Ústavní soud rozhodl, že Nejvyšší správní soud porušil svou povinnost respektovat právní názor obsažený v kasačním nálezu Ústavního soudu a tento postup v ústavní rovině představuje porušení ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, jakož i opětovné porušení ustanovení čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který podle něj porušil právo na svobodný přístup k informacím, konkrétně k informaci o členství soudců Vrchního soudu v Olomouci v Komunistické straně Československa  (KSČ). Argumentace Nejvyššího správního soudu, že povinné subjekty požadovanou informací nedisponují, je podle stěžovatele vadná a porušuje Listinu základních práv a svobod.

Podle právního názoru Ústavního soudu měly být stěžovateli jím požadované informace poskytnuty a Nejvyšší správní soud v projednávané věci nedostál požadavkům plynoucím z nálezu Ústavního soudu, což lze vnímat jako nepřípustné nereflektování či dokonce vědomé obcházení kasačního nálezu Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 517/10). Ústavní soud v citovaném kasačním nálezu výslovně uvedl, že existuje povinnost orgánu veřejné moci (v tomto případě Vrchního soudu v Olomouci) poskytnout stěžovateli požadované informace. Nepřípustná je i opětovná polemika Nejvyššího správního soudu v otázce, zda požadovaná informace spadala do působnosti Vrchního soudu v Olomouci.

Povinný subjekt má podle Ústavního soudu vyvinout snahu o získání požadovaných informací a hledat a použít i další způsoby, které by vedly ke zveřejnění informací o bývalém členství soudců v KSČ.

Ústavní soud projednal ústavní stížnost pod sp.zn.: IV. ÚS 1642/11, soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný a text nálezu je k dispozici  zde (205 KB, PDF).

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz