I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.06.2020 14:00 do: 02.06.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 387/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3935/2019-792 ze dne 4. 12. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 75/2019-737 ze dne 29. 7. 2019 a usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 9 Nc 11/2014-684 ze dne 18. 2. 2019
Stručná charakteristika:  Povinnost obecných soudů interpretovat a aplikovat § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. v řízení o výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě eurokonformním způsobem
Označení navrhovatelů:  R. C. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je občan Velké Británie žijící v Londýně, který má nezletilého syna (nar. v září 2011) se ženou české státní příslušnosti. Rodiče spolu s jejich nezletilým synem žili společně po určitou dobu v Londýně, přičemž následně matka s dítětem odcestovala do České republiky na několikadenní pobyt a již se z něj nevrátila. Ve věci na návrh stěžovatel rozhodl Vrchní soud v Londýně, který dne 19. 3. 2014 vydal příkaz k navrácení nezletilého do Velké Británie. Posléze se stěžovatel marně domáhal s odvoláním na Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. 10. 1980 (č. 34/1998 Sb., „Haagská úmluva“) návrhem ze dne 11. 4. 2014 u Městského soudu v Brně a poté u Krajského soudu v Brně vydání rozhodnutí o navrácení syna do Velké Británie. Soudy rozporovaly otázku místa obvyklého bydliště dítěte, a to z důvodu střídavého pobytu matky a dítěte na území České republiky a Velké Británie. K zodpovězení otázky místa obvyklého bydliště bylo provedeno dokazování, z něhož soudy učinily závěr, že dítě nemělo ke dni 25. 11. 2013 – kdy bylo dle tvrzení stěžovatele neoprávněně zadrženo v České republice – místo obvyklého bydliště na území Velké Británie a dále dovodily, že se matka nedopustila neoprávněného přemístění nezletilého do České republiky, neboť její pobyt s ním ve Velké Británii měl spíše charakter návštěv stěžovatele. Tato rozhodnutí však následně byla zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3742/14 ze dne 8. 9. 2015 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/36zKjHN ).

V reakci na výše zmíněný nález Ústavního soudu rozhodl městský soud o návrhu stěžovatele znovu tak, že usnesením ze dne 25. 2. 2016 řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení. Podle městského soudu již ve věci samé bylo rozhodnuto justičním orgánem státu tvořícího jednotný justiční evropský prostor a  je tak nyní na stěžovateli, aby navrhl výkon rozhodnutí, nebylo-li splněno dobrovolně. Stejný názor sdílel i odvolací Krajský soud v Brně. Stěžovatel proto podal v červnu 2016 u Okresního soudu v Kladně návrh, kterým se domáhal nařízení výkonu předmětných rozhodnutí britského soudu. Okresní soud návrhu stěžovatele vyhověl a vyzval matku ke splnění povinnosti uložené britským soudem. Jelikož matka povinnost nesplnila, uložil jí pokutu ve výši 25 000 Kč. V září 2018 bylo okresním soudem nařízeno mediační setkání, na které se však matka dítěte nedostavila a místo toho podala návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Okresní soud tomuto návrhu ústavní stížností napadeným usnesením vyhověl.

Okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), protože přemístění nezletilého na území Anglie a Walesu není v jeho zájmu, zvláště s ohledem na to, že nezletilý žije v České republice spolu s matkou, jejím přítelem a dalšími příbuznými již od listopadu 2013. Odvolací krajský soud toto rozhodnutí potvrdil s tím, že by navrácení nezletilého s ohledem na uplynulou dobu pro něho znamenalo psychickou újmu. Nejvyšší soud poté ústavní stížností napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Ze soudních rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel za nezletilým do České republiky dojíždí společně se svou matkou, a to přibližně jednou za tři měsíce, stýká se s ním v Praze v neutrálním prostředí (např. dětský koutek, obchodní centrum a podobně) a částečně se kvůli němu naučil česky.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že ačkoliv obecné soudy dospěly k závěru, že veškeré překážky, které způsobily neúměrné prodloužení řízení, byly způsobeny matkou nezletilého, jejímu návrhu bylo přesto vyhověno, čímž byla zkrácena základní práva stěžovatele; napadená rozhodnutí tak odporují zásadám logiky a  neodpovídají principům spravedlivého řízení. Stěžovatel uvádí, že matka dlouhodobě a účelově maří výkon předmětných rozhodnutí, neučinila žádné opatření, které by vedlo ke splnění její povinnosti stanovené soudy a závěry obecných soudů ohledně zastavení výkonu rozhodnutí pouze potvrzují svévolné počínání matky, nerespektující povinnosti stanovené jí zákonem a soudními rozhodnutími. 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.06.2020 15:00 do: 02.06.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3693/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019 č. j. 6 Tdo 821/2019 628 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019 č. j. 12 To 352/2018-532.
Stručná charakteristika:  Lhůta k přípravě na veřejné zasedání
Označení navrhovatelů:  L. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění, přečinu vydírání a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byl uvedený rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušen pouze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a nově bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatel pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Navrhuje rovněž zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání.

Stěžovatel namítá, že v průběhu odvolacího řízení před Krajským soudem v Praze došlo k nepřijatelné změně ve složení senátu, což vedlo k porušení jeho práva na zákonného soudce.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2020 13:00 do: 03.06.2020 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 47/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení některých ustanovení zákona o důchodovém pojištění
Stručná charakteristika:  návrh na zrušení § 67 odst. 2, eventuálně § 67 a § 67a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů:  Poslanci Parlamentu
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu 

Skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny (navrhovatelka) navrhla Ústavnímu soudu, aby zrušil buď pouze § 67 odst. 2, anebo šířeji § 67 a § 67a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Návrh brojí proti právní úpravě stanovující způsob valorizace důchodů. Za problematické navrhovatelka považuje zejména ustanovení § 67 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, dle kterého se základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu. Širší variantu zrušení navrhuje alternativně toliko pro případ, že by to Ústavní soud shledal vhodným vzhledem k vzájemné provázanosti právní úpravy.

Návrh směřuje proti právní úpravě, která upravuje způsob valorizace důchodů způsobem, že výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu. Navrhovatelka namítá, že za situace, kdy poživatelé důchodu mají den splatnosti důchodu v rámci kalendářního měsíce stanoven různě, přičemž důchod pobírají nikoliv za kalendářní měsíce, nýbrž za „klouzavé“ měsíce počínající takovýmto dnem splatnosti, pak oprávnění s pozdějším datem splatnosti dostanou valorizaci za méně dní kalendářního měsíce ledna, oproti oprávněným s datem dřívějším. V tom spatřuje neodůvodněnou nerovnost, odporující právům zakotveným v Listině základních práv a svobod, dle kterých jsou lidé rovní v důstojnosti i v právech (čl. 1), základní práva a svobody jsou všem zaručena bez rozdílu (čl. 3 odst. 1), každý má právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1) a občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele (čl. 30 odst. 1).

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2020 14:00 do: 04.06.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2279/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2019 č. j. Ncp 146/2019-1531
Stručná charakteristika:  Věcná příslušnost soudu k řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy po novele § 41 zákona č. 216/1994/ Sb., o rozhodčím řízení
Označení navrhovatelů:  obchodní korporace WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval o žalobě stěžovatelky (v řízení u obvodního soudu vystupující jako žalobkyně) podané dne 20. 6. 2014 na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 6. 2014. Obvodní soud v průběhu řízení o zrušení rozhodčího nálezu dospěl k závěru, že není soudem věcně příslušným pro rozhodnutí věci, a proto postupem podle § 104a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, předložil věc vrchnímu soudu k posouzení věcné příslušnosti. Vrchní soud v Praze usnesením z určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a po právní moci jeho usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze. Vyšel z toho, že věcnou příslušnost soudů v projednávané věci (návrh na zrušení rozhodčího nálezu) neupravuje občanský soudní řád, nýbrž zákon o rozhodčím řízení, přičemž jde o úpravu speciální. Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., byla změněna dosavadní úprava tak, že k řízení o zrušení rozhodčího nálezu jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že ohledně věcné příslušnosti argumentovala již před vrchním soudem usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019 č. j. 23 Cdo 4101/2018-13, v němž bylo mj. vysloveno, že „[u]vedená novela procesního předpisu (pozn. novela provedená zákonem č. 296/2017 Sb.) tak nemohla způsobit změnu soudu věcně příslušného k projednání žaloby, jestliže konkrétní řízení již bylo zahájeno žalobou u věcně příslušného soudu podle znění § 41 zákona o rozhodčím řízení účinného v době podání žaloby. Opačný závěr by představoval prolomení obecného pravidla nepravé zpětné účinnosti procesních předpisů; jednalo by se totiž o pravou retroaktivitu (správně ovšem o nepřípustnou retrospektivu) procesního předpisu, která je v rozporu s principy demokratického právního státu, zejména s požadavkem na právní jistotu účastníků řízení…“, avšak vrchní soud k jejímu vyjádření nepřihlédl, čímž porušil stěžovatelčino právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Svým postupem (a tím, že nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně věcné příslušnosti) vrchní soud rovněž porušil stěžovatelčino právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.