Snížení platů soudců je protiústavní i v roce 2011

09.08.2011

Ústavní soud, Brno, 9. srpna 2011 – TZ 37/11

Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem

částečně vyhověl návrhu Městského soudu v Brně a zrušil platovou

restrikci vůči soudcům, která je obsažena v ustanovení § 3b odst. 1

zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., dnem publikace

nálezu ve Sbírce zákonů.  Ve zbývající části návrh odmítl.

 

Nutno předeslat, že tak jako v minulých nálezech se ani dnešní nález netýká platů soudců Ústavního soudu

– snížení jejich platů zůstalo nálezem nedotčeno, takže v důsledku

opakovaných restrikcí platů soudců a opakovaných nálezů Ústavního soudu

shledávajícími tato opatření protiústavními je již nyní plat soudce

Nejvyššího soudu vyšší než plat soudce Ústavního soudu.

 

Napadené a Ústavním soudem zrušené ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. zní: „Od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 činí platová základna pro soudce 54 005 Kč.

 

Ústavní

soud především odkázal na celou sérii svých dosavadních nálezů, v nichž

shledal platové restrikce vůči soudcům za protiústavní pro rozpor

s principy demokratického právního státu a nezávislosti soudnictví

(jejich seznam z databáze NALUS je k dispozici zde . Ústavní soud již opakovaně poukázal na skutečnost, že „na

snižování schodků veřejných rozpočtů se již dlouhodobě podílí profesní

skupina, u níž je zákonem velmi výrazně omezena možnost dosahování

jiných příjmů než platových“. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/08 pak Ústavní soud upozornil, že „krok

zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu

soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich

materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů

demokratického právního státu aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se

ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoliv současně příjmy jiných ,služebníků‘ státu.“.

 

Nálezy Ústavního soudu nejsou ze strany výkonné a zákonodárné moci respektovány. Ústavní soud proto i nyní dospěl stejně jako v nálezu Pl. ÚS 12/10 k závěru, že „platové

restrikce ve vztahu k soudcům se ... nejeví jako mimořádné a proporční,

ale že jde o cílený proces směřující k tomu, aby se soudcovské platy

vrátily do nižších úrovní, a tedy aby se touto cestou odstranila

ze zorného úhlu moci zákonodárné a výkonné v minulosti učiněná ,chyba‘

při stanovení pravidel pro výpočty soudcovských platů v polovině 90. let

20. století.“.

 

Ústavní

soud poznamenal, že snižování platu soudců je provázeno paradoxně

rozpornými skutečnostmi: na straně jedné je odůvodňováno zákonodárcem

nutností úspor veřejných financí a snížením disproporcionality ve vztahu

k platům zaměstnanců veřejné správy, na straně druhé je provázeno

zvyšováním platů ve veřejné správě, resp. jejich nesnižováním. Poukázal

přitom na informace o platech, resp. osobních ohodnocení a odměnách

poskytovaných vysokým státním úředníkům u ústředních orgánů státní

správy.

 

Ustanovení

§ 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. bude zrušeno dnem vyhlášení nálezu

ve Sbírce zákonů. Ústavní soud se nezabýval otázkou, jaký plat mají poté

soudci dostávat – ostatně zákon č. 236/1995 Sb. předpokládá stanovení

platové základny pro výpočet platů v podobě sdělení Ministerstva práce a

sociálních věcí, k čemuž zatím nedošlo. Ústavní soud se také nevyjádřil

k otázce časových účinků nálezu ve vztahu k již uplynulému času od

počátku roku. Touto otázkou se zřejmě budou zabývat soudy v dalších

řízeních o individuálních žalobách soudců.

 

Řízení bylo vedeno pod spisovou značkou Pl. ÚS 16/11, soudcem zpravodajem byl místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer. Nález byl přijat na neveřejném jednání pléna 2. srpna 2011 za přítomnosti 14 soudců Ústavního soudu.

 

Nikdo ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko vůči výroku, tj. vůči zrušení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. Toliko 8 soudců

(Stanislav Balík, František Duchoň, Pavel Holländer, Vlasta Formánková,

Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká a Eliška Wagnerová) uplatnilo odlišná stanoviska k menší části odůvodnění nálezu. Text nálezu s dodanými odlišnými stanovisky je k dispozici zde .

 

Návrh

Městského soudu v Brně na zrušení částí zákonů uvedených v záhlaví

směřoval proti zkrácení platů soudců pro období 2011 – 2014, kdy byla od

1. ledna 2011 na dobu čtyř let stanovena pro platy soudců pevná platová

základna a dle navrhovatele vadný koeficient. Městský soud v Brně

rozhoduje o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá

vůči České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky

21.500,- Kč. Jde o rozdíl mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až

§ 31 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění platných předpisů a nárokem na

víceúčelovou paušální náhradu výdajů ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a)

zákona č. 236/1995 Sb., a to za leden 2011, a mezi skutečně vyplaceným

platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem

č. 425/2010 Sb.

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.:542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz