Ústavní soud rozhodl, že šestiměsíční lhůta k popření otcovství neobstojí

13.07.2010

Ústavní soud ČR, Brno, 14. července 2010

Plénum Ústavního soudu dnes dospělo k závěru, že ustanovení § 57

odst. 1 zákona o rodině je v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8

Úmluvy a rovněž s čl. 36 odst. 1 Listiny a zrušilo jej dnem 31. prosince

2011. Předmětem posouzení Ústavního soudu byla otázka, zda možnost

popření otcovství během šestiměsíční lhůty, obstojí z hlediska ústavně

zaručených základních práv otce.

 

Dle stávající úpravy

omezuje ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině možnost podání žaloby na

popření otcovství na dobu šesti měsíců ode dne, kdy se manžel matky

dozvěděl, že se jí narodilo dítě. Je zcela zřejmé, že v drtivé většině

případů, na které dopadá toto ustanovení, bude den, kdy se manžel dozví o

narození dítěte, totožný se dnem narození. Při takovémto vymezení lhůty

k popření otcovství je však podle Ústavního soudu zcela popřena

relevance okamžiku, kdy se osoba, jejíž otcovství bylo založeno na

základě domněnky , dozví relevantní skutečnosti zpochybňující jeho

otcovství. Je přitom zřejmé, že teprve od tohoto okamžiku má právní otec

dítěte skutečnou možnost posoudit další důsledky takovéhoto zjištění

pro svůj osobní život, včetně možnosti obrátit se na příslušný orgán

veřejné moci s návrhem na popření otcovství.

 

Při

stanovení lhůty k popření otcovství totiž nelze vycházet z presumpce, že

právní otec musel nebo měl znát všechny relevantní skutečnosti pro

případný zájem na popření otcovství v okamžiku, kdy se o narození dítěte

manželce dozvěděl. Rovněž nelze v této souvislosti klást na manžela

požadavek, aby preventivně v období prvních šesti měsíců od narození

dítěte přezkoumával, zda určité okolnosti svědčí pro závěr, že není

biologickým otcem dítěte. Právní úprava nemůže ignorovat skutečnost, že

významný právní zájem na popření otcovství může vzniknout až s časovým

odstupem od narození dítěte. Například ve Slovenské republice byla

původní šestiměsíční lhůta nahrazena lhůtou tří let.

 

Ve

vztahu k § 57 odst. 1 zákona o rodině to tedy znamená, že v případě, že

se právní otec, jehož otcovství vzniklo na základě první domněnky

otcovství, dozví skutečnosti zpochybňující jeho biologické otcovství

během nebo po uplynutí lhůty pro podání žaloby, obecné soudy jsou

povinny neaplikovat uvedenou lhůtu a věcně posoudit předmětnou žalobu i

když bude podána po jejím uplynutí.

 

Ústavní soud se

dotčeným ustanovením § 57 odst. 1 zákona o rodině zabýval na základě

ústavní stížnosti stěžovatele, který byl na základě zákonné domněnky

otcovství manžela matky podle § 51 odst. 1 zákona o rodině zapsán do

matriky jako otec syna. Zhruba osm měsíců po narození syna požádala však

manželka stěžovatele, aby se odstěhoval ze společného bytu. Stěžovatel

následně zjistil, že jeho manželka již nejméně dva roky udržuje poměr

s jiným mužem. Rozhodl se tedy provést test DNA u akreditované

společnosti a test potvrdil, že stěžovatel není biologickým otcem

dítěte. Téměř po roce od narození syna podal stěžovatel státnímu

zastupitelství podnět k podání návrhu na popření otcovství ve smyslu §

62 zákona o rodině. Tomu však Nejvyšší státní zastupitelství nevyhovělo,

neboť neuznalo předložený důkaz testu DNA. Poté odmítl jeho žalobu na

popření otcovství rovněž soud se zdůvodněním, že byla překročena zákonná

lhůta  pro  podání žaloby. Stěžovatel podal ústavní stížnost

s přesvědčením, že na základě aplikace ustanovení § 57 odst. 1 zákona o

rodině bylo porušeno jeho základní právo na ochranu rodinného a

soukromého života, právo na spravedlivý proces a že bylo dotčeno jeho

právo  vlastnit majetek.

 

Ústavní stížnost projednal

Ústavní soud pod spis. zn. Pl. ÚS 15/09 a soudcem zpravodajem byl Pavel

Rychetský. Text nálezu najdete zde .

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz