Podle § 18 zákona č.  106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud poskytoval také v roce 2012 údaje o své činnosti v rozsahu, který ukládá orgánům veřejné moci zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Základní informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. zpřístupňuje Ústavní soud několika způsoby: na svých internetových stránkách na adrese www.usoud.cz , na nástěnce ve foyer svého sídla na adrese Brno, Joštova 8, jakož i přímo prostřednictvím svých pověřených zaměstnanců.

Převážná část údajů o činnosti soudu byla v roce 2012, stejně jako v předchozích letech, poskytnuta žadatelům ústně, a to telefonicky nebo osobně. Písemné žádosti o informace registruje Ústavní soud ve správním rejstříku, kam jsou obecně směrována podání, jež nejsou návrhem na zahájení soudního řízení. Z celkem 1051 spisů, které jsou v něm v roce 2012 evidovány, jich 35 obsahuje dotazy, jejichž pisatelé se buď výslovně na zákon o svobodném přístupu k informacím odvolávali, anebo byly vyhodnoceny jako žádost o informace ve smyslu tohoto zákona podle obsahu.

Není-li možné, aby Ústavní soud žádosti o informace vyhověl, a nejedná-li se současně o situaci, kdy ji pouze odloží, neboť se nevztahuje k jeho působnosti, je Ústavní soud povinen reagovat vydáním správního rozhodnutí o odmítnutí žádosti, případně její části. Podle organizačního řádu Ústavního soudu takové rozhodnutí v prvním stupni vydává generální sekretář Ústavního soudu. Protože Ústavní soud pochopitelně žádný nadřízený orgán nemá, rozhoduje o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí generálního sekretáře přímo předseda Ústavního soudu. Jeho rozhodnutí je, alespoň co do správního řízení, konečné.

Naprostou většinu požadovaných informací poskytl Ústavní soud v roce 2012 bezplatně. Disponuje však sazebníkem úhrad za poskytování informací, jejž svým rozhodnutím č. Org. 34/11 ze dne 15. července 2011, respektujícím přirozeně možnosti poskytované zákonem o svobodném přístupu k informacím, vydal předseda Ústavního soudu. Výše úhrad předepsaných dle sazebníku se v roce 2012, stejně jako tomu bylo dříve, pohybovala v řádech desítek, výjimečně stovek korun.

V roce 2012 vydal Ústavní soud v souvislosti s naplňováním povinností dle zákona o svobodném přístupu k informacím pouze pět prvostupňových správních rozhodnutí a tři rozhodnutí odvolací, jimiž byly předchozí postup a rozhodnutí potvrzeny. Byly podány tři stížnosti na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace. V jednom případě žadatel nesouhlasil s vyměřenou úhradou za poskytnutí informací a jeho stížnosti bylo vyhověno. V jednom případě žadatel namítal, že mu povinný subjekt odmítl poskytnout požadovanou informaci, v tomto případě baly stížnost zamítnuta a postup povinného subjektu byl potvrzen. Ve třetí stížnosti žadatel namítal marné uplynutí lhůty pro poskytnutí informace, jeho žádost nebyla shledána důvodnou.

Agenda poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. přivádí Ústavní soud stále častěji jako žalovaný subjekt při výkonu veřejné moci před obecné soudy. Formálně vzato, neexistuje rozdíl mezi Ústavním soudem jako subjektem vykonávajícím soudní ochranu ústavnosti a Ústavním soudem jako správním úřadem při poskytování informací o své činnosti – z ne příliš jasných důvodů je Ústavní soud jedinou ústavní institucí, jež nedisponuje právně a formálně organizačně oddělenou kanceláří (jako např. Kancelář prezidenta republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Úřad vlády, podobně též Kancelář veřejného ochránce práv). Ústavní soud se tak může stát (a v režimu zákona č. 106/1999 Sb. stává) běžným orgánem veřejné správy, jehož akty jsou pravidelně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu o odvolání v řízení o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. lze tedy podat správní žalobu – „zákonným soudem“ Ústavního soudu je Krajský soud v Brně, což působí kuriózně.

V roce 2012 byl Ústavní soud jako žalovaný subjekt účastníkem celkem 9 soudních řízení vedených před Krajským soudem v Brně, případně v řízení o kasační stížnosti proti jeho rozhodnutí Nejvyšším správním soudem. Čtyři z nich dosud ukončena nebyla, ve zbývajících případech nebyl žalobce (příznačně stále jedna a táž osoba) úspěšný ani jedenkrát v žádném stupni správního soudnictví. Za zmínku stojí, že jedno z těchto řízení, v němž šlo o rozsah anonymizace poskytnuté informace o návrhu na zahájení řízení (Spr. ÚS 424/11, sp. zn. Krajského soudu v Brně 31 A 29/2011), Krajský soud v Brně usnesením přerušil a navrhl Ústavnímu soudu zrušení § 59 odst. 3 věty druhé zákona o Ústavním soudu, jež bylo Ústavním soudem per analogiam aplikováno; řízení o tomto návrhu je vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 8/12 a nebylo o něm dosud rozhodnuto. Proti usnesení Krajského soudu v Brně o přerušení řízení a návrhu na zrušení zmíněného ustanovení krom toho brojil stěžovatel ústavní stížností vedenou pod sp. zn. III. ÚS 1367/12, o níž také dosud nebylo rozhodnuto. Jak vidno, konstrukce soudního přezkumu rozhodování o přístupu k informacím může vést v případě Ústavního soudu ke kurióznímu zacyklení.

Ústavní soud není v řízeních před správními soudy, v nichž se přezkoumává zákonnost rozhodnutí vydaných podle zákona č. 106/1999 Sb. zastupován právním zástupcem, vystupuje svými pověřenými vlastními zaměstnanci, zpravidla generálním sekretářem. Náklady vynaložené v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona č. 106/1999 Sb. činily 3987 Kč, což jsou toliko náklady na plat zaměstnance pověřeného zastupováním Ústavního soudu v soudním řízení, přepočtené na průměrný hodinový plat a počet hodin, v nichž se úkonům spojeným se zastupováním věnoval.

Nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.