Společnost vymáhající bagatelní pohledávky neuspěla s ústavní stížností proti nepřiznání soudních výloh

03.01.2012

Ústavní soud, Brno, 3. ledna 2012 (TZ 1/12)

Ústavní soud odmítl usnesením z 27.

prosince 2011 jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnosti společnosti

Bazcom, a. s., která brojila proti rozhodnutím Okresního soudu v Ústí

nad Labem, jenž jí přestal přiznávat náhradu nákladů právního zastoupení

v řízeních o jejích žalobách na zaplacení bagatelních částek vesměs

z neuhrazeného jízdného v MHD.

 

Společnost

Bazcom, a. s., se zatím na Ústavní soud obrátila se 163 ústavními

stížnostmi proti jednotlivým rozsudkům Okresního soudu v Ústí nad Labem,

přičemž před samotným okresním soudem tato společnost podala na 16

tisíc obdobných žalob cestou návrhu na vydání elektronického platebního

rozkazu, povětšinou proti černým pasažérům z titulu neuhrazeného

jízdného v městské hromadné dopravě; neuhrazené pohledávky předtím

odkoupila od dopravního podniku. Ústavní soud prvních 57 ústavních

stížností spojil usnesením sp. zn. IV. ÚS 2777/11 z 15. listopadu 2011

ke společnému projednání a usnesením pod stejnou spisovou značkou z 27.

prosince 2011 o všech takto spojených ústavních stížnostech rozhodl tak,

že je pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

 

Ve

stručnosti, Okresní soud v Ústí nad Labem žalobám stěžovatelky na

zaplacení neuhrazeného jízdného (8, 14, příp. 14 Kč plus přirážka

k jízdnému 1000 Kč) sice plně vyhověl, uložil též žalovaným zaplatit

náhradu za soudní poplatek, avšak náklady na zastoupení advokátem

v těchto věcech stěžovatelce (v paušální částce 6600 Kč) nepřiznal,

neboť dospěl k závěru, že nešlo o náklad (slovy zákona) účelně

vynaložený. Okresní soud konstatoval, že vymáhání pohledávek je

předmětem podnikání stěžovatelky, jež tak musí disponovat příslušným

aparátem a znalostmi pro výkon této své a pro ni běžné agendy, že jde o

velmi jednoduché typizované úkony podle vzorové žaloby, jež jsou

generovány automatizovaně, nadto v orgánech společnosti se vyskytovala

osoba s právním vzděláním a oprávněním k výkonu advokacie, takže nebylo

účelné najímat k podávání žalob jiného advokáta.

 

Ústavní soud konstatoval, že neplatí

teze, že odměna za zastupování advokátem v civilním řízení je sama o

sobě a vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Je tomu tak zpravidla, nikoli však vždy ve všech případech. Ústavní

soud uvedl, že je v kompetenci obecných soudů, aby účelnost vynaložených

nákladů posuzovaly. Jejich povinností je toliko řádně odůvodnit, proč

ten který náklad řízení nepovažovaly za účelně vynaložený a proč jeho

náhradu úspěšné straně sporu nepřiznaly. Tak učinil i Okresní soud

v Ústí nad Labem – jeho odůvodnění je zcela dostatečné a přesvědčivé, a

nelze je proto označit za svévolné, nepřiměřené, a tudíž ani

protiústavní.

 

Nutno zdůraznit, že ústavní stížnosti se týkají bagatelních částek.

Občanský soudní řád v takovém případě ani nepřipouští odvolání. Proto

ani ústavní stížnost zpravidla – nezjistí-li Ústavní soud zřetelný a

intenzívní porušení základního práva – nemůže být důvodná, neboť „jinak by se na Ústavní soud přenášela běžná agenda přezkumu nákladových výroků, jako by byl ‚nejvyšším nákladovým soudem?“, vysvětlil generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek.

 

O spojených ústavních stížnostech bylo rozhodnuto usnesením.

Nejde sice o nález, jenž je ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České

republiky všeobecně závazný pro všechny orgány a osoby, lze však

předpokládat, že toto usnesení jakožto usnesení pilotní bude následováno

i při rozhodování ostatních typově a obsahově obdobných ústavních

stížností a bude na ně jednoduše a pro stručnost odkazováno; to bylo

také účelem usnesení pléna Ústavního soudu z 15. listopadu 2011 sp. zn.

IV. ÚS 2777/11, jímž bylo prvních 57 ústavních stížností společnosti

Bazcom, a. s., spojeno do jednoho řízení. „Doufám, že i stěžovatelka

upustí od podávání obdobných ústavních stížností a nezahltí Ústavní soud

několika tisíci dalších podání, když nelze předpokládat, že by mohly

být posouzeny jinak“, uzavřel Tomáš Langášek.

Soudcem

zpravodajem v dané věci byl Miloslav Výborný a spolu s ním rozhodovaly

členky IV. senátu Ústavního soudu soudkyně Michaela Židlická jako

předsedkyně senátu a Vlasta Formánková.

Text usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011 je k dispozici zde .

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí

jana.pelcova@usoud.cz