Iva Brožová (*1951) studovala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1969–1974. V roce 1975 získala titul doktorky práv a začala působit jako externí učitelka brněnské univerzity. V roce 1978 musela pedagogickou činnost z politických důvodů opustit. Od roku 1974 byla justiční čekatelkou Krajského soudu v Brně, o rok později se stala soudkyní Městského soudu v Brně. Od roku 1990 pracovala jako soudkyně Krajského soudu v Brně. Přípisem děkana ze dne 15. 3. 1990 se stala rehabilitovaným učitelem a znovu začala působit na PF Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1992 pracovala jako poradkyně Ústavního soudu ČSFR v Brně a po zániku federace nastoupila zpět ke Krajskému soudu v Brně. Dne 15. 7. 1993 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu ČR. Ve funkci setrvala do dne 8. 12. 1999.

V závěru roku 1999 se Iva Brožová stala soudkyní Nejvyššího soudu ČR a dnem 20. 3. 2002 byla jmenována jeho předsedkyní.