Přesčasy příslušníků bezpečnostních sborů nejsou protiústavní

29.11.2011

Ústavní soud, Brno, 29. listopadu 2011 – TZ 47/11

Ústavní soud zamítl návrh skupiny

poslanců na zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věta první a § 112 odst. 4

zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních

sborů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o zakotvení možnosti

nařídit příslušníkovi službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním

roce, aniž by mu za ni bylo poskytnuto náhradní volno nebo odpovídající

odměna. Návrh napadal možnou nerovnost mezi jednotlivými příslušníky

bezpečnostních sborů, kteří neodsloužili ani limit 150 přesčasových

hodin v kalendářním roce. Ústavní soud při svém přezkumu neshledal

projev libovůle zákonodárce a dospěl k závěru, že by zrušením napadeného

ustanovení vybočil z principu minimalizace zásahu.

 

Ústavní

soud uvedl, že argument navrhovatelů o nerovnosti mezi jednotlivými

příslušníky bezpečnostních sborů podle množství odsloužených

přesčasových hodin neobstojí a rozhodl, že před zákonem mají v zásadě

všichni příslušníci bezpečnostních složek rovné postavení a k nerovnosti

by mohlo dojít až v konkrétních případech, kdyby např. tentýž velitel

přiděloval dvěma příslušníkům přesčasové služby diametrálně odlišně co

do počtu odsloužených hodin.

 

Ústavní

soud dodává, že v roce 2009 činila průměrná mzda v České republice

23.598,- Kč měsíčně, u státních zaměstnanců celkem 24.994,- Kč měsíčně,

ve zdravotnictví 26.879,- Kč měsíčně, u bezpečnostních sborů pak

33.313,- Kč měsíčně a pouze u ústředních orgánů státní správy více, tj.

34.136,- Kč měsíčně. Z uvedených údajů je zřejmé, že odměňování

bezpečnostních sborů se i s ohledem na náročnost jejich práce ocitlo

vysoce nad průměrem ve vztahu k odměňování státních zaměstnanců celkem,

což se týká i těch příslušníků bezpečnostních sborů, kteří neodsloužili

ani limit 150 přesčasových hodin v kalendářním roce.

 

Namítají-li

navrhovatelé dále porušování Evropské sociální charty, pak Ústavní soud

konstatuje, že při posuzování této věci vzal na vědomí i rozhodnutí

Výboru pro sociální práva. Ústavnímu soudu však nepřísluší posuzovat

poměry policistů v jiných smluvních státech Evropské sociální charty a

zabývat se širšími konsekvencemi odměňování policistů ve Francii či

Portugalsku, ani jakkoliv hodnotit rozhodnutí Výboru pro sociální práva.

Ústavní soud tak neshledal rozpor napadené právní úpravy ani

s Evropskou sociální chartou, a to proto – jak bylo vyloženo shora – že

odměny za přesčasovou práci v rozsahu 150 hodin ročně byly zahrnuty

resp. zohledněny v základním platu příslušníků bezpečnostních sborů.

Z

obdobných důvodů neshledal Ústavní soud protiústavním ani druhé

napadené ustanovení zákona, neboť ani v tomto případě zákonodárce

nepostupoval iracionálně a Ústavní soud neshledal zákonodárcovu

libovůli.

 

Pokud

jde o právní úpravu odměňování příslušníků bezpečnostních sborů

v obecné rovině, připomíná Ústavní soud, že je především na zákonodárci a

orgánech moci výkonné, aby navrhli a přijali podle dané situace a

možností takovou právní úpravu, která by umožňovala zajištění řádného

chodu těchto složek, jakož i jejich materiálního zabezpečení.

 

Ústavní

soud projednal návrh pod sp. zn. Pl. ÚS 20/09 a soudcem zpravodajem byl

Stanislav Balík. Odlišná stanoviska uplatnili Vlasta Formánková, Pavel

Holländer, Jan Musil a Eliška Wagnerová, odlišné stanovisko k odůvodnění

měl Stanislav Balík. Plné znění nálezu včetně odlišných stanovisek je

k dispozici zde .

 

Jana Pelcová

tisková mluvčí

 jana.pelcovausoud..cz

tel.: 542 161 026