Eliška Wagnerová (*1948) ukončila studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Pracovala jako podniková právnička, poté jako advokátka. V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vědecko-akademický titul Ph.D. v oboru politologie. V roce 1982 odešla do exilu. V SRN pracovala jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. Po čtyřletém pobytu v Kanadě se v roce 1993 vrátila do ČR a začala pracovat jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Od roku 1996, kdy byla jmenována soudkyní, působila na Nejvyšším soudu ČR. V roce 1998 byla jmenována prezidentem republiky předsedkyní Nejvyššího soudu ČR. V letech 1994–1999 přednášela ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 přednáší tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 je náhradní členkou Benátské komise, poradního orgánu Rady Evropy. Dne 20. března 2002 byla prezidentem Václavem Havlem jmenována soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky.

Specializuje se na otázky ústavního práva v komparativním pohledu, otázky ústavního soudnictví a jeho postavení v ústavním systému a otázky základních práv. K těmto a dalším tématům vystoupila na řadě odborných domácích i zahraničních konferencí s následnou publikací těchto příspěvků.

V říjnu 2009 jí bylo Jednotou českých právníků uděleno vyznamenání - stříbrná medaile Antonína Randy.

Podrobný přehled odborných a publikačních aktivit Elišky Wagnerové je k dispozici zde.