Další nález Ústavního soudu k otázce odškodnění klientů zkrachovalých cestovních kanceláří za neuskutečnění zahraničního zájezdu

08.08.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 82/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) částečně vyhověl ústavní stížnosti čtyř stěžovatelů a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.

V původním řízení se jednalo o spor klientů zkrachovalé cestovní kanceláře, kterým byla na základě sjednaného pojištění záruky Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group vyplacena jen část ceny zájezdu, jež odpovídala limitu sjednaného pojistného plnění (5,4 % zaplacené zálohy ve výši 50 % z celkové ceny zájezdu). Rozdíl mezi touto částkou a zaplacenou zálohou za zájezd požadovali klienti po pojišťovně prostřednictvím žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 8. Obvodní soud žalobě vyhověl, odvolací Městský soud v Praze však žalobu zamítl s poukazem na závěry prezentované v usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1868/14 ze dne 24. 2. 2015. Konstatoval, že z vnitrostátní úpravy nelze dovodit povinnost pojišťovny poskytnout stěžovatelům z důvodu úpadku cestovní kanceláře pojistné plnění nad rámec sjednané pojistné částky.

Otázkou ústavně konformního výkladu ustanovení § 6 až § 8 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, rozhodných i v projednávané věci, se Ústavní soud již zabýval (např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1996/13 ze dne 16. 7. 2015 – tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://goo.gl/vRWfAZ , či v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2370/15 ze dne 14. 6. 2016 – tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://goo.gl/h7Qum7 ) a konstatoval, že ochrana spotřebitele představuje jeden z principů, na nichž je založeno fungování Evropské unie a kterými se musí Česká republika jako její členský stát, resp. její orgány při své činnosti řídit.

Ústavní soud zdůraznil, že z tohoto závazku plyne pro moc soudní povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem, tj. při více výkladových variantách je nutno volit tu, jež bude v souladu s právem Evropské unie, v daném případě zejména v souladu s pravidly stanovenými ve směrnici Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (90/314/EHS). Ujednání pojišťovny s cestovní kanceláří, které omezuje práva spotřebitele zaručená právem Evropské unie a následně také ustanoveními § 6 až § 8 zákona č. 159/1999 Sb., je ve vztahu ke spotřebiteli neúčinné, respektive jej – jako subjekt stojící mimo jimi uzavřenou smlouvu – nezavazuje, takže nemůže být promítnuto do jeho právní pozice; neposkytnutí plné náhrady by proto odporovalo závazkům České republiky plynoucích z jejího členství v Evropské unii.

K usnesení sp. zn. I. ÚS 1868/14, na které odvolací soud ve svém rozhodnutí odkazuje, Ústavní soud uvádí, že závěry v něm vyjádřené byly výše uvedenými nálezy překonány.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3092/16 je dostupný PDF zde (266 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu