Přehled jednání Ústavního soudu pro 11. týden roku 2018

09.03.2018

 Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.03.2018 14:00 do: 12.03.2018 15:00

follow Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 6/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, na zrušení ustanovení § 14 písm. c), § 17 a § 18 odst. 2 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ustanovení § 6a až 6d zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění zákona č. 24/2017 Sb., a ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 24/2017 Sb.
Stručná charakteristika: pravidla rozpočtové odpovědnosti, týkající se rozpočtů územních samosprávných celků
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 1936/4,Praha 2
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 64 senátorů navrhuje zrušení ustanovení § 14 písm. c), § 17 a § 18 odst. 2 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ustanovení § 6a až 6d zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění zákona č. 24/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti, a ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 24/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti. Napadená ustanovení stanovují pravidla, jimiž se mají územní samosprávné celky řídit při svém hospodaření.

Navrhovatelka předně uvádí, že má-li být právní úprava pravidel rozpočtové odpovědnosti územních samosprávných celků smysluplná, musí být obsažena v ústavních normách a nikoliv na zákonné úrovni, protože jinak představuje zásah do práva územních samosprávných celků. Ustanovení § 14 písm. c) a § 17 zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti pak považuje za odporující ústavnímu pořádku pro rozpor se zárukami, které Ústava skýtá územním samosprávným celkům. Konkrétně namítá, že povinnost územních samosprávných celků sestavit rozpočet jako vyrovnaný nebo přebytkový může fakticky vést k omezení výdajů územních samosprávných celků na činnosti, které jsou povinny zajišťovat (např. vzdělávání, sociální služby, kultura nebo rozvoj územního samosprávného celku, jako je budování či prostá údržba infrastruktury), což může mít bezprostřední dopad na jejich občany. Napadená ustanovení zákona č. 24/2017 Sb. podle navrhovatelky vykazují stejné ústavní deficity a v případě zrušení ustanovení zákona o rozpočtové odpovědnosti, na něž navazují, by pozbyly smyslu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.03.2018 15:00 do: 12.03.2018 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2866/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2017 č. j. 17 Co 37/2017-2400 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. září 2016 č. j. 0 P 276/2010-2044, ve znění doplňujícího usnesení tohoto soudu ze dne 25. listopadu 2016 č. j. 0 P 276/2010-2111
Stručná charakteristika:  Právo dítěte být slyšeno v řízení, v němž je rozhodováno o jeho právech
Označení navrhovatelů:  B.H., zastoupená opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Nezletilá stěžovatelka (nar. 2004) byla po rozchodu svých rodičů nejprve svěřena do péče matky. Poté, co se u matky projevilo závažné psychické onemocnění, byla svěřena do péče otce, který se s ní přestěhoval do Rakouska. Vztahy s otcem však byly velice komplikované a konfliktní. Poté, co konflikt v roce 2016 vyústil až po hospitalizaci nezletilé na psychiatrii, byla po dohodě s otcem umístěna do domova pro mládež v Rakousku. O svěření dívky do péče marně usilovali její prarodiče z matčiny strany. Soudy ústavní stížností napadenými rozsudky ponechaly nezletilou v péči otce. Dospěly totiž k závěru, že nejsou dány okolnosti, které by odůvodňovaly svěření nezletilé stěžovatelky do péče jiné osoby než otce nebo do pěstounské péče. Otec zajistil zklidnění situace a zároveň umožnil kvalitní rozvoj stěžovatelčina vzdělání a také pokračování psychoterapie. Odvolací soud neměl potřebu doplňovat dokazování, neboť skutková zjištění, učiněná v průběhu řízení před soudem prvního stupně i jím samotným považoval za dostatečná. Ztotožnil se i s názorem okresního soudu, že bezprostředně před jeho rozhodnutím již nebylo namístě stěžovatelku znovu vyslýchat.

Ústavní stížností (kterou jejím jménem podal Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí) stěžovatelka zpochybňuje závěry obecných soudů, podle nichž její otec zajišťuje péči o ni vhodným a řádným způsobem. Na základě rozhodnutí otce je totiž již rok a čtvrt v institucionálním zařízení v Rakousku, aniž by z jeho strany byly činěny účinné kroky směřující k normalizaci jejich vzájemných vztahů. Stěžejní pochybení obecných soudů spatřuje stěžovatelka v tom, že jejich rozhodnutím nepředcházelo její slyšení, respektive že byla slyšena pouze v roce 2015, a to navzdory tomu, že by mělo jít o preferovanou formu zjišťování názoru dítěte. Obecné soudy měly dle názoru stěžovatelky při svém rozhodování nedostatečně zohlednit její nejlepší zájem a místo toho jej opakovaně podřídit zájmu otce, který svými autoritativními zásahy – například předběžnými opatřeními – favorizovaly.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2018 09:30 do: 13.03.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: IV. ÚS 233/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 11. 2014 č. j. 5 C 101/2014-53, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2015 č. j. 27 Co 79/2015-77 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 č.j. 22 Cdo 3706/2015-96.
Stručná charakteristika:  Žaloba o určení vlastnictví.
Označení navrhovatelů:  J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí civilních soudů, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu, jímž se domáhal určení jeho výlučného vlastnictví ke zdi. Tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu soudů, které se v řízení opomenuly zabývat stěžovatelem navrhovanými důkazy, tvrzeními a námitkami, neodůvodnily dostatečně a komplexně svá rozhodnutí, nevykládaly právní předpisy ústavně konformně a jejich výklad byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

watch IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.03.2018 09:15 do: 13.03.2018 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 2549/17
Jednací místnost:  Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2017 č. j. 26 Cdo 5538/2016-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015 č. j. 72 Co 527/2014-350
Stručná charakteristika:  právo na ochranu vlastnického práva
Označení navrhovatelů:  1. J. R. a 2. R. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo uloženo vedlejší účastnici jako žalované zaplatit společně a nerozdílně stěžovatelům jako žalobcům částku 333 519 Kč, co do částky 76 364 Kč byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelům jako vlastníkům bytového domu náleží náhrada za omezení vlastnického práva na základě regulace nájemného, a to za období od 1. 5. 2004 do 30. 4. 2006. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil tak, že se žaloba zamítá. Městský soud vyšel z toho, že příjem ze 13 bytů v domě stěžovatelů za rozhodné období činil, resp. mohl činit 2 318 293 Kč a náklady na údržbu pouze 140 387,50 Kč, omezení jejich vlastnického práva nedosáhlo takové intenzity, aby to vyžadovalo přiznání finanční náhrady; skutečnost, že příjem z vlastnictví domu sloužil ke krytí splátek úvěru na koupi domu, není podstatná. Proti tomuto rozsudku brojili stěžovatelé dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl s tím, že není podle § 237 občanského soudního řádu přípustné.

V ústavní stížnosti označují stěžovatelé závěry obecných soudů za nesprávné, nepřesné, nedostatečně odůvodněné, představující (vedle regulace nájemného) další regulaci, a to náhrady za omezení jejich vlastnického práva. K argumentaci obecných soudů, že náhrada za omezení vlastnického práva náleží jen za takové omezení, které neumožňuje vlastníkům porýt náklady na údržbu a opravy domu a dosáhnout přiměřeného zisku umožňujícího návratnost vložených investic v odpovídajícím časovém horizontu, stěžovatelé uvádí, že konstrukce zisku je nesprávná, resp. protiústavní.

go site I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.03.2018 09:30 do: 14.03.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. US 173/17
Jednací místnost:  Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 1. 2016, č. j. 15 EXE 9686/2015-48, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2016, č. j. 14 Co 132/2016-79, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, č. j. 20 Cdo 4121/2016-114
Stručná charakteristika:  Přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím
Označení navrhovatelů:  MAYER reality investice s. r.o., zast. advokátem Mgr. Janem Staňkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je právní nástupkyní osoby, která s vedlejší účastnicí uzavřela dne 27. 11. 2009 dohodu dle ustanovení § 71b notářského řádu s  tzv. doložkou přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu. V této dohodě se vedlejší účastnice zavázala zaplatit právní předchůdkyni stěžovatelky částku 240.000,- Kč z titulu smlouvy o půjčce. Tato dohoda obsahovala sporné ujednání, podle něhož vedlejší účastnice v případě, že půjčku včas a řádně nesplatí, dává svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo nařízení a provedení exekuce a že je povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,5% z nesplacené částky půjčky za každý den prodlení počínaje prvním dnem prodlení. Vedlejší účastnice se dostala do prodlení se zaplacením dlužné částky, a tak stěžovatelka na základě dohody iniciovala exekuční řízení. V něm vedlejší účastnice navrhla Obvodnímu soudu pro Prahu 8 zastavení a odklad exekuce. Exekuční soud částečně zastavil exekuci co do výše smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 240.000,- Kč v tam vymezeném období, zamítl návrh na odklad exekuce a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Toto své rozhodnutí exekuční soud odůvodnil tak, že výše sjednané smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí exekučního soudu podala odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze tak, že potvrdil rozhodnutí exekučního soudu a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud sice potvrdil správnost výroku o částečném zastavení exekuce, dospěl k němu však na základě jiných důvodů než exekuční soud. Podle názoru odvolacího soudu totiž nebylo sporné ujednání vymezeno v souladu s požadavky § 71a a § 71b notářského řádu, neboť předmět plnění ani doba plnění nebyly dostatečně přesně určeny. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud svým v záhlaví specifikovaným rozhodnutím odmítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Stěžovatelka nesouhlasí s právními závěry obecných soudů a dovolává se i procesních pochybení, jichž se podle ní obecné soudy dopustily. Konkrétně stěžovatelka namítá přílišný formalismus odvolacího a Nejvyššího soudu, překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí exekučního soudu a nenapravení tohoto pochybení soudem odvolacím.

enter I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.03.2018 10:00 do: 14.03.2018 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: III. US 4160/16
Jednací místnost:  Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2016, č. j. 7 Ads 172/2016-26
Stručná charakteristika:  Nárok na invalidní důchod
Označení navrhovatelů:  I. N., zast. advokátem Mgr. Petrem Miketou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se u České správy sociálního zabezpečení marně domáhala přiznání invalidního důchodu od 16. 7. 2001. Žalobu stěžovatelky proti uvedenému rozhodnutí ČSSZ zamítl Krajský soud v Ostravě. Na základě kasační stížnosti stěžovatelky byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nepovažoval posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze srpna 2014, který si krajský soud pro účely přezkumného soudního řízení opatřil, za úplný a přesvědčivý a krajský soud proto podle kasačního soudu pochybil, když z nedostatečně odůvodněných závěrů posudkové komise vycházel. V dalším řízení si krajský soud, vázán právním názorem prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu, vyžádal od posudkové komise v Ostravě doplňující posudek, který byl podán v dubnu 2015. V něm však posudková komise podle závěru druhého rozhodnutí krajského soudu neodpověděla přesvědčivým způsobem na otázku hodnocení rozdílných příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky a tento posudek se ani dostatečně nevypořádal s otázkou vzniku invalidity stěžovatelky. Proto krajský soud přistoupil k vyžádání dalšího posudku, který vypracovala v červnu 2015 posudková komise v Českých Budějovicích. Následně bylo vyžádáno několik dalších doplňujících posudků. Podle posudku k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí ČSSZ, tj. ke dni 10. 2. 2014, byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky její od narození lehká mentální retardace v horním pásmu, komplikovaná chronickou úzkostně depresivní poruchou až těžké intenzity, která se zhoršuje v případě, že je vystavena zátěži, na kterou nestačí. S ohledem na to, že první psychiatrický kontakt byl stěžovatelkou realizován 18. 11. 2010 a následně dne 18. 1. 2011 byla stěžovatelce odborným psychiatrem navržena ústavní péče, bylo datum vzniku invalidity III. stupně posudkovou komisí stanoveno na 20. 1. 2011, přičemž do té doby nebyla podle závěrů posudkové komise plně ani částečně invalidní. Jde-li o další nemoci stěžovatelky, k nim posudková komise uvedla, že 1) generalizovaná forma psoriasis vulgaris s psoriatickou atrhritidou a astma bronchialie pod kontrolou s lehkou restriktivní poruchou ventilace při kyfoskolióze je stavem dlouhodobě stabilizovaným a 2) chronický VAS víceetážový, kyfoskolióza s náznakem gibbu v hrudním úseku vpravo, hypertenzní nemoc II. stupně, močová inkontinence I.-II. st. a steatóza jater výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost stěžovatelky a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Krajský soud na základě závěrů posudkové komise dospěl k závěru, že stěžovatelka je invalidní pro invaliditu III. stupně od 20. 1. 2011, přičemž před tímto datem invalidní nebyla, a protože se domáhala přiznání invalidního důchodu od 16. 7. 2001, nezbylo krajskému soudu, než opětovně žalobu jako nedůvodnou zamítnout. I proti druhému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížností uvádí, že opakovaně v řízení před správními soudy namítala, že lékařské zprávy, které měly posudkové komise k dispozici, nejsou úplné, nepopisují její zdravotní stav komplexně, jejím nemocem nebyla v minulosti věnována náležitá lékařská péče, neboť si nebyla schopna lékařské vyšetření a odbornou pomoc sama zajistit. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu, neboť soudy v její věci provedly pouze formalistické hodnocení důkazů, aniž by se zabývaly samotnou podstatou zdravotního stavu stěžovatelky, a to i přesto, že v řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem, který podstatně odlišným způsobem hodnotil psychické onemocnění stěžovatelky oproti stavu, jak jej popisují lékaři posudkové komise. Stěžovatelka je přesvědčena, že onemocnění, kterým trpí, ji od svého narození vylučuje z možnosti být zaměstnána a invalidita jí měla být přiznána již od 16. 7. 2001, jak požadovala.