Přehled ústních jednání pro 8. týden roku 2011

18.02.2011

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 2. 2011 9:00
- 22. 2. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2523/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: JUDr. Z. D., A.D.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 4 ze dne 9. 11. 2009 sp. zn. 4 T 97/2009, proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 6 To 20/2010 a proti

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 8 Tdo 545/2010
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel (v trestním

řízení obviněný) se domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu

4, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR. Těmito rozhodnutími

mělo být podle něj dotčeno jeho základní právo být stíhán a trestán

za jednání, jehož trestnost je stanovena zákonem dle čl. 39 a čl. 40

odst. 6 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na spravedlivý

proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod.

 

Porušení

svých základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že byl odsouzen

za jednání, které je ve výroku odsuzujícího rozsudku časově vymezeno

obdobím „nejméně od roku 1990 do 1. března 2009“, ačkoliv trestnost

inkriminovaného skutku, kvalifikovaného jako trestný čin týrání osoby

žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2

tehdy platného trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „tr. zákon“), byla zavedena až novelou trestního

zákona provedenou zákonem č. 91/2004 Sb., účinnou od 1. 6. 2004.

Stěžovatel je toho názoru, že byl odsouzen za čin, který nesplňuje

pojmové znaky trestného činu podle § 3 tr. zákona, protože nejde

o jednání se stupněm nebezpečnosti pro společnost vyšším než nepatrným.

Tento závěr dovozuje ze skutečnosti, že poškozená – jeho manželka –

s ním obnovila manželské soužití, které je nadále bezproblémové a podala

v jeho prospěch jednak odvolání, jednak ústavní stížnost.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 2. 2011 9:00
- 22. 2. 2011 9:30
Sp. zn.: IV.ÚS 433/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: V. F., zastoupen JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení

Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3796/2007-167 ze dne 3. prosince 2009 a

proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 521/2006-130 ze dne

7. března 2007
(právo na spravedlivý proces dle čl.36 odst.1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudů s odkazem na

porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a čl.

38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a vlastnického práva

zaručeného čl. 11 Listiny. Z ústavní stížnosti plyne, že Obvodní soud

pro Prahu 8 rozsudkem proti stěžovateli určil, že kupní smlouva na

nemovitost s movitým majetkem je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.)

a uložil stěžovateli zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

7.069,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ve

výroku I. o věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení

v tomto rozsahu zastavil, jinak jej v tomto výroku I. a ve výroku II. o

nákladech řízení potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit

žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.069,- Kč (výrok

II.). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením odmítl (výrok I.) a

uložil stěžovateli zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 3.034,50 Kč. Žalobce podle stěžovatele v průběhu celého řízení

tvrdil, že kupní smlouva je simulovaným právním úkonem a je tedy

neplatná. S ohledem na toto tvrzení žalobce nebylo podle stěžovatele

možné rozhodnout ve věci tak, jak to učinily obecné soudy, neboť je

vyloučeno rozhodovat o neúčinnosti neplatného právního úkonu. Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že v záhlaví citovaná rozhodnutím jsou

v rozporu s hmotněprávními ustanoveními obsaženými v občanském zákoníku,

s procesními ustanoveními obsaženými v občanském soudním řádu a rovněž

s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

 

    

Plénum - veřejné ústní jednání
22. 2. 2011 10:00
- 22. 2. 2011 14:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 55/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupená poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se

mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti

Ministerstva práce a sociálních věcí
sněmovna

 

Veřejné ústní jednání pléna Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 55/10 [PDF, 515,19 kB] ,

o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupené

poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb.,

kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v

působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Toto jednání navazuje

na veřejné ústní jednání z 8. února 2011, kdy vypovídal předseda vlády

Petr Nečas. Jako svědkyně je předvolána předsedkyně Poslanecké sněmovny

Parlamentu Miroslava Němcová.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 2. 2011 14:00
- 22. 2. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 2920/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Autoklub České republiky se sídlem Opletalova 29, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Ostravě ze dne 2. 7. 2009, č. j. 70 T 66/2009-395, a proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 3 To 111/2010
(náhrada škody poškozeným v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu

v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě pro porušení svých základních práv

dle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dle výroku o

náhradě škody je povinen uhradit finanční částku přesto, že neměl

možnost se v trestním řízení k věci jakkoliv vyjádřit, neboť nebyl

účastníkem předmětného trestního řízení. V řízení nevystupoval jako

obžalovaný, poškozený, ani v pozici zúčastněné osoby, a ani nezpůsobil v

této souvislosti jinému žádnou majetkovou škodu. Právnická osoba –

Autoklub ČR – nebyla účastníkem soudního sporu a soud může podle názoru

stěžovatele zavázat k povinnosti nahradit škodu jen osobu obžalovanou z

trestného činu. V tomto případě byli uznáni vinnými dva obžalovaní,

kteří byli odsouzeni za trestný čin obecného ohrožení. V rámci trestu

jim byl uložen zákaz činnosti výkonu funkce související s pořádáním

automobilových závodů. Náhradu škody, která byla způsobena tímto

trestným činem, nemůže podle stěžovatele soud vymáhat od jiné osoby, než

osoby obžalované.

 

Na

základě uvedených skutečností se stěžovatel domnívá, že byly ze

strany Okresního soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně porušeny

základní zásady trestního řízení, včetně práva na zákonný a spravedlivý

proces, neboť právnické osobě byla výrokem o náhradě škody stanovena

povinnost k náhradě škody, která může být dle zákona uložena pouze

fyzickým osobám obžalovaným, tak jak je stanoveno v ustanovení § 228 tr.

řádu.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
22. 2. 2011 14:30
- 22. 2. 2011 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 2849/07
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: J. K.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu

České republiky ze dne 19. 7. 2007 č. j. 28 Cdo 2472/2007-168, rozsudku

Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006 č. j. 28 Co 674/2006-151 a

rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 3. 2006 č. j. 10 C

159/2005-133
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

brojí proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimž vytýká porušení

práva na spravedlivý proces, práva na pokojné užívání majetku, principu

právní jistoty a ochrany dobrých mravů. V roce 1969 uzavřel její otec

s vedlejším účastníkem kupní smlouvu týkající se pozemkové parcely.

Stěžovatelka uplatnila podle zákona o půdě (jako právní nástupkyně otce)

výzvu k vydání této nemovitosti, na základě níž Okresní úřad v Kolíně,

okresní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 18. 7. 1995 určil, že

stěžovatelka je její vlastnicí. Rozhodnutí bylo doručeno i vedlejšímu

účastníku, coby povinné osobě, který podal k městskému soudu správní

žalobu; řízení o ní bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.

V roce 2004 vznesl vedlejší účastník v řízení o určení vlastnického

práva, vedeného před Okresním soudem v Kolíně, námitku, že mu správní

rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Okresní soud této námitce vyhověl,

řízení zastavil a věc postoupil Pozemkovému úřadu v Kolíně k dokončení

správního řízení. Pozemkový úřad již jednou doručené rozhodnutí doručil

po deseti letech znovu; vedlejší účastník proti němu podal žalobu podle

části páté občanského soudního řádu. Stěžovatelka v řízení nebyla

úspěšná, neboť soudy obou stupňů dospěly k závěru, že smlouva nebyla

uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Nejvyšší soud dovolání

stěžovatelky odmítl.

 

Porušení

práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka především

v okolnosti, že soudy přezkoumávaly správní rozhodnutí, které nabylo

právní moci již v roce 1995, aniž přihlédly k tomu, že žaloba podle

části páté o. s. ř. byla podána až 6. 1. 2005, a to navíc nesprávně u

Krajského soudu v Praze. Tímto postupem byl zároveň porušen princip

právní jistoty, neboť soudy svým postupem umožnily zpochybnění

vlastnického práva stěžovatelky po deseti letech, a navíc v situaci, kdy

stěžovatelka již byla zapsána v katastru nemovitostí. Výsledek řízení

znamená, že stěžovatelka byla zbavena svého vlastnického práva, čímž byl

porušen čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských

práv a základních svobod.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
23. 2. 2011 13:30
- 23. 2. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 2269/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: M. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Olomouci ze dne 25. 2. 2010, č.j. 51 Nc 4246/2004-107, spojená s návrhem

na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních

exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Okresního soudu

v Olomouci, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 88 odst. 4

exekučního řádu (EŘ) a tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho

základní práva uvedená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1,

čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2   Listiny základních práv a svobod a

v čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR. 

 

Stěžovatel

uvádí, že usnesení o nařízení exekuce mu bylo doručeno o dva a půl roku

později Stěžovatel následně zaplatil oprávněnému vymáhanou pohledávku

ve výši 500 Kč a to dříve než byl vydán exekuční příkaz k provedené

exekuce srážkami ze mzdy. Stěžovatel zdůraznil, že k zaplacení částky

500 Kč nedošlo nuceným provedením exekuce, neboť tato částka byla

oprávněnému zaplacena dobrovolně, bez nutnosti další exekuce. Oprávněný

oznámil exekutorskému úřadu, že vymáhaná pohledávka byla zaplacena, ale

ten s touto informací nijak nenaložil. Až z následného podnětu

stěžovatele, poté co stěžovateli bylo dne 5. 12. 2007 doručeno usnesení o

nařízení exekuce, došlo k zastavení exekuce pro částku 500 Kč.

Stěžovatel trvá na tom, že exekutorský úřad měl bezprostředně poté, co

se dověděl o zaplacení jistiny na tuto skutečnost reagovat a měl

vystavit v souladu s § 87 odst. 4 EŘ příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Stěžovatel se domnívá, že exekutorský úřad postupoval při vymáhání

úhrady nákladů exekuce v rozporu se zákonem a porušil jeho základní

práva.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 2. 2011 8:00
- 24. 2. 2011 8:30
Sp. zn.: I. ÚS 3314/09
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: JUDr. J. M.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Ústí nad Orlicí ze dne 2. 6. 2009 č. j. 12 C 81/2007-133 a usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2009 č. j. 19 Co

301/2009-140
(legitimní očekávání majetku)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

napadá v ústavní stížnosti uvedená usnesení obecných soudů, jimž vytýká

porušení základního práva na legitimní očekávání majetku. V ústavní

stížnosti jednak nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, že § 150

o. s. ř. lze vztáhnout i na rozhodování o odměně ustanoveného zástupce, a

dále namítá, že částku 5 605 Kč nepřiznal Nejvyšší soud jemu, jak se

domnívají obecné soudy, ale žalobci k rukám stěžovatele. Z toho dle

stěžovatele vyplývá, že příslušná částka mu nenáleží, a že by tak právní

pomoc poskytoval zcela bezplatně.