Ústavní soud odmítl stížnost Ústředí muslimských obcí, která se týkala policejního zásahu v prostorách muslimských modliteben v Praze

28.08.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 53/14

Ústavní soud (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) odmítl ústavní stížnost Ústředí muslimských obcí (stěžovatel) jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel se domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že zásahem policejního orgánu, provedeným dne 25. 4. 2014 v prostorách muslimských modliteben v Praze, v čase pravidelné modlitby muslimských věřících, bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 16 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a čl. 16 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. K porušení těchto práv mělo dojít postupem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu provádějícího domovní prohlídku na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1, při níž nerespektoval náboženské svobody stěžovatele. Stěžovatel především namítal, že při prováděných úkonech orgánů činných v trestním řízení nebyla šetřena základní lidská práva a svobody a prováděné úkony nebyly s ohledem na okolnosti případu přiměřené.

Ústavní soud v odůvodnění konstatoval, že musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva a nemůže proto „předbíhat“ s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny. Ochranou proti zásahu policejního orgánu způsobenému někomu jinému, než proti komu se vede trestní řízení a poškozenému, je postup podle ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Rovněž tato třetí osoba může formou podání žádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti. Pod pojem „řádný postup“ nespadá pouze řádné objasňování trestné činnosti, ale též další úkony spojené s trestním řízením, dopadající svými důsledky i na „třetí osobu“. Pokud proto stěžovatel soudí, že jeho práva nebyla policejními orgány šetřena, může (a před podáním ústavní stížnosti musí) využít postup podle citovaného ustanovení § 174 trestního řádu. Státní zástupce je po obdržení tohoto podání povinen prověřit postup policejního orgánu z hlediska, zda se ve věci nevyskytují závady, a osobu, která žádost o dozor podala, vždy vyrozumět přípisem o výsledku přezkoumání a o tom, jaká opatření byla učiněna k nápravě zjištěných nedostatků. Pokud by osoba dávající takovýto podnět nebyla se způsobem jeho vyřízení (resp. s prováděným dozorem) spokojena, je oprávněna vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádat, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství.

Teprve po vyčerpání těchto prostředků k ochraně svých práv a za situace, kdy by stěžovatel nadále trval na tom, že orgány veřejné moci zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod, bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost, která by však primárně nebrojila přímo proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve způsobu provedení domovní prohlídky, nýbrž především proti rozhodnutím příslušných státních zástupců.

Ústavní soud se tedy věcně nezabýval ústavností provedeného zásahu, neboť k tomu za této situace není oprávněn a stížnost odmítl z procesních důvodů jako nepřípustnou. Jak však bylo výše naznačeno, stěžovateli nic nebrání podat ústavní stížnost po vyčerpání všech prostředků k ochraně svých práv.

Usnesení Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2166/14 je dostupné zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu