Informace o kontrole hospodaření Ústavního soudu ze strany Ministerstva financí v roce 2011

02.05.2012

E-mailem ze dne 6. dubna 2012 se na Ústavní soud obrátil Vojtěch Blažek z Hospodářských novin, s touto žádostí o informaci: „Rád

bych se zeptal na kontrolu z ministerstva financí, která se podle mých

informací na Ústavním soudu uskutečnila v závěru loňského roku. Je

prosím možné říct, jestli ministerští kontroloři našli nějaké konkrétní

chyby, jaké a jaká opatření Ústavní soud přijal na základě této

kontroly?“.

 

Ústavní

soud ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k

informacím, informaci bez prodlení poskytl, byť jinak tyto informace

spadají pod režim povinné mlčenlivosti jak ze strany zaměstnanců

Ústavního soudu, tak ze strany zaměstnanců Ministerstva financí. Z

hlediska zákona č. 106/1999 Sb. však již není relevantní, jakým způsobem

se tazatel o proběhnuvší kontrole dozvěděl;  Hospodářské noviny měly na

poskytnutí požadovaných informací právo.

 

Kontrola

byla Ústavnímu soudu oznámena dopisem ministra financí v červenci roku

2011. Ústavní soud se ještě před jejím zahájením ústy svého předsedy

proti kontrole ze strany ministerstva ohradil s tím, že se domnívá, že

Ministerstvo financí k jejímu provedení nemá pravomoc a že namísto něj

měl kontrolu provádět Nejvyšší kontrolní úřad (viz PDF odpověď předsedy Ústavního soudu z 2. srpna 2011 (1.1 MB, PDF)),

nicméně vzhledem k tomu, že ministr Kalousek zřejmě jednal v dobré víře

a pro dobré vztahy mezi oběma institucemi a koneckonců i pro vyvrácení

pochybností o správnosti hospodaření Ústavního soudu byla kontrola ze

strany Ústavního soudu umožněna a proběhla.

 

Kontrola

ze strany Ministerstva financí pod vedením Ing. Šípa zde probíhala celý

podzim, více než tři měsíce (od 6. září 2011 do 25. listopadu 2011).

Kontrolní tým Ing. Šípa v počtu pěti osob předložil Ústavnímu soudu svá

kontrolní zjištění, která měla předběžnou povahu (obdoba rozhodnutí v

prvním stupni). Jejich kontrolní zjištění byla vesměs technického a

účetního charakteru. V naprosté většině případů šlo o jiný pohled

kontrolorů na způsob účtování a vedení evidence některých účetních

skutečností, v řadě případů šlo o zjištění zcela absurdní (např. závěr o

porušení zákona v tom, že Ústavní soud umožnil na fasádě své budovy

instalaci městského kamerového systému, anebo že Ústavní soud v předsálí

jednacích místností umožnil pro veřejnost instalaci nápojového

automatu, jehož provoz pro nerentabilnost dotuje), v jiných se jejich

zjištění opírala o nesprávný výklad právních předpisů. Co je podstatné, a

konstatovali to i kontroloři, z jejich podrobného zkoumání nevyplynulo

žádné zpronevěření prostředků státního rozpočtu nebo jejich čerpání na

jiný účel, ani protiprávní obohacení nějaké osoby  či pletichy při

zadávání veřejných zakázek. Jednoznačné nedostatky byly zjištěny toliko v

případě evidence jízd služebními vozy, jednalo se však o jednotlivé

případy za kontrolované období tří let. Nedbalé vyplňování dokumentace

bylo odpovědným zaměstnancům (řidičům služebních vozidel) vytknuto a

správnost evidenčních postupů je nyní intenzívněji kontrolována vedoucím

oddělení dopravy.

 

Podle

zákona o státní kontrole má kontrolovaný subjekt právo předložit proti

kontrolnímu protokolu námitky. Ústavní soud tak učinil a proti

kontrolním zjištěním Ing. Šípa podal námitky (PDF námitky ze dne 17. ledna 2012 (1.3 MB, PDF)),

o nichž příslušelo rozhodnout ministru financí. Ministr financí o

námitkách rozhodl tak, že všem našim námitkám vyhověl a kontrolní závěry

v celém rozsahu zrušil (PDF rozhodnutí ministra Kalouska z března 2012 (664 KB, PDF)).

Tento výsledek Ústavní soud uvítal, neboť kontrolní zjištění (vyjma

nedostatků při vedení cestovních deníků) by tak jako tak nemohla obstát,

neboť se opírala o chybný výklad právních předpisů a nesprávné závěry.

 

Přestože

se tedy vedení Ústavního soudu domnívalo, že kontrola ze strany

Ministerstva financí neměla vůbec proběhnout, umožnilo ji a kontrolnímu

týmu poskytlo veškerou součinnost. Kontrolním závěrům Ing. Šípa věnoval

Ústavní soud velkou pozornost a v případě, že byly opodstatněné (což lze

prakticky říci jen o nedostatcích ve vedení knih jízd), jeho závěry

uplatnil pro zlepšení interních metod řízení a kontroly. Jinak Ústavní

soud trvá na tom, že kontrola nic, co by stálo za řeč, neodhalila.