Ústavní soud zamítl návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o rámcových smlouvách

09.02.2010

Brno, Ústavní soud, 9. února 2010

Plénum Ústavního soudu dnes zamítlo

návrh skupiny poslanců na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.

618/2006 Sb., kterou se vydávají tzv. rámcové smlouvy. Text návrhu je

k dispozici zde .

 

Na

návrh skupiny poslanců se Ústavní soud zabýval otázkami ústavnosti a

zákonnosti napadeného předpisu. Ústavní soud zkoumal v zásadě dvě

skupiny námitek, první směřovala k nedostatku ústavního zmocnění, tedy

zda měl ministr zdravotnictví pravomoc k vydání vyhlášky, a druhá

k nedostatku zákonné kompetence ministerstva zdravotnictví, opírající se

o zmocňovací ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném

zdravotním pojištění.

 

Protiústavnost

vyhlášky vznikla podle skupiny poslanců skutečností, že vyhlášku vydalo

Ministerstvo zdravotnictví v době, kdy byla vláda v demisi, protože

nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a byla prezidentem pověřena

vykonáváním funkcí prozatímně, až do jmenování vlády nové. Podle

navrhovatelů proto neměl ministr této vlády k vydání vyhlášky

dostatečnou pravomoc. Navrhovatelé dále napadali nezákonnost napadené

vyhlášky, protože podle nich ministerstvo jejím vydáním překročilo

zákonné zmocnění.

 

Ústavní

soud na svém dnešním veřejném jednání rekapituloval návrh a listinné

dokumenty, které si vyžádal, poté vyzval strany, zda chtějí navrhnout

nějaké další důkazy, a po negativním vyjádření zástupců obou stran

dokazování ukončil.

 

K námitce

navrhovatelů směřující k nedostatku legitimity Ministerstva

zdravotnictví pro vydání právního předpisu v době, kdy vláda vládne bez

důvěry Poslanecké sněmovny, Ústavní soud připustil, že oproti vládě

s plnou důvěrou Poslanecké sněmovny je co do legitimity a politického

oprávnění vláda v demisi v pozici odlišné, což nutně vede k nutnosti

restriktivně a přísně nahlížet na pravomoc takové vlády vydávat nařízení

a jiné akty vládnutí, zejména pokud by nesly zásadní a nevratné

důsledky. Konstatoval však, že je nutné důsledně odlišit postavení

vlády, včetně jejího oprávnění vydávat nařízení podle čl. 78 Ústavy, na

jedné straně a ministerstev oprávněných vydávat vyhlášky podle čl. 79

odst. 3 Ústavy na straně druhé. Ústavně zakotvená pravomoc ministerstva

se musí opírat vždy o zákonné zmocnění a není dle ústavního pořádku

zvláštním způsobem omezena za situace, kdy je ministerstvo řízeno

ministrem, který je členem vlády prozatímně pověřené výkonem jejích

funkcí.

 

Podle

názoru Ústavního soudu proběhl legislativní proces vedoucí k vydání

napadené vyhlášky řádně, stejně jako dohodovací řízení, a Ministerstvo

zdravotnictví naplnilo podmínky dané zmocňovacím ustanovením, takže jeho

postup byl zákonný. Dohodovací řízení skončilo shodou na textu

rámcových smluv a za této situace ani zmocňovací ustanovení zákona § 17

odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. nedává

ministerstvu možnost uvážení, možnost vyhlášku nevydat. Naopak,

ministerstvo mělo povinnost výsledek dohodovacího řízení respektovat a

v této podobě vyhlášku vydat.

 

Ústavní

soud se částečně zabýval dalšími námitkami navrhovatele, ale ani tyto

namítané skutečnosti nebyly ve svém souhrnu schopny vyvolat protiústavní

následky.

 

Návrh

skupiny poslanců byl zamítnut v celém rozsahu, soudkyní zpravodajkou

byla Ivana Janů a odlišná stanoviska k výroku nálezu Ústavního soudu

uplatnili soudci Eliška Wagnerová a Jan Musil.

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz