Ústavní soud vyhověl žadateli o restituci

25.03.2015

Ústavní soud, Brno, TZ 27/2015

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla v rámci restitučního sporu zamítnuta žaloba stěžovatele na vydání rodinného domu, a usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele. Ústavní soud totiž shledal, že tato rozhodnutí porušila základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V roce 1981 byl stěžovatel se svou manželkou odsouzen za trestný čin opuštění republiky. Za to jim byl uložen trest propadnutí majetku včetně jejich rodinného domu. Tento dům poté chtěli od státu koupit příbuzní stěžovatele (jeho dědeček, matka a bratr), otec žalované (v žádosti uváděl, že je dlouholetým politicky aktivním členem KSČ a pracuje na krajském národním výboru) a jeden další zájemce. Stát prostřednictvím Obvodního podniku bytového hospodářství Brno I rozhodl, že dům prodá rodičům žalované, kteří jej následně žalované darovali. Trestní rozsudek nad stěžovatelem a jeho manželkou byl ovšem zrušen v rámci soudních rehabilitací. Proto se stěžovatel domáhal, aby mu žalovaná vydala rodinný dům jako povinná osoba podle zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Ústavní soud v dnes vyhlášeném nálezu připomněl, že v restitučních věcech je nezbytné postupovat citlivě, se snahou o nápravu křivd způsobených minulým nedemokratickým režimem. Zdůraznil, že soudy se musí v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s námitkami účastníků řízení způsobem, který odpovídá závažnosti těchto námitek. V žádném případě proto nemohou ignorovat argument, který je klíčový pro výsledek řízení. Soudy musí rovněž při svém rozhodování respektovat judikaturu Ústavního soudu.

Stěžovatel před obecnými soudy tvrdil, že stát porušil pravidla pro prodej rodinných domků, protože na prodej domu neupozornil veřejnost. Tento argument je podle Ústavního soudu pro výsledek řízení zásadní. Podle ustálené judikatury totiž byly tehdejší organizace povinny při prodeji rodinných domků provést předepsané výběrové řízení. Předpokladem pro jeho řádné provedení přitom je, že státní organizace o prodeji domu informuje veřejnost. Jinak jsou totiž potenciální zájemci o koupi domu vyřazeni ještě dříve, než výběrové řízení začne. Navzdory tomu se však Krajský soud v Brně vůbec nezabýval tím, zda státní organizace veřejnost na prodej domu upozornila.
Dále Ústavní soud připomněl, že úkolem obecných soudů je zkoumat, podle jakých kritérií státní organizace v rámci výběru mezi uchazeči o koupi domu postupovala, zejména zda nezvýhodnila uchazeče kvůli jeho politické angažovanosti. Přitom však soud nesmí nahrazovat úvahy státní organizace vlastními. Krajský soud v Brně tomuto požadavku nedostál, protože sám hodnotil, kdo měl tehdy dům získat.
Jelikož se Krajský soud v Brně nevypořádal se zásadním argumentem stěžovatele, ani nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces. Toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud. Jejich rozhodnutí proto byla dnes vyhlášeným nálezem zrušena.

V závěru Ústavní soud podotkl, že pokud bude nakonec žalovaná povinna dům vydat, má podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu možnost domoci se přiměřené náhrady. Upozornil, že vzhledem k trvání celého sporu by obecné soudy při novém projednávání věci měly rozhodnout co nejdříve.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1895/14 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu