Ústavní soud odmítl zasáhnout do restitučních zákonů

13.09.2010

Ústavní soud odmítl zasáhnout do restitučních zákonů

Brno, 13. září 2010, Ústavní soud

 

Ústavní

soud odmítl návrh skupiny senátorů na zrušení § 5 odst. 2 a 4 zákona č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění, a na

zrušení § 13 odst. 2 až 4, § 22 odst. 10 a § 26 odst. 3 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému

majetku, se na Ústavní soud obrátila skupina senátorů Parlamentu České

republiky.

 

Senátoři

chtěli docílit toho, aby občané České republiky (a v minulosti občané

Československé republiky), kteří nebyli držiteli českého

(československého) státního občanství v době, kdy probíhaly restituce

podle zákonů, jejichž některá ustanovení jsou napadána, mohli být

alespoň dodatečně účastni těchto restitucí, neboť jejich vyloučení z

restitucí považují senátoři za protiústavní svévoli zákonodárce, která

dosud nebyla korigována.

 

Senátoři

navrhli, aby Ústavní soud zrušil vyjmenovaná ustanovení dotčených

zákonů, která stanovují lhůty pro uplatnění restitučních nároků, nikoli

zrušení podmínky státního občanství obecně. Takovým rozhodnutím by podle

navrhovatelů otevřel Ústavní soud opětovně možnost domáhat se neprávem

odňatého majetku těm občanům České republiky, kteří nemohli o majetek

žádal v původně stanovených lhůtách, protože v té době nebyli držiteli

státního občanství České republiky.

 

Tento návrh Ústavní soud jednomyslně odmítl.

 

Ústavní

soud v této věci zastává názor, že stanovená lhůta nevykazuje znaky

protiústavnosti, neboť tyto mohou být dány teprve „konkrétními

okolnostmi“ posuzované věci, Konkrétními okolnostmi pro posouzení

ústavnosti lhůty dle dosavadní judikatury Ústavního soudu jsou:

·        nepřiměřenost lhůty a ve vztahu k ní časově omezené možnosti uplatnění ústavně garantovaného práva

·        svévole zákonodárce při stanovení lhůty

·        ústavně

neakceptovatelná nerovnost dvou skupin subjektů, jež je výsledkem

zrušení určité zákonné podmínky uplatnění práva pro její protiústavnost

 

V předmětné

věci nebylo možné navrhovatelem tvrzenou diskriminaci osob podřadit pod

žádný z uvedených důvodů zakládajících protiústavnost lhůt. Jak Ústavní

soud poznamenal již v minulosti (v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/98), „…Navrženými

zásahy do zákona o půdě by se otevřela cesta pro novou fázi

restitučních sporů osob, které získaly české státní občanství po lhůtách

k uplatnění nároků na restituci, tedy za situace, kdy již v mnoha

případech došlo k nové úpravě právních poměrů a k založení nových

vlastnických vztahů. V důsledku toho by došlo k narušení principu právní

jistoty a k destabilizaci právního řádu.“. Posouzení důvodnosti

zákonného zakotvení nových lhůt pro uplatnění restitučních nároků další

skupině oprávněných osob totiž není věci kontroly ústavnosti, nýbrž je

v dispozici demokratického zákonodárce.

 

Návrh byl projednán plénem Ústavního soudu pod spis. zn. Pl. ÚS 30/10 a soudcem zpravodajem byl JUDr. Pavel Holländer.

 

Plný text rozhodnutí zde .

 

Vlastimil Göttinger

oddělení vnějších vztahů Ústavního soudu