Ústavní soud se opětovně vyjádřil k otázce výše úhrad zdravotní péče poskytované pobytovými zařízeními sociálních služeb

08.08.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 81/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) zamítl ústavní stížnost příspěvkové organizace Domov se zvláštním režimem Krásná Lípa proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

Stěžovatelka jakožto příspěvková organizace Hlavního města Prahy provozuje domov se zvláštním režimem jako pobytové zařízení sociálních služeb. V souladu s § 36 zákona o sociálních službách a § 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění poskytovala stěžovatelka ošetřovatelskou a zdravotní péči na základě smlouvy ze dne 30. 4. 2007, uzavřené s Veřejnou zdravotní pojišťovnou České republiky (v tomto řízení vedlejší účastnice). Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala po vedlejší účastnici částky 67 502,40 Kč s příslušenstvím jako úhrady zdravotní péče za měsíc leden roku 2012, kterou stěžovatelka poskytla pojištěncům vedlejší účastnice. Stěžovatelka vyfakturovala částku 146 154,40 Kč, vedlejší účastnice však uhradila částku 78 652 Kč s tím, že na rok 2012 nebyla mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí sjednána dohoda o ceně (tj. dodatek rámcové smlouvy z roku 2012 týkající se ceny poskytnuté péče), tudíž poskytnuté plnění je pouze zálohou podléhající konečnému vyúčtování za rok 2012. Pro stanovení úhrady za leden byl použit výpočet podle úhradové vyhlášky pro rok 2012. Odvolací i dovolací soud dospěly k závěru, že je nutné žalobu zamítnout, neboť cena plnění nebyla sjednána a tudíž je pro zjištění ceny poskytnuté péče možno aplikovat úhradovou vyhlášku pro rok 2012 jako předpis svou povahou nejbližší posuzované situaci. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s analogickou aplikací úhradové vyhlášky nesouhlasila a tvrdila, že rozhodnutí obecných soudů porušila její ústavně zaručená práva.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Obecné soudy se nedopustí protiústavního postupu, pokud při stanovení výše úhrad za zdravotní péči v pobytových zařízeních sociálních služeb pro rok 2012 použijí analogicky způsob výpočtu dle úhradové vyhlášky pro rok 2012. Jde o jednu z možností jak určit obvyklou cenu plnění, která se v daném segmentu služeb v příslušném roce uplatňuje. Je-li v jiných (obdobných) situacích pro tyto účely vytvořen státem nástroj, kterým je cena plnění určena (tj. úhradová vyhláška), nejeví se jako nemožné využít analogicky tento nástroj pro určení ceny i ve vztahu, které je v mnoha ohledech obdobný vztahům, pro které stát uvedený nástroj v podobě podzákonného právního předpisu zvolil, zvláště pak je-li veškerá zdravotní péče hrazena ze stejného zdroje finančních prostředků, a to z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Tyto prostředky jsou účelově vázány dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod právě na krytí nákladů zdravotní péče, tudíž legitimním cílem uvedeného postupu je snaha o spravedlivou či alespoň rozumnou distribuci (z povahy věci omezených) veřejných prostředků v oblasti zdravotnictví.

Hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče v situaci, kdy se pojišťovna a poskytovatel péče na této ceně nedohodnou, přičemž jsou zároveň služby hrazeny z veřejných prostředků (zdravotního pojištění), je v prvé řadě věcí obecných soudů. Z pohledu ústavních záruk základních práv a svobod nelze konstruovat jediný možný ústavně konformní způsob určení ceny plnění. Ústavním limitem či nepodkročitelným prahem soudní úvahy určující cenu zdravotní péče jsou však ústavní záruky plynoucí z čl. 26 odst. 1 Listiny (právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost), resp. z nálezů Ústavní soudu Pl. ÚS 3/2000 a Pl. ÚS 19/13. Nárok na uhrazení ceny zdravotní péče příspěvkovým organizacím na základě argumentu porušení čl. 26 odst. 1 Listiny předpokládá, že v řízení před obecným soudem musí být tvrzeno a prokázáno, že výše úhrad ze strany zdravotní pojišťovny znemožňuje poskytovateli péče (při absenci jiných možných zdrojů financování) pokrytí nezbytných nákladů na tuto péči.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2545/16 je dostupný PDF zde (377 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu