Ústavní soud zamítl návrh na zrušení ustanovení zákona, kterým byly zmrazeny platy soudců v letech 2008 – 2010

24.03.2010

Brno, Ústavní soud, 24. března 2010

Ústavní soud zamítl návrh Městského soudu v Brně, který navrhl,

aby Ústavní soud svým nálezem rozhodl o zrušení bodu 1. písm. a), b),

bod 2., článku XLV1I1. o mimořádném opatření při určování výše platu a

některých náhrad výdajů představitelů státní moci a některých státních

orgánů a soudců v letech 2008 až 2010, části třicáté zákona č. 261/2007

Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to pokud se týká soudce

okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího

správního soudu.

 

U

Městského soudu v Brně je projednávána žaloba, kterou se soudce

Městského soudu v Brně domáhá vůči České republice - Městskému soudu v

Brně zaplacení částky 3.900,- Kč. Po právní stránce se jedná o nárok na

plat ve smyslu § 28 až § 31 zákona č. 236/1995 Sb. a náhradu výdajů ve

smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb. Žalobní tvrzení jsou

taková, že za leden 2008 nebyl soudci vyplacen celý plat a náhrada

výdajů, na jaký by měl nárok nebýt zmrazení platu provedeného

ustanovením článku XLVIII., části třicáté zákona č. 261/2007 Sb. o

stabilizaci veřejných rozpočtů.

 

Pro

rok 2008 byl výsledný hrubý plat soudce stejný jako v roce 2007 a

Městský soud v Brně dospěl k názoru, že ustanovení uvedená v navrhovaném

petitu, která v konečném důsledku vedla ke zmrazení platu od 1.1.2008

do 31.12.2010, a která byla při řešení tohoto sporu použita, jsou v

rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č.

1/1993 Sb., Ústavy České republiky, případně s čl. 2 odst. 1, a dále s

čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu podal návrh na

zrušení uvedených ustanovení zákona.

 

V

podání navrhovatel upozornil, že v rámci pozměňovacích návrhů

k uvedenému zákonu došlo k navýšení platů prakticky všech skupin

státních zaměstnanců, a to celkově o 2,7 mld. Kč. Výjimkou byli

pedagogičtí pracovníci regionálního školství, u kterých však došlo

k opakovanému zvýšení platů v průběhu roku 2008 i pro rok 2009. U

ústavních činitelů, včetně soudců, byla platová základna pro léta 2008 –

2010 zmrazena. Navrhovatel zdůraznil nedodržení zásady proporcionality a

popření proklamací zákonodárce o platových restrikcích ve všech

oblastech státní správy. Uvedl zároveň, že nezpochybňuje nároky jiných

skupin osob, jejichž plat je vyplácen ze státního rozpočtu, ale jde mu o

to, aby poukázal na opakované nedodržování zásady proporcionality

platových restrikcí, které se zdaleka netýkaly všech zaměstnanců

placených ze státního rozpočtu. Platovými restrikcemi dochází podle

navrhovatele k neproporcionálnímu protiústavnímu zásahu do legitimního

očekávání těch, kterým byly zákonem formulovány podmínky na dobu

neurčitou. Uvedeným zmrazením platu došlo podle názoru soudu k

nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti ve vztahu k jednomu z

jejich atributů, a to do práva na materiální zajištění. Navrhovatel je

navíc přesvědčen, že v makroekonomickém měřítku je úspora docílená

platovou restrikcí vůči soudcům zcela zanedbatelná.

 

Ústavní

soud rozhodl, že pokud se týká zmrazení zákonem předpokládaného tempa

růstu příjmů soudců, krátkodobé pozastavení růstu platů soudců

nepředstavuje platovou restrikci zasahující do ústavních principů podle

čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 82 odst. 1 Ústavy.  Ústavní soud

konstatuje, že z hlediska principu dělby státní moci a požadavku jejich

vzájemné vyváženosti sice zůstaly pojistky a záruky konstruované zákonem

o platu představitelů státní moci zachovány, konstatuje však trend

snižování poměru mezi platem soudce (a ostatních ústavních činitelů)

k zákonem stanovenému násobku průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské

sféře. Nicméně mimořádné opatření napadené navrhovatelem nelze podle

soudců Ústavního soudu posuzovat izolovaně, ale je nezbytné, aby byl

zkoumán skutečný dopad do příjmové situace soudců. Ten neměl podle

Ústavního soudu charakter trvalého snížení materiálního zabezpečení

soudce.

 

Zásahy

zákonodárce do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem je

třeba hodnotit v rámci principu jejich nezávislosti. Nezávislost soudců

je sice podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, je ale

zároveň i spjata s jejich přiměřeným materiálním zajištěním;

zákaz svévolných platových restrikcí rovněž umožňuje vyloučit různé

formy nátlaku na jejich rozhodování. Ústavní soud je přesvědčen, že „v projednávané

věci dočasné pozastavení garantovaného nárůstu platů soudců neovlivnilo

jejich dosud dosaženou úroveň materiálního zajištění způsobem, jenž by

založil pochybnosti o tom, zda nejde o svévolný postup zákonodárce

mající za cíl omezení či ztrátu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud

tak odlišil pozastavení nárůstu platu soudců od trvalého odnětí platu či

jeho části, které již představuje reálný negativní dopad do dosažené

úrovně materiálního zajištění soudců.“

 

Ústavní soud však současně upozornil, že „krok

zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu

soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich

materiálního zabezpečení, ... by mohl Ústavní soud z hlediska principů

demokratického právního státu [jen stěží] aprobovat. Zvláště to platí,

pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje

toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoliv současně příjmy

jiných »služebníků« státu.“.

 

Soudcem

zpravodajem byl Miloslav Výborný, návrh projednalo plénum Ústavního

soudu pod spis.zn.: Pl. ÚS 13/08 a nález byl vyhlášen ve středu 24.

března 2010. Verdikt nebyl jednomyslný. Odlišná stanoviska uplatnili

soudci Pavel Holländer, Eliška Wagnerová, Vlasta Formánková a Vladimír

Kůrka.

 

Pro

úplnost je třeba uvést, že Ústavní soud obdržel 5. března 2010 další

návrh Městského soudu v Brně týkající se nejnovější restrikce platů

soudců. Městský soud dospěl k závěru, že ustanovení uvedená v části

první, článku I. zákona č. 418/2009 Sb., která v konečném důsledku vedou

ke snížení platu soudců o 4 %, jsou v rozporu s Ústavou České republiky

a Listinou základních práv a svobod. O tomto návrhu Ústavní soud dosud nerozhodl.

 

Celý text nálezu včetně odlišných stanovisek zde .

 

Jana Pelcová,  tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz