Sídlo Ústavního soudu

V letech 1875 až 1878 byla postavena monumentální budova Zemského stavovského domu v Brně. Rozsáhlé proměně celého území Joštovy třídy předcházelo vypsání soutěže na zástavbu bývalých fortifikačních pozemků, jakmile bylo v roce 1861 rozhodnuto o zrušení brněnské městské pevnosti. V urbanistické soutěži zvítězil projektant vídeňské Ringstrasse – Ludwig von Förster, který se v Brně uplatnil návrhem Kleinova paláce na náměstí Svobody a restauračního pavilónu v Lužánkách. Mezi historické centrum města a jeho předměstí vložil prstenec okružní třídy, obohacené prostranstvími a reprezentační promenádou, parkovou zelení a lemované veřejnými a obytnými budovami.

 Historická fotografie budovy Ústavního soudu

Vedení trasy okružní komunikace, která se stala a dosud je dopravní páteří města, bylo orientováno na historické, z dálkových pohledů viditelné dominanty. Joštova třída byla nasměrována na osu průčelí barokního kostela sv. Tomáše a vytvořila jeden z nejhodnotnějších městských prostorů své doby.

V rámci přípravy staveniště Joštovy třídy byly zbořeny barokní hradby a severozápadní bastion městské pevnosti, ženijní velitelství, budova bývalého velitelství dělostřelectva, hlavní celní úřad a další budovy. V závislosti na vítězném soutěžním návrhu Försterově zpracoval o dva roky později městský inženýr Johan Lorenz regulační plán, který byl ve svých hlavních zásadách postupně realizován. Umožnil prostorové, architektonické a komunikační napojení do té doby nezávislých předměstských osad na historické město a přinesl řešení výjimečné a trvalé hodnoty.

Významnou součástí brněnského okruhu a jednou ze stěžejních dominant Joštovy třídy se stal Zemský dům, vybudovaný pro potřeby moravské sněmovny. Stavět se začalo až podle návrhu, který vyšel ze soutěže, vypsané v letech 1872 až 1873. Zvítězila v ní dvojice vídeňských autorů Anton Hofft a Robert Raschka. Rozsáhlá budova palácového typu byla postavena v letech 1875 až 1878 stavitelem Josefem Arnoldem za dozoru zemského stavebního rady Ullricha.

Návrh Zemského domu od vídeňských autorů slohově čerpá ze zkušeností a poznatků severoitalské renesance. Monumentální účinnosti dosahuje rozměrná třípodlažní budova gradací svých pater.

Původní stavební program, sledující potřeby a funkce sněmovny, byl začleněn do půdorysného rozvrhu paláce. Ten tvoří obdélník se čtyřmi vnitřními dvory. Ve středu křídla při České ulici je v prvním a druhém patře v šíři risalitu sněmovní sál, přístupný schodištěm od portiku příjezdu. Sněmovní sál je dnes využíván pro konání veřejných ústních jednání před plénem Ústavního soudu, které tvoří všech patnáct soudců Ústavního soudu. Ke sněmovnímu sálu přiléhá vestibul a po jeho stranách menší salónky, původně sloužící jako restaurace sněmovny a klubovna, dnes využívané jako jednací místnosti pro tříčlenné senáty Ústavního soudu.

Výzdoba interiérů byla soustředěna především do sněmovního sálu a do místností, provozně s ním souvisejících. Stěny sálu jsou obloženy umělým načervenalým mramorem, ukončeny jsou malovaným vlysem s konsolovou římsou, nesoucí zrcadlovou klenbu zdobenou malbou se zemským znakem. Do prostoru sálu je v patře otevřena lóže s balustrádou zábradlí.

Poslední rekonstrukce budovy proběhla v 80. a 90. letech minulého století. V roce 2010 byly modernizovány prostory knihovny Ústavního soudu, jinak byly v budově realizovány pouze nezbytné udržovací opravy. Vzhledem k nezbytnosti udržet budovu v provozuschopném stavu a současně zajistit moderní pracovní prostředí byl v roce 2014 zpracován střednědobý plán rekonstrukcí a investičních aktivit pro období 2014 – 2017, který řeší postupnou revitalizaci prostor budovy Ústavního soudu. Budova má statut kulturní památky ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a je vzhledem k architektonickému zpracování památkově chráněna jako celek. Z tohoto důvodu byl zadán stavebně historický průzkum budovy s cílem zajistit, aby původní architektonické prvky zůstaly zachovány a případně byly restaurovány. V rámci tohoto průzkumu byla nalezena časová schránka uložená při slavnostním otevření budovy pod závěrečný kámen dne 22. prosince 1878 zemským hejtmanem panem Adalbertem Widmannem. Schránka i její obsah je v současnosti deponován v Moravském zemském archivu. První stavebně investiční akcí zahájenou v roce 2014 byla renovace sochařské výzdoby umístěné na atice jižního a severního rizalitu budovy Ústavního soudu. Jde o sochy alegorií šesti ctností umístěných v souborech po šesti sochách. Autory sochařské výzdoby jsou Josef Schönfeld a Josef Tomola. Přestože sochařská výzdoba byla v předchozích desetiletích několikrát opravována, její stav byl velmi špatný až havarijní. Vzhledem ke stavu originálního kamene nebylo možné opravené sochy ani po restaurování umístit na původní místo v exteriéru. Z toho důvodu byly vytvořeny kopie všech soch, které v listopadu 2014 byly umístěny zpět na atiky budovy. Originály soch po nezbytném ošetření byly uschovány v prostorách Ústavního soudu. Dva originály soch budou v roce 2015 celkově restaurovány (jde o sochy alegorie Zákonodárství a Štěstí) a následně vystaveny v interiéru budovy.