Přehled jednání Ústavního soudu pro 22. kalendářní týden roku 2018

25.05.2018

 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2018 09:00 do: 29.05.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 550/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2017, č. j. 99 D 2726/2013-36, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 1. 2018, č. j. 99 D 2726/2013-43.
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Statutární město Ostrava - městský obvod Poruba
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Zůstavitelka zemřela v září 2013 bez zanechání závěti. Zůstavitelka podle šetření v rámci dědického řízení zanechala majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel - Statutární město Ostrava – městský obvod Poruba - se postaral o její pohřeb, přičemž výdaje na zajištění pohřbu činily částku 7.295 Kč. Přípisem ze dne 18. 10. 2013 se notář dotázal stěžovatele, zde jako vypravitel pohřbu souhlasí s vydáním nepatrného majetku po zůstavitelce [jednalo se o hotovost ve výši 6.964 Kč a osobní věci]. Stěžovatel vyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku nepatrné hodnoty patřícího zůstavitelce. V návaznosti na tento souhlas stěžovatele Okresní soud v Ostravě rozhodl o zastavení dědického řízení po zemřelé a o vydání předmětného majetku nepatrné hodnoty stěžovateli. Podáním ze dne 18. 9. 2017 Státní pozemkový úřad sdělil Okresnímu soudu v Ostravě, že zůstavitelka je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník tam specifikovaných nemovitých věcí (pozemků). V návaznosti na tuto informaci došlo k zahájení řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po zemřelé. Okresní soud v Ostravě rozhodl v rámci dodatečného projednání dědictví nyní napadeným usnesením, že se zanechaný nemovitý majetek zůstavitelky (pozemky) v ceně 16.845 Kč vydává stěžovateli a řízení zastavil, což odůvodnil konstatováním, že se jedná o majetek nepatrné hodnoty (§ 175h odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013).

Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka, že při řízení o dodatečném projednání pozůstalosti nebyly splněny podmínky pro postup podle § 175h odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když stěžovatel jako vypravitel pohřbu neudělil souhlas s převzetím nově zjištěného nemovitého majetku zůstavitelky. Udělil-li totiž stěžovatel v minulosti souhlas s převzetím zanechaného majetku zůstavitelky, pak tento souhlas se týkal toliko movitých věcí. Tento souhlas stěžovatele ovšem nelze vztáhnout na nově zjištěný nemovitý majetek zůstavitelky, když v době udělení souhlasu o existenci tohoto nemovitého majetku zůstavitelky stěžovatel ani nevěděl. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení okresního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zahrnující též právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2018 14:00 do: 29.05.2018 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1849/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 19. 12. 2016, č. j. 4 T 81/2014-1033, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2017, č. j. 7 To 96/2017-1049
Stručná charakteristika:  Podmínky pro zabrání věci v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  Grow shop greenhome s. r. o., zast. advokátem JUDr. Milošem Holubem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Napadená rozhodnutí byla vydána v rámci trestního řízení, v němž došlo k odsouzení osob, mj. společníků a jednatelů stěžovatelky, ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Tohoto přečinu se předmětné osoby dopustily dle závěru obecných soudů stručně řečeno tím, že se podílely na provozování obchodu nabízejícího vše potřebné k pěstování konopí s vysokým obsahem THC (tzv. grow shop). Součástí rozsudku byly výroky o ochranných opatřeních zabrání věci. Zabráno bylo v souladu s § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku zboží určené k prodeji a další vybavení náležící stěžovatelce. Samostatně bylo napadeným usnesením Okresního soudu Plzeň – město podle § 102 trestního zákoníku stěžovatelce uloženo ochranné opatření zabrání věci spočívající v zabrání finanční hotovosti ve výši 56. 200,- Kč zajištěné dne 1. 11. 2013 při prohlídce jiných prostor, tj. prodejny stěžovatelky a podle téhož ustanovení bylo uloženo zabrání veškerých finančních prostředků nacházejících se ke dni 28. 1. 2015 na bankovním účtu, vedeném u Československé obchodní banky, a. s. Soud prvého stupně odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že nebyly splněny podmínky pro uložení zabrání věci dle § 101 odst. 2 trestního zákoníku, neboť chyběla nepochybná jistota, že předmětné finanční prostředky jsou součást výtěžku z trestné činnosti. Soud prvého stupně v této souvislosti zdůraznil, že stěžovatelka provozovala i zákonu neodporující obchodní činnost v podobě prodeje potravin, přičemž výtěžek z tohoto prodeje a výtěžek z trestné činnosti nelze nijak oddělit. Soud prvého stupně však shledal důvod k zabrání předmětných finančních prostředků podle ustanovení § 102, tj. jakožto náhradních hodnot za výnos z trestné činnosti. Stížnost stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni zamítl.

Stěžovatelka namítá, že chybnou aplikací podústavního práva, konkrétně pak § 102 trestního zákoníku, které soud prvého stupně interpretoval extenzivně, zasáhl do jejích ústavně zaručených základních práv. Stěžovatelka uvádí, že zabrané finanční prostředky nepocházejí z trestné činnosti, nejsou jejím výnosem a nemohly být zabrány ani podle § 102 trestního zákoníku. Uvádí, že zabrané finanční prostředky v hotovosti z prodejny stěžovatelky pochází z obchodní činnosti různého zaměření, prodeje potřeb pro pěstování rostlin a prodeje potravin. Jelikož stěžovatelka nevedla oddělené podklady pro každou výše uvedenou obchodní činnost samostatně, nelze souhlasit s postupem soudu prvého stupně, který zabral veškeré finanční prostředky, čímž dle stěžovatelky tato ztratila nárok na ochranu vlastnického práva. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení okresního soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na podnikání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2018 14:30 do: 29.05.2018 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3151/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017 č. j. 30 Cdo 4518/2015-77
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  F. B., zastoupený Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy marně domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 82 000 Kč, kterou mu měla Česká republika – Ministerstvo dopravy (vedlejší účastnice) způsobit tím, že mu neoprávněně zadržela řidičský průkaz. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že mu z důvodu nezákonného zadržení řidičského průkazu vznikla újma ve sféře jeho osobnostních práv, spočívající jednak v poškození jeho dobré pověsti, jednak také ve snížení životní úrovně, když mu bylo znemožněno využívat osobní automobil k obvyklým činnostem. Obvodní soud pro Prahu 1 konstatoval, že podaná žaloba nebyla důvodná, neboť zadržení řidičského průkazu nelze považovat za nesprávný úřední postup policejního orgánu, resp. že tu nebylo takové nezákonné rozhodnutí správního orgánu, a to přesto, že řízení o přestupku bylo později zastaveno (přestupkové jednání stěžovatele nebylo prokázáno). Současně je na místě závěr o tom, že stěžovatel nevyužil všechny možnosti, jež mu právní řád pro obranu jeho práv poskytuje. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu dovoláním, předpoklady jehož přípustnosti založil na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, totiž zda je povinností poškozeného podat proti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu ve správním řízení odvolání a neučiní-li tak, ztrácí nárok na náhradu za újmu zadržením řidičského průkazu způsobenou. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pak přípustnost dovolání podpořil i tvrzením, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho základních práv. Dovolání stěžovatele bylo jako neobsahující náležitosti stanovené v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuto pověřeným členem senátu pro vady. Nejvyšší soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel ve svém dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že vzhledem k tomu, že dovolání všechny zákonem stanovené náležitosti obsahovalo, došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces s dopadem do práva na ochranu majetku.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2018 15:00 do: 29.05.2018 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2640/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2017 č. j. 28 Cdo 1158/2016-241, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. září 2015 č. j. 64 Co 245/2015-192
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo vlastnit majetek
Označení navrhovatelů:  J. J., zastoupený JUDr. Josefem Heydukem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu byla zamítnuta žaloba Královské kanonie premonstrátů na Strahově o určení, že vlastníkem blíže specifikovaného pozemku v k. ú. Hrzín u Nového Kostela, vzniklého dle geometrického plánu ze dne 24. 10. 2013, je Česká republika, a právo hospodařit s majetkem státu má Státní pozemkový úřad. Proti rozsudku okresního soudu podala Královská kanonie odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se určuje, že vlastníkem předmětného pozemku je Česká republika - Státní pozemkový úřad. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku upozornil, že smyslem blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě bylo zabránit převádění nemovitého majetku, jehož původním vlastníkem jsou církve a náboženské společnosti třetím osobám až do doby přijetí zákona, který vyřeší restituci církevního majetku a majetku jiných náboženských společností, tj. zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Jestliže Pozemkový fond České republiky uzavřel se stěžovatelem dne 27. 9. 2009 smlouvu, jejímž předmětem byl prodej mj. předmětného pozemku, pak se tak stalo v rozporu s blokačním ustanovením zákona o půdě. Převody majetku, jehož vlastníky byly k rozhodnému datu církve a náboženské společnosti, jsou jakožto akt contra legem postiženy absolutní neplatností podle § 39 zákona č. 40/196 Sb., občanský zákoník, účinného do dne 31. 12. 2013. S ohledem na právní účinky absolutní neplatnosti smlouvy zůstal předmětný pozemek nadále ve vlastnictví státu, byť vlastnické právo k tomuto pozemku bylo zapsáno v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatele. Krajský soud rovněž dovodil, že stěžovatel nemohl nabýt předmětné pozemky na základě své dobré víry. Rozsudek krajského soudu napadli stěžovatel i Státní pozemkový úřad dovoláním, která Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že předmětný pozemek užívá od roku 1991, kdy mu byl pronajat od státu, smlouvou ze dne 27. 4. 2009 pozemek odkoupil. Dle čl. IX. odst. 1 kupní smlouvy prodávající - Pozemkový fond České republiky, prohlásil, že v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 95/1999 Sb. prověřil převoditelnost prodávaného pozemku a prohlásil, že prodávaný pozemek není vyloučen z převodu podle § 2 tohoto zákona. Stěžovateli bylo uzavření kupní smlouvy ze strany zaměstnanců Pozemkového fondu České republiky doporučeno, neboť v opačném případě by byl pozemek prodán jinému zájemci. Stěžovatel poukazuje na svůj vysoký věk a jeho podnikatelské zaměření - zemědělskou výrobu. Stěžovatel zdůrazňuje, že není osobou, která by jakkoli o nabytí vlastnického práva k pozemku pochybovala a do budoucna s nabytým pozemkem spekulovala, pozemek obhospodařuje v dobré víře ve vlastnické právo, a to spolu se svým synem, který pokračuje v rodinné tradici, a je také soukromým zemědělcem. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu a rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na ochranu legitimního očekávání, do principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci, ochrany dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, a dobré víry v právní řád. Stěžovatel se dovolává též ústavně zaručených principů předvídatelnosti soudního rozhodování a tvrdí, že postupem Nejvyššího soudu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, především do práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces.