dni

1. 1. 1994 netvoří překážku uplatnění restitučních nároků vedlejších

účastníků. Obecné soudy dospěly k závěru, že restituční nároky je třeba

považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených

majetkoprávních posunů. Poukázaly rovněž na nález Ústavního soudu ze dne

29. 11. 2001 sp. zn. III. ÚS 263/2001, v němž byl jako správný hodnocen

právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 19. 6. 1997

sp. zn. 2 Cdon 872/96, podle kterého čl. II. bod 2 zákona č. 116/1994

Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o mimosoudních rehabilitacích, který

brání vydání některých věcí osobám oprávněným podle § 3 odst. 2 zákona

č. 87/1991 Sb., ve znění uvedené novely, nelze aplikovat na restituční

nároky osob, které se staly oprávněnými v důsledku účinnosti nálezu

Ústavního soudu, publikovaného pod č. 164/1994 Sb. Stěžovatelka namítá,

že rozhodnutí obecných soudů ve svých důsledcích znamenají, že je

zbavena vlastnického práva (jedná se dle jejího názoru o vyvlastnění)

bez poskytnutí odpovídající, resp. jakékoli náhrady.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 12. 2010 14:00
- 15. 12. 2010 14:15
Sp. zn.: II. ÚS 889/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Mgr. P. N., zastoupený JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 Nt 201/2010 ze dne 1. února 2010
(Podmínky prolomení advokátní mlčenlivosti - nahrazení souhlasu ČAK)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

domáhá zrušení označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým

bylo vyhověno návrhu policejního orgánu na nahrazení souhlasu zástupce

České advokátní komory k seznámení s obsahem listin, resp. věcí, které

byly zajištěny při prohlídce advokátní kanceláře stěžovatele. Stěžovatel

tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2,

čl. 8, čl. 11, čl. 12, čl. 13, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a

svobod.

 

Stěžovatel

dával ve své advokátní kanceláři poradu svým klientům, a tato porada

byla ukončena zahájením prohlídky jeho advokátní kanceláře ze strany

policejního orgánu. Při této prohlídce stěžovatel odmítl policejnímu

orgánu přístup k listinám a věcem, o kterých byl podle svého názoru

povinen zachovat advokátní mlčenlivost. S tím se ztotožnil i přítomný

zástupce České advokátní komory a odmítl dát policejnímu orgánu souhlas,

aby se s nimi seznámil. Následně bylo na návrh policejního orgánu

vydáno obecným soudem rozhodnutí, které stěžovatel napadá ústavní

stížností.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti obecnému soudu vytýká, že před rozhodnutím

nezjistil dostatečně skutkový stav, nezabýval se jeho námitkami a vyšel

jen z tvrzení policejního orgánu. S obsahem některých zajištěných věcí

se totiž vůbec nemohl seznámit pro technické překážky, aniž by se je

pokusil nějak odstranit. Přitom v rozhodnutí je uvedeno, že se soud

s obsahem předmětných věcí seznámil. Nadto zajištěné nosiče dat obsahují

informace vztahující se k jiné trestní věci vedené týmž policejním

orgánem, v níž stěžovatel působí jako obhájce. Postupem a rozhodnutím

obecného soudu byla podle stěžovatele porušena nejen práva klientů

stěžovatele na advokátní mlčenlivost, ale i právo stěžovatele řádně

vykonávat advokacii, jako hospodářskou činnost a vlastnit majetek.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 12. 2010 9:45
- 16. 12. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 2481/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Statutární město Brno, Dominikánské nám. 2, Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2010 ve věci sp. zn. 49 Co 123/2010
(předběžné opatření - odvolací řízení; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel

navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení odvolacího Krajského soudu v

Brně pro porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a

čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Tímto

usnesením nařídil Krajský soud v Brně jako soud odvolací předběžné

opatření, jímž zakázal žalované stěžovatelce vymezeným způsobem

disponovat s nemovitostmi. Učinil tak k odvolání žalující společnosti

KLIMINVEST CZ, a. s., za situace, kdy byl její návrh na vydání

předběžného opatření Městským soudem v Brně zamítnut, a toto rozhodnutí,

stejně jako odvolání žalobkyně, stěžovateli nebylo doručeno. Doručeno

mu bylo až (částečně) vyhovující rozhodnutí, jež napadá ústavní

stížností, jelikož proti němu, jako rozhodnutí druhostupňovému, nemá

opravný prostředek. Stěžovatel má proto za to, že bylo citelně omezeno

jeho vlastnické právo, aniž měl možnost v řízení před soudem uplatnit

jakékoli prostředky obrany, a takový procesní postup odvolacího soudu

považuje za protiústavní. Stěžovatel rovněž poukazuje na formální vady

napadeného usnesení, kdy rozhodnutí obsahuje jednak zjevně chybné datum

svého vydání a jednak výroky, označené dvakrát shodně jako II.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 12. 2010 9:30
- 16. 12. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3207/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: SOFIEL, s. r. o., Přerušená 189, Praha 6, zast. Mgr. Eliškou Barthelemy
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads

121/2006-64 ze dne 19. 9. 2007 a rozsudku Městského soudu v Praze č.

j. 12 Cad 18/2005-33 ze dne 28. 6. 2006)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Platebním

výměrem Pražské správy sociálního zabezpečení byla stěžovatelce uložena

povinnost uhradit nedoplatek na pojistném a penále v celkové výši

51.489,- Kč, neboť za období leden až květen 2003, který nezahrnula do

vyměřovacího základu pro odvod pojistného příjmy dle § 5 odst. 1 písm.

a) a b) a odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na

sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve

znění účinném do 31. 12. 2003 (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“),

zúčtované v souvislosti se zaměstnáním francouzského státního

příslušníka, který neměl na území České republiky trvalý pobyt a jehož

pracovní smlouva se řídila francouzským právem. Rozhodnutím České správy

sociálního zabezpečení bylo odvolání stěžovatelky proti platebnímu

výměru zamítnuto a tento byl jako věcně správný potvrzen. Městský soud

v Praze rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí České

správy sociálního zabezpečení a Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl

kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu.

 

Stěžovatelka

v ústavní stížnosti namítá porušení jejího ústavně zaručeného práva,

vyplývajícího z čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, neboť jí byla prostřednictvím napadených

rozhodnutí uložena povinnost, jíž si v době, kdy ji měla plnit, nemohla

být vědoma. Stěžovatelka uvedla, že od počátku roku 2004 počaly

jednotlivé správy sociálního zabezpečení systematicky provádět kontroly

úhrad pojistného na sociální zabezpečení u všech zaměstnavatelů

zaměstnávajících francouzské státní příslušníky s odůvodněním, že

v důsledku změny čl. 10 Ústavy České republiky došlo k založení účasti

těchto zaměstnanců na systému sociálního pojištění a všem

zaměstnavatelům byly proto vyměřeny nedoplatky na pojistném a penále.

Zaměstnavatelé přitom vycházeli z dosavadního právního stavu, který

nebyl nikdy v minulosti správními orgány zpochybňován, a to, že uvedení

zaměstnanci nebyli v České republice účastni sociálního pojištění.

Stěžovatelka v této souvislosti zdůraznila, že všichni zaměstnanci,

kteří byli francouzskými státními příslušníky s pracovní smlouvou dle

francouzského práva, platili do 1. 1. 2004 pojistné na sociální

zabezpečení ve Francii a žádný z těchto zaměstnanců nepobíral žádné

dávky sociálního zabezpečení dle právních předpisů České republiky.