Nález Ústavního soudu týkající se sporu o neplatnost smluv o podpoře prodeje nemovitostí uzavřených s obchodní společností PROLUX Consulting Int. s. r. o.

09.08.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 85/2017

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavním stížnostem stěžovatelů a zrušil napadená usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na přístup k soudu.

Stěžovatelé podali tzv. negativní určovací žaloby, jimiž se domáhali určení neplatnosti smluv uzavřených s obchodní společností  PROLUX Consulting Int. s. r. o., na místo níž pak do řízení nastoupila obchodní společnost BREDLEY AND SMITH, s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice), o podpoře prodeje nemovitostí. Žaloby byly odůvodněny tím, že předmětné smlouvy obsahují nepřípustná ujednání podle § 55 odst. 1 a § 56 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a že byly uzavřeny v omylu. Naléhavý právní zájem spatřovali stěžovatelé v tom, že vedlejší účastnice bude požadovat plnění ze smluvního závazku před soudem nebo se domáhat tohoto plnění u rozhodčího soudu podle rozhodčí doložky dohodnuté ve smlouvách. Obecné soudy dospěly k závěru, že žalobci nemají na tomto určení naléhavý právní zájem a žaloby proto zamítly, resp. odmítly jejich dovolání pro nepřípustnost. Z toho důvodu již soudy nepřistoupily ke zkoumání žalob po stránce věcné, tj. nezabývaly se již posuzováním platnosti či neplatnosti smluv. Stěžovatelé v ústavních stížnostech namítali nesprávné právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smluv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou ústavní stížnosti důvodné. Obě smlouvy sjednané s právním předchůdcem vedlejší účastnice jsou ze své povahy formulářovými smlouvami o zprostředkování, resp. podle rozličných variant splnění smlouvy o součinnosti při zamýšleném prodeji nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelů. Stěžovatelé neúspěšně napadli před obecnými soudy platnost celé řady smluvních ustanovení. Soudy dovodily nedostatek naléhavého právního zájmu stěžovatelů poukazem na tezi, podle níž pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, nevytváří – zásadně – překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění a v daném případě by tedy určení neplatnosti smluv nebylo překážkou pro vedení řízení a rozhodnutí o žalobě na plnění.

Žaloba o určení neplatnosti smlouvy (tedy určovací žaloba i v této negativní podobě) v tomto případě plní preventivní funkci. Rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a vyřešit sporné vztahy mezi stranami tak, aby se předešlo případným budoucím sporům. Zamítnutím určovací žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu, resp. odmítnutím dovolání pro nepřípustnost byla stěžovatelům odňata možnost chránit svá práva a s ohledem na skutečnost, že jde o jediný možný prostředek ochrany práv stěžovatelů, jim tak bylo odepřeno právo na přístup k soudu, resp. právo na soudní ochranu.

Obecné soudy vyložily v posuzované věci zákonný postulát naléhavého právního zájmu na určovací žalobě flagrantně nesprávným způsobem. Jejich interpretace a aplikace podústavního práva založila v kontextu zjištěných skutečností porušení práva stěžovatelů na přístup k soudu. Takový postup soudů odporuje principu právní jistoty a zákazu libovůle. Stalo se tak navíc v situaci, v níž bylo zapotřebí ad hoc reflektovat slabší pozici stěžovatelů v dané fázi smluvního vztahu. Ne vždy postačí k ochraně práv žaloba na plnění; někdy je nevyhnutelné postavit právo či právní vztah najisto, a to i cestou negativní určovací žaloby. Při naplnění podmínek vyložených výše se může účastník smlouvy (zde smlouvy příkazního typu se spotřebitelským akcentem) takto procesně bránit ještě předtím, než začne být sporné právo na plnění z kontraktu uplatňováno protistranou před soudem - i když okolnosti případu mohou vždy zajisté vést i k relevantním úvahám, nakolik postupoval takový účastník při sjednávání kontraktu s běžnou péčí a opatrností, jež se od něj v soukromoprávním vztahu principiálně očekává.   

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14 je dostupný PDF zde (257 KB, PDF). Nález byl vyhlášen dne 20. července 2017.

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu