Co je nutné zohlednit při přezkumu trvání zabezpečovací detence?

07.08.2018

Ústavní soud, Brno, TZ 91/2018

 
Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 497/18 ( soudkyně zpravodajka Milada Tomková) zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.1.2018 č.j. 4 To 5/2018-93, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Městského soudu v Brně, jenž při periodickém přezkumu trvání zabezpečovací detence rozhodl tak, že zabezpečovací detence stěžovatele nadále trvá.

go

Soud I. stupně své rozhodnutí založil na zprávě Ústavu pro výkon zabezpečovací detence, výslechu stěžovatele a informacích ze znaleckých posudků z dřívější doby (z roku 2011 a 2015), přičemž ani jeden z těchto posudků se nevěnoval prognóze onemocnění stěžovatele. Výpověď stěžovatele je v rozhodnutí toliko reprodukována, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem obsah výpovědi stěžovatele podporuje závěry soudu o nezbytnosti dalšího trvání zabezpečovací detence, zpráva Ústavu pro výkon zabezpečovací detence hovoří o nízkém protispolečenském potenciálu onemocnění i páchané trestné činnosti (krádeže), o absenci výraznějšího společenského ohrožení v případě pobytu ve volnějším prostředí.

go to link

Zabezpečovací detence představuje mimořádně razantní zásah do základních práv srovnatelný s uložením výjimečného trestu odnětí svobody, čemuž musí odpovídat náležité zkoumání toho, zda je zabezpečovací detence nezbytná, zda ji nelze nahradit ochranným léčením. Čím méně závažného trestného činu (resp. činu jinak trestného) se osoba držená v zabezpečovací detenci dopustila, tím přísněji a pečlivěji musejí soudy posuzovat, zda je tato forma omezení osobní svobody stále nezbytná. V posuzovaném případě ani pro soud určující zpráva odborníků z Ústavu pro výkon zabezpečovací detence nepodporuje závěr o nezbytnosti nejpřísnějšího omezení osobní svobody v podobě zabezpečovací detence.

Vzhledem k tomu, že při nařízení výkonu zabezpečovací detence nebyl zpracován znalecký posudek, je nutno považovat návrh stěžovatele na jeho vypracování pro potřeby nezávislého posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu za oprávněný. Odmítnutím důkazního návrhu stěžovatele tak došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu garantovaného čl. 36. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v důsledku pak též k porušení práva na osobní svobodu garantovaného v čl. 8 odst. 1 Listiny.

 

Text nálezu sp. zn. I. ÚS 497/18 je v anonymizované podobě dostupný PDF zde (511 KB, PDF).