Ústavní soud zrušil platovou restrikci vůči soudcům

16.05.2012

Ústavní soud, Brno, 16. května 2012 (TZ 18/12)

Ústavní soud zrušil platovou restrikci

soudců, která vyplývala z některých ustanovení zákona č. 236/1995 Sb., o

platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů

státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského

parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Ústavní soud již dříve ve

svých rozhodnutích zřetelně zformuloval maximu, dle které princip

rovnosti v oblasti restrikcí v odměňování státních zaměstnanců,

ústavních činitelů a soudců lze akcentovat před principem komplexně

chápané nezávislosti soudců za zcela výjimečných okolností, a tím

vymezil prostor ústavní konformity platové restrikce vůči soudcům,

nicméně zákonodárce se touto maximou v procesu přijímání uvedeného

zákona neřídil.

 

Ustanovení

obsažené v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších

náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci

a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu,

ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a vyjádřené slovy „2,5násobek“, se

zrušuje uplynutím dne 31. prosince 2012.

 

Ustanovení

§ 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech

spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých

státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění

zákona č. 425/2010 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu

ve Sbírce zákonů.

 

Podle

názoru soudců Ústavního soudu nelze akceptovat tezi o nutných úsporách

veřejných výdajů cestou restrikcí platu soudců, přičemž posuzovaná

zákonná úprava postrádá jakýkoli argument „výjimečnými okolnostmi“, jež

by odůvodňovaly prioritu principu rovnosti v oblasti restrikcí v

odměňování státních zaměstnanců, ústavních činitelů a soudců před

principem komplexně chápané nezávislosti soudců.

 

Princip

nezávislého soudnictví je podle Ústavního soudu jedním z podstatných

náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy).

Ústavní soud trvá na tom, že platové poměry soudců mají být podle

předchozích nálezů Ústavního soud stabilní nesnižovatelnou veličinou,

nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení

například proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání

s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou.

Snižování platu soudců je provázeno paradoxně rozpornými skutečnostmi:

na straně jedné je odůvodňováno zákonodárcem nutností úspor veřejných

financí a snížením disproporcionality ve vztahu k platům zaměstnanců

veřejné správy, na straně druhé je dlouhodobě provázeno zvyšováním platů

ve veřejné správě (spjatým namnoze s poskytováním mimořádných odměn či

smluvních platů), resp. jejich nesnižováním. Ústavní soud se

problematikou soudcovských platů v minulosti opakovaně zabýval. Svoji

starší judikaturu shrnul v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/05, na nějž odkázal

ve svých dalších nálezech, týkajících se problematiky soudcovských

platů, a to v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 13/08, Pl. ÚS 12/10 a

Pl. ÚS 16/11.

 

Návrh byl projednán pod sp.zn. Pl. ÚS 33/11, soudcem zpravodajem byl Pavel Holländer a konečné znění nálezu najdete zde .

 

Jana Pelcová,

tisková mluvčí

jana.pelcova@usoud.cz