Výrazná omezení soudců v osobním a profesním životě jsou v souladu s Ústavou

21.09.2010

Ústavní soud shledal, že právní úprava,

omezující zastupování soudcem a působení soudce ve funkci rozhodce nebo

zprostředkovatele řešení právního sporu, nepřekračuje meze respektování

principů právního státu, a proto zamítl návrh kárného senátu Nejvyššího

soudu jako nedůvodný. Ústavní soud neshledal rozpor napadeného

ustanovení s ústavním pořádkem České republiky.

 

 

Kárný

senát Nejvyššího soudu přerušil projednávání odvolání proti kárnému

trestu soudce, který přijal zmocnění k nahlížení do soudního spisu od

svých příbuzných. Na základě projednávání této kauzy měl kárný senát za

to, že použité ustanovení zákona o soudech a soudcích  je v rozporu

s Listinou základních práv a svobod, a to jak ve vztahu k osobám blízkým

soudci, tak i ve vztahu k dalším osobám.  Navrhovatel se domnívá, že

napadené ustanovení je nepřípustné a vylučuje soudce z toho, aby jako

zmocněnci mohli učinit na základě plné moci jakýkoliv úkon při osob

blízkých i osob dalších.

 

 

Dle

názoru Ústavního soudu je nepřehlédnutelným požadavkem na soudce také

jejich morální bezúhonnost, kterou vyžaduje a předpokládá zákon. Na

soudce je kladena řada požadavků a se tatusem soudce je spojeno mnoho

restriktivních opatření, která zasahují do osobního života soudce,

včetně omezení vedlejších příjmů s výjimkou správy vlastního majetku a

činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické, umělecké apod.

Ústavní soud je přesvědčen, že napadené ustanovení sleduje legitimní

cíl, jímž je povinnost soudce ve svém osobním životě svým chováním dbát o

to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo

nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování

soudů. Právě proto se stát zavázal soudce důstojně hmotně zabezpečit,

aby vyvážil tak rozsáhlá omezení v soukromém a profesním životě soudců.

 

 

Kárný

senát Nejvyššího soudu ČR předložil Ústavnímu soudu návrh zrušení

ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,

soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších

zákonů (zákon o soudech a soudcích) v textu: "nesmí zastupovat účastníky

soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v

soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a

případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je

účastníkem i sám soudce.“ Konkrétně se domnívá, že je v rozporu s

ustanovením čl. 82 odst. 3 Ústavy, s čl. 44 věta první před středníkem

Listiny základních práv a svobod a dále s čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2,

čl. 11 odst. 1 věta první a s čl. 37 odst. 2, 3 Listiny.

 

Ústavní soud projednal návrh pod spis. zn. Pl. 22/09, soudkyní zpravodajkou byla Vlasta Formánková a text nálezu je k dispozici zde .

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz