Ke stanovení odměny advokáta coby opatrovníka pro osoby, která se ze zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení

28.01.2020

Ústavní soud, Brno, TZ 4/2020

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Okresního soudu v Hodoníně a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jimi byla porušena zásada rovnosti ve spojení s právem stěžovatele podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel – advokát byl ustanoven podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu opatrovníkem žalovanému trpícímu trvalým onemocněním, omezujícím zásadně jeho rozumové schopnosti i možnosti pohybu. Za zastupování mu byla rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 805 Kč. Stěžovatel však namítal, že kdyby byl ustanoven nikoliv opatrovníkem, ale zástupcem žalovaného podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, náležela by mu za stejnou práci odměna pětkrát vyšší a není mu zřejmé, z jakého důvodu je činěn rozdíl.

Při posuzování ústavní stížnosti II. senát Ústavního soudu v návaznosti na plenární nález ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 dovodil, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v části hypotézy, a to ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“, je protiústavní. Plénum Ústavního soudu následně nálezem ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, zrušilo ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedených slovech, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2Ga2Xts ).

Ústavní soud konstatuje, že určily-li obecné soudy v nyní posuzované věci odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovníka i s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušily tím zásadu rovnosti ve vztahu k základnímu právu stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací i podnikat. V souladu s výše zmíněným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/19 má Ústavní soud rovněž za to, že stanovil-li normotvůrce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky účastníků řízení, může mít tento zásah dopady i do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

V následném řízení jsou obecné soudy, vázány tímto nálezem, povinny rozhodnout o odměně opatrovníka znovu, přičemž již nemohou aplikovat část ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, kterou plénum Ústavního soudu zrušilo jako protiústavní.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2687/19 je dostupný PDF zde (155 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu