(*1953)
Právnickou fakultu UJEP (nynější Masarykova univerzita) v Brně vystudoval v letech 1971–1976, ještě v průběhu studia začal pracovat jako asistent na poloviční úvazek a po ukončení studia pokračoval jako asistent na katedře občanského práva na plný úvazek (1976–1996). V roce 1978 získal titul JUDr. (rigorózní práce „Postavení občanského práva v systému práva“ ), v tomtéž roce se stal odborným asistentem. V roce 1984 získal hodnost kandidáta věd pro občanské právo (disertační práce „Věcná břemena“). V roce 1996 se habilitoval prací „Bytové vlastnictví v České republice“, v níž zohlednil předchozí výsledky vědeckých přístupů k povaze bytového spoluvlastnictví, profesorem pro obor občanské právo byl jmenován v roce 2006. V letech 1995–2001 byl proděkanem právnické fakulty a v letech 2004–2015 byl vedoucím katedry občanského práva. Na právnické fakultě MU se účastnil řady forem pedagogické činnosti ve všech studijních programech, zapojil se do řešení vědeckovýzkumných grantů a projektů (např. v letech 2004–2011 byl zástupcem hlavního koordinátora v projektu „Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004“), výsledky využil v odborné publikační činnosti a při přípravě učebních pomůcek.
Kromě působení v akademické sféře se věnoval i řešení praktických problémů, byl komerčním právníkem, advokátem, členem Legislativní rady vlády i jejích komisí, členem rozkladových komisí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, rozhodcem Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, přednášel pro odbornou veřejnost (např. pro ČAK, NK, EK, KDP, JČP, rezort ČÚZK).  Od roku 1991 pracoval u Ústavního soudu ČSFR jako asistent soudce Pavla Matesa, posléze u Ústavního soudu jako asistent ústavních soudců Ivany Janů, Evy Zarembové a Miloše Holečka.

Dne 17. prosince 2015 ho prezident republiky jmenoval soudcem Ústavního soudu.