Zákon o BIS porušoval ústavní pořádek

18.12.2009

Část zákona o Bezpečnostní informační službě (BIS) č154/1994

Sb. byla v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Veřejné

vyhlášení svého nálezu přednesl Ústavní soud 1.12.2009. V zákoně platném

do roku 2006 mohly soudy přezkoumávat jen přesně vymezená rozhodnutí

orgánu BIS. Ostatní rozhodnutí byla ze soudního přezkumu vyloučena a

lidé v některých případech přišli o možnost obrany.

 

Verdikt

ústavních soudců se týká ustanovení zákona, které znemožňovalo lidem

podat žalobu proti rozhodnutí služebního orgánu. Návrh na vyslovení

protiústavnosti podal Nejvyšší správní soud (NSS). Řeší totiž starší

případ, v němž by musel ustanovení, které již dávno pozbylo platnosti,

znovu použít a soudci dospěli k závěru, že by aplikací zákona porušili

ústavou zaručená práva.

 

V tomto konkrétním případě

řešil NSS kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze,

kterým byla odmítnuta žaloba pozůstalé o přiznání úmrtného po zemřelém

pracovníkovi BIS proto, že podle napadeného ustanovení § 139 odst. 1

zákona č. 154/1994 Sb., soud rozhodnutí služebního orgánu, až na

stanovené výjimky, nepřezkoumává. Podle nálezu Ústavního soudu mělo být

základní právo na soudní ochranu zachováno, neboť úmrtné je dávka za

smrt rodinného příslušníka ve službě. Ústavní soud v odůvodnění uvedl,

že úmrtné patří k takzvaným sociálním právům jako součást základního

práva na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele podle čl. 30

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a že zájem na ochraně

utajovaných skutečností nemůže být důvodem k tomu, aby sociální práva

pracovníků BIS nepřezkoumávaly soudy. "To lze řešit omezením přístupu

nebo vyloučením veřejnosti ze soudního jednání. Základní princip soudní

obrany musí být i v těchto případech zachován," uvedl v diskusi

v novináři soudce zpravodaj Jan Musil. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod totiž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno

přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle

Listiny.

 

BIS přiznala ženě nižší úmrtné, než

očekávala. Pro sebe i své dvě děti získala 112.000 korun, žádala ale

částku trojnásobnou a proti rozhodnutí ředitele BIS podala žalobu. Soud

ji ale odmítl, protože podle sporného ustanovení zákona nešlo o

přezkoumatelné rozhodnutí. Nyní bude možné nárok pozůstalé znovu

prozkoumat. Je třeba zdůraznit, že Ústavní soud nezkoumá podstatu

vzniklého sporu, ale rozhoduje o správnosti postup soudů. Ústavní soud

nemůže zrušit již neplatné či novelizované ustanovení, může jej pouze

zpětně označit za protiústavní.

 

Soudcem zpravodajem byl Jan Musil.

Spis.zn. Pl. ÚS 10/07

 

V návrhu,

doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se Nejvyšší správní

soud domáhal toho, aby Ústavní soud rozhodl, že před novelizací

provedenou zákonem č. 362/2003 Sb., byl zákon  č154/1994 Sb.

v rozporu s čl. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, tedy s ústavním

pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud, který má rozhodnout o

kasační stížnosti, při předběžném projednání věci dospěl k závěru, že

ustanovení § 139 odst. 1 zákona o BIS, které již bylo a dále bude nutné

ve věci aplikovat, nelze vyložit ústavně konformním způsobem a proto

přerušil řízení a navrhl, aby Ústavní soud vyslovil protiústavnost § 139

odst. 1 zákona o BIS, ve znění před novelou provedenou zákonem č.

362/2003 Sb. s tím, že právní názor Ústavního soudu bude pro něj

v dalším řízení závazný.

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542161026