Ústavní soud zamítl návrh skupiny poslanců na zrušení části zákona o ochraně ovzduší: zájem na ochraně zdraví a příznivého životního prostředí obstojí i ve světle práva na nedotknutelnost obydlí provozovatelů spalovacích zdrojů na tuhá paliva

25.07.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 77/2017

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) zamítlo návrh skupiny 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 17 odst. 2, § 23 odst. 1 písm. j) a části § 23 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, jež byla do zákona doplněna novelou č. 369/2016 Sb.

Napadená ustanovení dávají obecnímu úřadu s rozšířenou působností možnost, aby za účelem kontroly spalovacího stacionárního zdroje (kotle) došlo ke vstupu do obydlí (rodinného domu, bytu nebo stavby pro rodinnou rekreaci) provozovatele zdroje. Obsahují také skutkovou podstatu přestupku, spočívající v nesplnění povinnosti umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům, za což hrozí pokuta až do výše 50 000 Kč.

Navrhovatelé především namítali, že jde o nepřípustný zásah do práva provozovatele na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod, neboť Listina umožňuje domovní prohlídku pouze na příkaz soudce jen pro účely trestního řízení a obyčejným zákonem nelze rozšířit důvody omezení nedotknutelnosti bydlení. 

Napadená ustanovení nepochybně představují omezení práva na nedotknutelnost obydlí.  Čl. 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod však připouští zákonné omezení tohoto práva, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro mj. ochranu života nebo zdraví osob; obdobnou úpravu obsahuje i čl. 8 odst. 2 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Čl. 35 Listiny pak chrání právo na příznivé životní prostředí, jež nesmí nikdo, ani výkonem svých práv, porušovat či ohrožovat.

Ústavní soud podrobil napadený zákonný text testu proporcionality (přiměřenosti). Tento test zahrnuje tři kritéria – kritérium vhodnosti, nezbytnosti a proporcionality zákona v užším smyslu (vážení v něm obsažených a s ním kolidujících hodnot a principů). Právní úprava obstála ve všech krocích.

Ústavní soud též poukázal na zahraniční právní úpravy, které obdobné kontroly připouští (např. Německo, Rakousko). Český právní řád také obsahuje dostatečné procesní záruky obrany vlastníka či uživatele obydlí, domnívá-li se, že zásah správního orgánu je nezákonný. Tou hlavní je tzv. zásahová žaloba podle § 82 soudního řádu správního. Podobně se lze bránit správní žalobou i proti pokutě uložené za porušení povinností provozovatele stacionárního zdroje.

Provozovatelé stacionárních zdrojů (kotlů na tuhá paliva) musí být solidární s jinými osobami. Následky znečištění ovzduší se promítají do nákladů zatěžujících systém veřejného zdravotního pojištění, plynoucích z poškození zdraví jiných osob. Vstup do obydlí za účelem zajištění důkazů o nezákonném postupu při topení je omezen na zpřístupnění kotle a používaného paliva. Navíc musí případnému vstupu do obydlí předcházet opakované důvodné podezření správního orgánu o nezákonném postupu a také písemné upozornění, po němž může provozovatel zabránit kontrole tím, že od nezákonného postupu (např. použití odpadu jako paliva) upustí. Zákonná úprava představuje přiměřené zákonné omezení základního práva. Jde o omezení, jež je aprobováno v čl. 12 odst. 3 Listiny a bylo přijato v přípustném rámci pozitivního závazku státu s legitimním cílem ochrany zdraví a příznivého životního prostředí.

K výroku a odůvodnění nálezu zaujal odlišné stanovisko soudce Jaroslav Fenyk.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/17 včetně disentu je dostupný PDF zde (505 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu