K překladu trestního příkazu do cizího jazyka a jeho doručování – stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn Pl. ÚS-st. 49/18

07.02.2019

source Ústavní soud, Brno, TZ 18/2019

source url

source link Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) přijalo dne 29. ledna 2019 toto stanovisko:

see  I. Orgány činné v trestním řízení jednají (formou tzv. jiného zásahu) v rozporu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spojují-li právní účinky s trestním příkazem, který bylo třeba za podmínek zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přeložit do cizího jazyka, aniž byl úřední překlad tohoto trestního příkazu obviněnému doručen.

enter II. Stejně tak je neústavním zásahem orgánů činných v trestním řízení, spojují-li právní účinky doručení takového trestního příkazu se vzdáním se práva podat odpor osobou, proti které byl vydán, když ta předtím v průběhu trestního řízení prohlásila, že neovládá český jazyk, a nebyla vzhledem ke své specificky zranitelné pozici dostatečně poučena o významu vzdání se tohoto práva, popř. jí toto poučení nebo obsah trestního příkazu nebyly náležitě přetlumočeny.

Třetí senát Ústavního soudu dospěl při rozhodování o věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3464/17  k závěru, že předchozí judikatura Ústavního soudu se rozchází v otázce povahy porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelek a stěžovatelů v obdobných situacích, tzn. když se v důsledku vadného postupu obecných soudů vzdali práva podat odpor,  následně jej přesto podali a příslušný obecný soud odmítl nařídit hlavní líčení, neboť měl za to, že vzdání se práva podat odpor mělo za následek, že trestní příkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti.  Část nálezové judikatury Ústavního soudu v takovém případě spatřuje porušení ústavně zaručených základních práv a svobod v jiném zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nenařízení hlavního líčení (nálezy sp. zn. III. ÚS 3816/16 ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1320/07 ze dne 5. 11. 2007 či sp. zn. I. ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997), část v pravomocném rozhodnutí orgánu veřejné moci, zde v trestním příkazu (nález sp. zn. I. ÚS 2822/13 ze dne 12. 11. 2014 a sp. zn. III. ÚS 200/2000 ze dne 14. 10. 2000). Tomu odpovídal i rozdílný procesní přístup v nálezech Ústavního soudu, neboť u prvého přístupu Ústavní soud v nálezech zakázal obecným soudům pokračovat v jiném zásahu dle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, u druhého přístupu Ústavní soud svými nálezy rušil trestní příkazy dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Mezi těmito dvěma přístupy je zjevný rozpor, neboť každý z nich vede k jinému způsobu nápravy vzniklého porušení základních práv stěžovatelů.  Třetí senát z toho důvodu dospěl k závěru, že ať už se přikloní ke kterémukoliv přístupu, bude se vždy nutně odchylovat od závazného právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezech zastávajících opačný přístup, a proto na základě § 23 zákona o Ústavním soudu předložil otázku k posouzení plénu.      

source url Text stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 je dostupný PDF zde (187 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu