Text nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1414/07

27.07.2010

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2010 v senátu složeném z

předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové

(soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnost stěžovatelky Ing. M. S., zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Perlová 14, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 3 Tdo 161/2007, rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006 sp. zn. 9 To 255/2006, a

rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 2. 2006 č. j. 2 T

127/2005–1028,

 

t a k t o :

 

I.         V řízení o ústavní stížnosti se   p o k r a č u j e.

 

II.      Usnesením

Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 3 Tdo 161/2007, rozsudkem

Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006 sp. zn. 9 To 255/2006 a

rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 2. 2006 č. j. 2 T

127/2005–1028 bylo p o r u š e n o   základní právo stěžovatelky na respektování

a ochranu obydlí a soukromého života, garantované čl. 12 odst. 1

Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy o lidských

právech a základních svobodách a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

 

III.   Tato rozhodnutí se proto   r u š í .

 

O d ů v o d n ě n í :

 

I.

1.      Ústavní

stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 6. 2007 se stěžovatelka

domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že

jimi obecné soudy porušily její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1

a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a dále

měl být porušen čl. 4 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 Listiny.

 

2.      Stěžovatelka

v ústavní stížnosti namítané porušení svého práva na spravedlivý proces

spatřovala v tom, že právní závěry v záhlaví citovaných rozhodnutích

obecné soudy opřely o nezákonné důkazy, neboť k provedení domovní

prohlídky a prohlídky jiných prostor nebyly splněny zákonné podmínky.

V prvém případě nebyl příkaz k jejímu provedení opatřen podpisem

příslušného soudce, což zakládá jeho nulitu, v druhém případě nebyl

příkaz vůbec vydán, což má vyplývat z provedených důkazů (videozáznam).

Podle názoru stěžovatelky tak obecné soudy k těmto důkazům neměly vůbec

přihlížet a pokud tak učinily, porušily její právo na spravedlivý

proces.

 

3.      K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud Plzeň-jih, Krajský soud v Plzni a Nejvyšší soud.

 

4.      Okresní

soud Plzeň-jih, zastoupený JUDr. Drahomírou Regnerovou, ve svém podání

konstatoval, že námitky ohledně nezákonnosti provedené domovní prohlídky

i prohlídky jiných prostor stěžovatelka předložila již v průběhu řízení

před okresním soudem a se všemi se okresní soud řádně vypořádal a

podrobně zdůvodnil, proč k nim nepřihlédl, a proto navrhuje ústavní

stížnost odmítnout.

 

5.      Krajský soud

v Plzni, zastoupený JUDr. Eduardem Wipplingerem, ve svém podání odkázal

na odůvodnění svého rozhodnutí a argumentaci v něm uvedenou (zejména

str. 5 a 6).

 

6.      Nejvyšší soud,

zastoupený JUDr. Eduardem Teschlerem, ve svém podání, poté,

co zrekapituloval dosavadní průběh řízení, odkázal na odůvodnění

napadeného usnesení a v podstatě zopakoval v něm uvedenou argumentaci,

v níž se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, které uvedla

v průběhu dovolacího řízení. Proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout

jako zjevně neopodstatněnou.

 

7.      Podle

ust. § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) může Ústavní

soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od

tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli

a od ústního jednání bylo upuštěno.

 

II.

8.      Ústavní

soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatelky vyžádal spis

Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 2 T 127/2005, z něhož zjistil

následující skutečnosti.

 

9.      V záhlaví

citovaným rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou

ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a

psychotropních látek a jedů podle ust. § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr.

zákona, který spáchala ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona

s obviněným B. S. Po skutkové stránce čin spočíval v tom, že v přesně

nezjištěné době od letních měsíců roku 2003 do 15. 11. 2004 v obci

Lipno, okr. Plzeň-sever, společně pěstovali hydroponním způsobem při

umělém osvětlení v uzavřeném objektu sklepního prostoru bývalé přípravny

kravína, jehož majitelkou je stěžovatelka, celkem 92 ks rostlin konopí

(marihuanu), tj. omamnou látku uvedenou v příloze č. 3 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách. Tato skutečnost byla zjištěna dne

15. 11. 2004 při prohlídce jiných prostor a pozemků, a to pozemku parc.

č. 567 v k. ú. obce Lipno u Hunčic včetně objektů na něm stojících,

majících charakter zemědělských stavení. Dále na parcelách č. 82, 84, 86

a 158, jejichž majitelkou je rovněž stěžovatelka, bylo zajištěno 22 ks

starších rostlin marihuany a 70 ks mladších rostlin marihuany, dále

chemikálie, jakož i zařízení k jejich pěstování. Také při domovní

prohlídce rodinného domu v Plzni, kde se v té době všichni zdržovali,

došlo mimo jiné k zajištění 1961 ks pěstovaných řízků rostliny marihuany

s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 932,23 g a hmotností

108,401 g THC, knih o pěstování marihuany včetně prospektů k zařízení

pěstírny, dále cigaretové krabičky s 5 ks tzv. jointů s celkovou

toxikomansky využitelnou hmotností 4,40 g a hmotností 0,180 THC a 5

litrového postřikovače s kapalinou. Za toto jednání byla stěžovatelka

odsouzena podle ust. § 187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody

v trvání 2 let, s podmíněným odkladem na dobu 3 roků (§ 58 odst. 1 a §

60 odst. 2 tr. zákona) (B. S. byl za toto jednání odsouzen podle ust. §

187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let

nepodmíněně). Dále jim byl uložen trest propadnutí v rozsudku

specifikovaných movitých věcí a finanční hotovosti ve výši 161 000 Kč.

 

10. K odvolání

obou obžalovaných, kdy shodně namítali především nezákonné provedení

domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků, krajský soud

v záhlaví citovaným rozsudkem napadený rozsudek okresního soudu ve

výroku o uloženém trestu odnětí svobody u stěžovatelky a ve výroku o

propadnutí věci v podobě 161 000 Kč zrušil a znovu rozhodl tak, že

stěžovatelka se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož

výkon se jí odkládá na zkušební dobu v trvání 2 roků. Krajský soud

v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v řízení, které

předcházelo vydání napadeného rozsudku, byla dodržena všechna zákonná

ustanovení včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaných

na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. „Okresní soud bez procesních vad provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry.“

(str. 4 rozsudku). K námitce stěžovatelky ohledně nezákonnosti

provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků krajský

soud uvedl, že příkaz byl vydán v souladu s ust. § 83a tr. řádu a o

zákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor nemá

žádné pochybnosti.

 

11. Dovolání stěžovatelky, v němž

opětovně namítala nezákonnost provedení zmíněných prohlídek, Nejvyšší

soud v záhlaví citovaným usnesením odmítl, neboť bylo podáno z jiného

důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. řádu.

 

12.  Ke

konkrétní námitce stěžovatelky ohledně nezákonnosti provedení domovní

prohlídky i prohlídky jiných prostor, Ústavní soud ze spisu okresního

soudu dále zjistil následující:

-        dne

11. 11. 2004 Policie ČR, OŘ Plzeň-sever, SKPV v rámci šetření vedeného

pod sp. zn. ČTS:ORPS-361/OOK-2004 dospěla k závěru, že se v objektu

bývalého statku v k. ú. Lipno, jejímž vlastníkem je stěžovatelka, vyrábí

či pěstují drogy nebo zde dochází k nelegálnímu podnikání, a to na

základě anonymního dopisu ze dne 29. 10. 2004 upozorňujícího na tuto

skutečnost. Proto požádala Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever,

aby ve smyslu § 83a odst. 1 tr. řádu vydalo příkaz k prohlídce

předmětných prostor a pozemků (č.l. 110 – 111 spisu).

-        Okresní

státní zástupkyně OSZ Plzeň-sever, JUDr. J. Cimická této žádosti

vyhověla a dne 11. 11. 2004 vydala příkaz k prohlídce předmětných

prostor a pozemků. Svůj závěr odůvodnila tím, že jsou splněny zákonné

podmínky uvedené v § 82 odst. 1, 2 tr. řádu, neboť tu je důvodné

podezření, že v jiné prostoře nesloužící k bydlení, jejíž majitelkou je

stěžovatelka, dochází k nelegální výrobě marihuany jejím pěstováním

v živných roztocích bez přirozeně vzniklé půdy, tedy hydroponním

způsobem. (č.l. 112 – 113 spisu). Stěžovatelce byl tento příkaz doručen

dne 16. 11. 2004.

-        Samotná

prohlídka jiných prostor a pozemků byla na místě započata dne

15. 11. 2004 v 11.40 hodin a skončila téhož dne v 19.20 hodin, opis

protokolu (č.l. 114 – 120 spisu) o jejím provedení byl stěžovatelce

předán dne 16. 11. 2004.

-        Policejní

orgán dne 9. 11. 2004 adresoval Katastrálnímu úřadu Plzeň-město žádost o

zjištění majitele objektu (rodinného domu) /anonymizováno/ (č.l. 165

spisu), kde stěžovatelka v té době jako nájemce bydlela.

-        Dne

15. 11. 2004 policejní orgán adresoval Okresnímu státnímu

zastupitelství Plzeň-sever žádost ve smyslu § 83 odst. 1 tr. řádu

k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce výše zmíněného

rodinného domu a k němu náležejících prostor (č.l. 168 – 169 spisu),

neboť dle prvotních poznatků z místa průběhu prohlídky jiných prostor se

v nich nachází hydroponní pěstírna konopí a je tak důvodný předpoklad,

že i v současném bydlišti stěžovatelky budou nalezeny produkty z uvedené

pěstírny konopí nebo potřeby pro toto pěstování a další věci z trestné

činnosti.

-        V souladu s touto

žádostí pak okresní státní zástupkyně OSZ Plzeň-sever tentýž den

(15. 11. 2004) podala Okresnímu soudu Plzeň-sever návrh, aby byl vydán

příkaz k domovní prohlídce v současném bydlišti stěžovatelky (č.l. 170

spisu). Podanému návrhu okresní soud tentýž den příkazem k domovní

prohlídce, sp. zn. 0 Nt 499/2004 (č.l. 171 spisu), vyhověl a podle § 83

odst. 1 tr. řádu nařídil domovní prohlídku uvedeného rodinného domu.

Příkaz byl stěžovatelce předán osobně při provádění domovní prohlídky.

-        Z protokolu

o jejím provedení (č.l. 172 – 176 spisu) pak vyplývá, že domovní

prohlídka byla na základě tohoto příkazu zahájena ve stejný den

(15. 11. 2004) v 18.47 hodin a ukončena dne 16. 11. 2004 v 00.15. Opis

protokolu byl stěžovatelce následně předán.

 

III.

13. Ústavní

soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti,

zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a

zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním

soudu. Především se musel vypořádat se skutečností, že ač stěžovatelka

ve své ústavní stížnosti brojí proti všem v záhlaví citovaným

rozhodnutím obecných soudů, v petitu navrhla pouze zrušení rozsudků

Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih. Ústavní soud

nicméně vzhledem ke své dřívější judikatuře a k judikatuře Evropského

soudu pro lidská práva, týkající se otázky interpretace vůle a projevu

ve vyjádření petitu ústavní stížnosti (např. rozhodnutí ze dne 20. 4.

2004 ve věci Bulena v. ČR nebo rozhodnutí ze dne 25. 5. 2004 ve věci Kadlec a ostatní v. ČR),

přistoupil k přezkumu všech výše citovaných rozhodnutí, a to z důvodu

přezkumu řízení jako celku, neboť by bylo formalistickým přístupem

takovou ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout.

IV.

14. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

 

15. Podstatou

ústavní stížnosti jsou pochybnosti stěžovatelky o zákonnosti provedení

domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor, neboť je toho názoru, že

k jejich provedení nebyly splněny zákonné podmínky, a proto k těmto

důkazům neměly obecné soudy přihlížet.

 

16. II. senát

Ústavního soudu nepovažoval za ústavně konformní, aby trestní řád jako

zákonný předpis upravující v trestních věcech stanovený postup (§ 82 a

násl.) určoval podmínky, za nichž je přípustné narušit právo každého

jednotlivce na soukromí výkonem domovní prohlídky (§ 83), odlišně

(přísněji) než v případě výkonu prohlídky jiných prostor a pozemků (§

83a), ačkoliv prohlídka jiných prostor nepochybně rovněž představuje

zásah do práva každého jednotlivce na soukromí, a to v obdobném rozsahu

jako v případě domovní prohlídky. II. senát Ústavního soudu tak dospěl

k závěru, že část ustanovení § 83a odst. 1 tr. řádu je v rozporu

s ústavním pořádkem České republiky. Proto usnesením ze dne 26. 2. 2009

sp. zn. II. ÚS 1414/07, řízení o ústavní stížnosti přerušil podle § 78

odst. 2 zákona o Ústavním soudu a v souladu s ust. § 64 odst. 1 písm. c)

zákona o Ústavním soudu podal plénu Ústavního soudu návrh na zrušení

části § 83a odst. 1 tr. řádu.

 

17. Nálezem ze dne 8. 6.

2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (dostupný v el. databázi rozhodnutí ÚS

na http://nalus.usoud.cz) bylo ustanovení § 83a v odst. 1 část věty

první a věta druhá zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, které zní: „v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

zrušeno, neboť jej Ústavní soud nepovažoval za ústavně konformní. Dle

názoru Ústavního soudu podmínky, za nichž bylo možné nařídit a vykonat

prohlídku jiných prostor a pozemků, vymezené napadeným ustanovením § 83a

odst. 1 tr. řádu, tedy podmínky pro použití nástroje trestního procesu

omezujícího základní práva a svobody jednotlivce, v daném případě práva

na soukromí v prostorové podobě, tj. práva na respektování a ochranu

obydlí před zásahy zvenčí, zřetelně porušovaly v odůvodnění nálezu

naznačené ústavněprávní limity (čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1

Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a čl. 17 Mezinárodního

paktu o občanských a politických právech) a maximy plynoucí z ústavního

pořádku České republiky, které je zcela nezbytné při zákonné konstrukci

(stejně jako při užití) nástrojů trestního procesu omezující základní

práva a svobody jednotlivců respektovat. Proto plénum Ústavního soudu

přikročilo k jeho derogaci, přičemž na nosné důvody citovaného

rozhodnutí Ústavní soud nyní pro stručnost odkazuje.

 

18. Pokud

tedy v nyní posuzovaném případě byla orgány činnými v trestním řízení

nařízena a následně provedena prohlídka předmětných jiných prostor a

pozemků ve vlastnictví stěžovatelky za podmínek vymezených ustanovením §

83a odst. 1 tr. řádu (viz bod 12), které bylo jako protiústavní zčásti

derogováno citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, došlo

tímto k porušení základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 12 odst.

1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 MPOPP. Obecné soudy následně

v napadených rozhodnutích, i přes námitky stěžovatelky, tento postup

aprobovaly jako souladný se zákonem a závěry z takto získaného důkazu

zahrnuly při hodnocení do svých úvah o vině stěžovatelky (a

spoluobžalovaného), přičemž vycházely pouze z platné podústavní právní

úpravy. Tato úprava nicméně byla sama o sobě protiústavní, což mohlo a

mělo obecné soudy vést k návrhu na její zrušení. Za pochybení obecných

soudů je proto třeba považovat především to, že se ústavněprávním

rozměrem dané věci nezabývaly, nepodaly návrh na zrušení aplikovaného

podústavního práva, čímž nedostály své ústavní povinnosti poskytovat

ochranu základním právům (čl. 4 Ústavy ČR), a napadenými rozhodnutími

pokračovaly v porušování základních práv stěžovatelky.

 

19. Proto

Ústavní soud, aniž by se zabýval ostatními námitkami stěžovatelky,

ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl a

napadená rozhodnutí obecných soudů podle ust. § 82 odst. 3 písm. a)

zákona o Ústavním soudu zrušil. Bude věcí obecných soudů, aby s ohledem

na výše citované závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 znovu rozhodly o vině

a příp. i trestu stěžovatelky (a spoluobžalovaného), a to aniž by při

hodnocení důkazů přihlížely k závěrům vyplývajících z předmětné

prohlídky jiných prostor a pozemků, neboť způsob provedení tohoto důkazu

ztratil v důsledku derogace příslušné právní úpravy tr. řádu zákonnou

oporu a je tedy jako důkaz získaný nezákonným způsobem absolutně

neúčinný a v trestním řízení nepoužitelný.

 

P o u č e n í :      Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

 

V Brně dne 15. července 2010

 

                                                                                                            Jiří Nykodým

                                                                                                            předseda senátu