Přehled jednání Ústavního soudu pro 3. kalendářní týden roku 2018

12.01.2018

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.01.2018 09:00 do: 16.01.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3749/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č. j. 19 Co 195/2017-803
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  nezl. N. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozvedení rodiče nezletilé stěžovatelky navrhli v druhé polovině roku 2016 změnu péče o nezletilou ze střídavé na výlučnou péči jednoho z nich. Do současné doby nebylo řízení pravomocně skončeno, a proto je nezletilá nadále ve střídavé péči obou rodičů – v režimu lichý týden u matky, kdy pobývá v Brně, sudý týden u otce, kdy pobývá v Olomouci. Řízení o změně formy péče bylo zahájeno v době, kdy nezletilá byla předškolního věku a měla být zapsána do první třídy základní školy. Všem zúčastněným bylo zřejmé, že střídavá péče by nutně vedla k docházce do dvou základních škol v týdenních intervalech, což by mělo nepochybně negativní vliv na vývoj nezletilé a její vzdělávání; rodiče proto usilovali o výlučnou péči, která by zmíněné riziko odvrátila. Nezletilá byla v průběhu roku 2017 přijata do dvou základních škol – v Brně a v Olomouci s tím, že bude navštěvovat jednu z nich podle toho, kterému z rodičů bude svěřena do výlučné péče. Protože řízení nebylo pravomocně skončeno, byla v srpnu 2017 nezletilá postavena do situace, že měla nastoupit do obou základních škol. V reakci na to její matka začala usilovat o dodatečný odklad školní docházky, jehož podmínkou je souhlas obou rodičů. Otec však s odkladem nesouhlasil a proto matka podala na konci srpna návrh na vydání předběžného opatření k Městskému soudu v Brně, kterým usilovala o nahrazení souhlasu otce. Předtím si vyžádala stanovisko psycholožky a dětské lékařky, ze kterého vyplynulo, že nezletilá je sice přiměřeně zralá ke zvládnutí školní docházky, nicméně její zahájení ve dvou školách je nevhodné.

Městský soud návrhu matky nevyhověl. K jejímu odvolání však Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 27. 9. 2017 prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že nahradil předběžným opatřením souhlas otce s odkladem školní docházky nezletilé do základní školy. Matka dne 5. 10. 2017 opětovně podala žádost o dodatečný odklad docházky, které ještě týž den ředitelka brněnské základní školy vyhověla s tím, že byly splněny všechny předpoklady pro dodatečný odklad. Krajský úřad Jihomoravského kraje odvolání nezletilé zamítl. Spor měl dohru také ve správním soudnictví. Otec nezletilé podal proti oběma výše zmíněným rozhodnutím žalobu, kterou Krajský soud v Brně dne 21. 12. 2017 odmítl kvůli nedostatku aktivní legitimace otce k podání takové žaloby.

Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že odvolací soud nahradil předběžným opatřením souhlas otce s dodatečným odkladem školní docházky, čímž jí mělo být ve svém důsledku upřeno právo na vzdělání, aniž by soud zjišťoval její názor a přání. Ve vztahu ke svému právu na soukromí stěžovatelka namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu důsledky odkladu, neboť stěžovatelka měla ve třídě základní školy v Olomouci kamarády a oblíbenou sestřenici, navázala pěkný kontakt s třídní učitelkou, škola ji bavila a byla na školní docházku dlouhodobě připravovaná v mateřské škole i rodiči – namísto toho bude muset v průběhu školního roku nastoupit zpět do mateřské školy. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti, která byla podána prostřednictvím jejího kolizního opatrovníka – statutárního města Brna - domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně (předběžného opatření nahrazujícího souhlas otce s odkladem školní docházky).

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.01.2018 09:00 do: 16.01.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 502/17
Jednací místnost:  Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2016, č. j. 4 EXE 1005/2015-58, a Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 10. 2016, č. j. 40 Co 436/2016-79.
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  E. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Šumperku napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele (v procesním postavení povinného) na zastavení exekuce pro zaplacení částky 7.865 Kč s příslušenstvím. Okresní soud totiž konstatoval, že je zde dán platný exekuční titul a přezkoumání toho, zda měl oprávněný (soudní exekutor) tyto náklady přihlásit do insolvence, není v rámci tohoto exekučního řízení možné. Usnesení, kterým stěžovateli vznikla nová povinnost, totiž nabylo právní moci až poté, co proběhlo jeho oddlužení a co nabylo právní moci usnesení, kterým byl osvobozen od placení pohledávek. Nyní namítané skutečnosti měl stěžovatel uplatnit v rámci odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, a pokud se tak nestalo, nelze tento nedostatek nalézacího řízení napravovat v exekučním řízení, ale pouze cestou mimořádných opravných prostředků. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesení okresního soudu potvrdil, když zopakoval, že soud není při výkonu exekuce oprávněn přezkoumávat podkladové rozhodnutí, tzn. exekuční titul.

Stěžovatel postup oprávněného i obou exekutorů označuje jako účelový a protizákonný a poté, co byl stěžovatel osvobozen od placení pohledávek podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, nemohl být exekutorem přiznán oprávněnému nárok na náhradu jeho nákladů v exekučním řízení. Stěžovatel namítá, že jakkoliv je exekuční řízení formálnějšího charakteru, přesto soud nezbavuje povinnosti zabývat se tím, zda předkládaný exekuční titul je skutečně způsobilým a je tedy možno jej vykonat. Byl proto namístě postup podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, tzn. zastavení výkonu rozhodnutí pro nepřípustnost, protože je tu jiný důvod, pro který nelze exekuční titul vykonat (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14). Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a práva na ochranu majetku.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.01.2018 12:00 do: 16.01.2018 12:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3492/17
Jednací místnost:  Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2017 č. j. 21 Cdo 1941/2017-119 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2016 č. j. 23 Co 335/2016-84
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, rozvázání pracovního poměru
Označení navrhovatelů:  M. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se u Okresního soudu Praha-východ žalobou podanou dne 10. 9. 2014 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu vedlejší účastnicí dne 17. 7. 2014. Dále stěžovatel podáním doručeným soudu dne 27. 10. 2015 upravil petit své žaloby tak, že požadoval určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu vedlejší účastnicí dopisy ze dne 17. 7. 2014 a ze dne 31. 7. 2014. Okresní soud rozsudkem ze dne 8. 1. 2016 č. j. 7 C 364/2014-53 určil, že skončení pracovního poměru dané vedlejší účastnicí stěžovateli dopisy ze dne 17. 7. 2014 a ze dne 31. 7. 2014 je neplatné. K odvolání vedlejší účastnice změnil krajský soud rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba na určení neplatnosti skončení pracovního poměru dopisem vedlejší účastnice ze dne 31. 7. 2014 zamítá. Soud prvního stupně se podle odvolacího soudu vůbec neměl zabývat zkoumáním formální či věcné správnosti právního jednání a žalobu měl v části týkající se okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem ze dne 31. 7. 2014 pro opožděnost zamítnout. Následné dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. Podle Nejvyššího soudu platí, že chce-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec, aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu na určení, že právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatné. Není-li nárok uplatněn včas, právo na určení neplatnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniká; i kdyby tedy toto jednání bylo postiženo vadami, je platné a účinné. K otázce skončení pracovního poměru více právními jednáními se pak Nejvyšší soud vyjádřil například v rozsudku ze dne 11. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 195/97, v němž zaujal názor, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné právní předpisy nevylučují (nezakazují) a že jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky. Proto neplatnost každého z nich je třeba u soudu namítat zvlášť.

Stěžovatel v ústavní stížnosti především zastává názor, že podal žalobu na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru včas, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Svým žalobním návrhem se bránil právnímu jednání vedlejší účastnice ze dne 17. 7. 2014, které bylo následně konkretizováno dne 31. 7. 2014, přičemž podle názoru stěžovatele jde o jediné právní jednání, čemuž ostatně odpovídá i provedené dokazování a argumentace samotné vedlejší účastnice. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a dále právo získávat prostředky na životní potřeby prací a právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky.