* 30. května 1861 † 1940

  • člen a první místopředseda Ústavního soudu (jeho náhradník Antonín Latka) v I. funkčním období (1921–1924)
  • vyslán Nejvyšším soudem
  • zvolen 21. června 1920, slib složil 17. listopadu 1921, místopředsedou Ústavního soudu zvolen 17. listopadu 1921, členství pozbyl zánikem členství v Nejvyšším soudu na základě usnesení pléna Ústavního soudu 22. února 1924

Antonín Bílý svou odbornou dráhu začínal v Milevsku. Na vrcholu své kariéry zastával funkci senátního prezidenta Nejvyššího soudu v Brně, který jej 21. června 1920 zvolil ze sebe jako svého delegáta do Ústavního soudu s  náhradníkem Antonínem Latkou. Na ustavující schůzi 17. listopadu 1921 byl v tajné volbě zvolen místopředsedou Ústavního soudu, a to sedmi hlasy proti čtyřem, jeden hlas zůstal prázdný.

Antonín Bílý byl zpravodajem v řízení o přezkoumání opatření stálého výboru č.  577/1920 Sb. z. a n., kterým se upravuje z důvodu války promlčení práva ku předpisu a vymáhání pojistného, jež bylo pojednáno na prvním veřejném líčení Ústavního soudu 7. listopadu 1922 na Staroměstské radnici. Jeho zpravodajská zpráva, jež neshledala rozpor s ústavou, byla jednomyslně schválena a nález byl ještě tentýž den spolu s nálezem ve věci opatření o inkorporaci Vitorazska a Valčicka vyhlášen.

Rozhodnutím  T. G. Masaryka ze dne 30. října 1923 byl jmenován prezidentem zemského civilního soudu v Praze a následkem toho přestal být soudcem Nejvyššího soudu. To uvnitř Ústavního soudu vyvolalo spory ohledně důsledků pozbytí funkce soudce Nejvyššího soudu pro členství v soudu ústavním, a to s  ohledem na znění čl. III. odst. 1 uvozujícího ústavního zákona k Ústavní listině Československé republiky („... Po dvou členech vysílá do něho nejvyšší soud správní a nejvyšší soud. ...“). Sám Antonín Bílý trval na  tom, že mu funkce člena Ústavního soudu nezanikla, avšak na plenární schůzi 22. února 1924 bylo na návrh jeho bývalého kolegy z Nejvyššího soudu Františka Vážného (při absenci Antonína Bílého, jenž se pro hlasování vzdálil) usneseno, že Antonín Bílý přestal být soudcem, a tím i místopředsedou Ústavního soudu.

V Ústavním soudu Antonína Bílého nahradil jeho dosavadní náhradník Antonín Latka a ve funkci místopředsedy se stal jeho nástupcem druhý prezident Nejvyššího soudu František Vážný.

V knihovnách se ke jménu Antonína Bílého váže spisek (ve spoluautorství Bílý Antonín, Nesý Petr Celestýn a Vacek František) Společnost s  obmezeným ručením dle zák. ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z. Praha: Unie, 1908.

Zdroj:
Langášek, Tomáš. Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920–1948. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011.
Stanislav Balík in Langášek, Tomáš (ed.). Ústavní soud Československé republiky. 90 let od jeho ustavující schůze. Sborník příspěvků z kolokvia konaného na půdě Ústavního soudu v Brně 15. listopadu 2011. Brno: Ústavní soud, 2012.