Přikázání věci jinému soudu ve světle práva na zákonného soudce

02.11.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 122/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť jím byla porušena práva obou stěžovatelů na spravedlivý proces a zákonného soudce.

Stěžovatelé uplatnili v mnoha desítkách případů své restituční nároky u České republiky – Státního pozemkového úřadu podle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), správní a navazující soudní řízení probíhají již více než 20 let. Vzhledem k tomu, že ve většině případů nebylo možné podle § 11 zákona o půdě původní nemovité věci vydat, nabídl jim úřad pouze vydání náhradních nemovitostí, případně přicházela v úvahu možnost získání peněžité náhrady (více o problematice finančních náhrad za pozemky v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4139/16: https://goo.gl/JnNxkQ ).

Vzhledem ke skutečnosti, že od 1. 7. 2018 nastane tzv. druhá restituční tečka a po tomto datu nebude nadále možné vydávat restituentům náhradní pozemky, podali stěžovatelé v únoru tohoto roku žalobu u Okresního soudu v Rakovníku. Touto žalobou se po České republice – Státním pozemkovém úřadu domáhají bezúplatného převodu jimi vybraných pozemků, nezařazených do veřejné nabídky, které se nachází v katastrálním území Jesenice u Rakovníka. Obecné soudy dosud o žalobě nerozhodly ani v prvním stupni, protože Státní pozemkový úřad nejprve neúspěšně vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu a poté navrhl delegaci věci z důvodu vhodnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením návrhu vyhověl a věc přikázal obvodnímu soudu s odůvodněním, že je u něj vedeno nejvíce žalob mezi týmiž účastníky, kteří mají své bydliště (sídlo) na území hl. města Prahy, a proto lze očekávat hospodárnější a rychlejší projednání věci. Stěžovatelé v tomto postupu spatřovali porušení svých ústavně zaručených práv, a proto se obrátili na Ústavní soud.

Ústavní soud vyhověl žádosti stěžovatelů o přednostní projednání jejich stížnosti, neboť je žádoucí, aby řízení před obecnými soudy bylo meritorně skončeno předtím, než nastanou účinky tzv. druhé restituční tečky.

V projednávaném případě byl výlučně příslušný Okresní soud v Rakovníku, v jehož obvodu byly stěžovateli požadované náhradní pozemky. Právní úprava přitom umožňuje výjimečné přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu (§ 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), čímž dochází ke změně místní příslušnosti soudu. Tento procesní institut se tím dotýká práva na zákonného soudce; jeho porušením je ovšem pouze v případě, je-li o delegaci rozhodnuto, aniž by k takovému postupu byly naplněny zákonné podmínky. Ústavní soud k tomu konstatuje, že z usnesení vrchního soudu nevyplývají závažné a mimořádné skutečnosti, které by změnu příslušnosti soudu odůvodnily. Na základě pouhého očekávání hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci bez náležitého odůvodnění, vypořádání námitek a přihlédnutí k okolnostem souzené věci nelze věc delegovat. Vrchní soud v Praze zcela pominul, že ve věci již částečně proběhlo dokazování a několik jednání, že by delegací vznikly další zbytečné náklady řízení a také průtahy, které mohou mít vzhledem k restituční tečce na postavení stěžovatelů zásadní vliv. Porušil tak nejen právo stěžovatelů na zákonného soudce, ale i jejich právo na spravedlivý proces. Nyní tedy bude jeho úkolem ve věci přednostně rozhodnout, své závěry náležitě odůvodnit, zohlednit specifika této věci a vypořádat všechny námitky stěžovatelů tak, aby se vyvaroval opakovaného porušení ústavních práv stěžovatelů.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2672/17 je dostupný PDF zde (240 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu