Obec může územním plánem regulovat své území i nekonvenčními právními prostředky (např. regulačními bublinami), když budou v souladu se stavebním zákonem

21.05.2019

see Ústavní soud, Brno, PV 3/2019

enter

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti zastupitelstva města Pec pod Sněžkou a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 104 odst. 4 Ústavy České republiky a jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

follow link

Stěžovatel přijal územní plán Pece pod Sněžkou, jehož jedním z klíčových prvků byly tzv. regulační bubliny stanovující specifický regulatorní prvek pro oblasti, jež byly definovány jako zastavitelné. Současně se též vyskytovaly na místech, jež podléhaly relativně silné potřebě regulace zastavení z hlediska krajinného rázu a ochrany přírody a krajiny. Podstatou této regulace bylo stanovení fiktivní kružnice, jež obkružovala každou stavbu a jejíž velikost (poloměr) byla dána podle zátěže území. Podmínkou umístění nové stavby pak bylo, aby „regulační bublina“ nové stavby, jejíž velikost by se určila podle její předpokládané zátěže (dle záměru), se vešla mezi „regulační bubliny“ staveb jiných již existujících. Tento způsob regulace shledal krajský úřad v rozporu se zákonem, resp. s vyhláškou č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, která takový typ regulace nepřipouští, a proto některé části územního plánu zrušil. Stěžovatel se poté proti rozhodnutí krajského úřadu neúspěšně bránil ve správním soudnictví. Následně podal ústavní stížnost, které Ústavní soud vyhověl a napadená rozhodnutí správních soudů zrušil. Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Právní věty:
I. Zruší-li správní orgán územní plán územního samosprávného celku jen v některých jeho částech, a ne zcela, není to v rozporu s právem na samosprávu zaručeným v čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky, je-li takto omezený kasační zásah šetrnější a odpovídá-li vytýkanému porušení právních předpisů, obsahu územního plánu a dalším skutkovým okolnostem případu.

II. Přijme-li územně samosprávný celek při realizaci svého ústavně zaručeného práva na samosprávu podle sedmé hlavy Ústavy České republiky územně plánovací dokumentaci, která obsahuje jiné prvky regulace, než lze dovodit z vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, přičemž nelze dovodit rozpor této regulace s příslušnými ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (zejména s obecně formulovanými kautelami jeho § 18 a § 43 odst. 1), pak takové jednání nelze hodnotit bez dalšího jako vybočující z mezí zákonnosti a ústavnosti, nezasahuje-li do věcí, jejichž regulace má celostátní význam, tedy nikoli význam jen pro konkrétní územní společenství občanů.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3817/17 je dostupný PDF zde (346 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu