* 12. prosince 1863 ve Všejanech † 24. března 1952 v Praze

  • člen Ústavního soudu (jeho náhradníkem JUDr. Josef Čapek) v I. funkčním období (1921–1927)
  • vyslán Nejvyšším správním soudem
  • zvolen 25. června 1920, slib složil 17. listopadu 1921, funkci pozbyl k 31. 12. 1927

Josef Bohuslav se narodil ve Všejanech. Po obecné škole vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi – maturoval v roce 1882. Rok studoval na filozofické fakultě v Praze, ale pak přešel na práva. Od roku 1887 byl praktikantem u Zemského soudu v Praze. Od roku 1891 byl auskultantem v Nových Benátkách, po roce 1895 soudním adjunktem v Brandýse nad Labem. V roce  1900 byl zvolen členem prezídia Zemského soudu v Praze, od roku 1902 byl soudním tajemníkem, od roku 1909 soudním radou a zároveň předsedou rozhodčího soudu bratrských pokladen pro obvod horního úřadu v Praze. V  letech 1923 až 1928 byl senátním prezidentem Nejvyššího správního soudu.

Působil v řadě spolků a veřejných funkcí, např. byl členem výboru literárně – řečnického spolku Slávia, Svazu českých turistů (napsal Turistův zákoníček a několik turistických průvodců). Volné chvíle trávil v  Řevnicích – věnoval se pěší turistice (Řevnice jako letovisko a  turistická brána brdská).

Za člena Ústavního soudu byl JUDr. Josef Bohuslav, rada, později senátní prezident Nejvyššího správního soudu, zvolen plénem Nejvyššího správního soudu 25. června 1920; slib složil na ustavující schůzi na Pražském hradě 17. listopadu 1921.

Na plenární schůzi konané 2. května 1924 stanul proti Františku Vážnému v  kandidatuře o uvolněný post místopředsedy Ústavního soudu. Obdržel ale pouze čtyři hlasy oproti sedmi pro Vážného.

Josef Bohuslav byl znám jako editor tzv. Bohuslavovy sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; v jejich Dodatku III. publikoval i nálezy Ústavního soudu.
Ke konci roku  1927 na členství v Ústavním soudu rezignoval, neboť přestal aktivně vykonávat funkci soudce Nejvyššího správního soudu a odešel do trvalé výslužby.

Josef Bohuslav je autorem řady právnických spisů (Poslední vůle, O žalobách trestních, Živnostenské právo rakouské, Praktický rádce v záležitostech finančních). Ve svém soukromém životě se věnoval jako autor i beletrii – psal pod pseudonymy Bohuš Radenský či Boža Vilič – např. Na cestách životem (2 svazky – 1884 a 1885), Krůpěje rosy (1897), Vigilantibus jura (1903).

Zdroj:
Langášek, Tomáš. Ústavní soud Československé republiky a jeho osudy v letech 1920–1948. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011.
Stanislav Balík in Langášek, Tomáš (ed.). Ústavní soud Československé republiky. 90 let od jeho ustavující schůze. Sborník příspěvků z kolokvia konaného na půdě Ústavního soudu v Brně 15. listopadu 2011. Brno: Ústavní soud, 2012.
internetové stránky obce Všejany – www.vsejany.cz/vyznamne-osobnosti-obce/d-14030/p1=2324 )