I. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 04.01.2018 10:00  do: 04.01.2018 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1707/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň - město Mgr. Martina Tunkla ze dne 11. 11. 2016 č. j. 094 EX 04227/10-124 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2017 č. j. 23 Co 438/2016-130
Stručná charakteristika:  Náklady řízení
Označení navrhovatelů:  D. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka uzavřela dne 7. 1. 2009 smlouvu o spotřebitelském úvěru s vedlejší účastnicí, společností PROFI CREDIT CZECH, a.s. Součástí předmětné smlouvy byla i rozhodčí doložka, jež obsahovala konkrétní určení několika rozhodců a zároveň náhradní způsob určení, podle něhož měl být rozhodce vybraný ze seznamu vedeného Rozhodčí společností Pardubice s.r.o. Poté, co se stěžovatelka dostala do prodlení se splácením úvěru, podala vedlejší účastnice rozhodčí žalobu, o níž rozhodl dne 6. 10. 2009 rozhodce rozhodčím nálezem tak, že uložil stěžovatelce uhradit částku 147.738 Kč s 6% úrokem z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Vedlejší účastnice tento rozhodčí nález následně uplatnila jako exekuční titul a usnesením Okresního soudu v Chrudimi byla nařízena exekuce, jejímž výkonem byl pověřen soudní exekutor. Dne 3. 11. 2016, tj. po více než šesti letech trvání exekučního řízení, podala stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce návrh na zastavení exekuce z důvodu, že exekuce byla vedena protiprávně. Důvodem byl od začátku nezpůsobilý exekuční titul, jelikož rozhodčí doložka neobsahovala přímé určení rozhodce; rozhodce byl do funkce určen jednatelem Rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o. ze seznamu rozhodců vedeném touto společností. Určený rozhodce tak ve světle judikatury neměl dostatek pravomoci spor rozhodovat.

Usnesením soudního exekutora ze dne 11. 11. 2016 byla exekuce zastavena. Výrokem II. byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce v částce 11.912 Kč a výrokem III. bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Výrok II. byl zdůvodněn tím, že vedlejší účastnici (resp. oprávněné) nelze přičítat procesní zavinění za zastavení exekuce a ani z toho vyplývající povinnosti k náhradě nákladů. K výroku III. soudní exekutor uvedl, že stěžovatelka byla v průběhu předchozího řízení pasivní, čímž přispěla k zahájení exekučního řízení, a proto by bylo nespravedlivé přiznat jí náhradu nákladů řízení. Na situaci proto aplikoval ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Usnesení soudního exekutora napadla stěžovatelka odvoláním, jemuž Krajský soud v Hradci Králové usnesením zčásti vyhověl a změnil napadený výrok II. tak, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. V odůvodnění krajský soud uvedl, že zastavení exekuce není vinou vedlejší účastnice, která v době podání návrhu na nařízení exekuce nemohla vědět, jakým směrem se bude ubírat rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Zároveň však podle krajského soudu nelze ani uzavřít, že by zastavení exekuce zavinila stěžovatelka. Krajský soud proto výjimečně exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce. Napadený výrok III. pak krajský soud jako věcně správný potvrdil.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení soudního exekutora a usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavního práva vlastnit majetek, do jejího ústavního práva na spravedlivý proces zaručeného, do principu rovnosti a ochrany slabší strany a do rovnosti v řízení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.01.2018 10:30 do: 04.01.2018 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3296/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2017 č. j. 21 Co 361/2016-830, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 28. dubna 2016 č. j. 0 Nc 304/2012-610 a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. 0 Nc 304/2012
Stručná charakteristika:  Styk dítěte s vězněným rodičem
Označení navrhovatelů:  E. F. V. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel bolivijského původu se švédským státním občanstvím má dceru narozenou v roce 2011. Stěžovatel s matkou dítěte nežil ve společné domácnosti, ale přestěhoval se do České republiky, aby o dceru mohl pečovat. Vztahy mezi rodiči byly konfliktní, stěžovatel se marně domáhal střídavé péče a soud opakovaně zamítl jeho návrhy na povolení vycestování dcery do zahraničí, aby si mohla vytvořit vztah ke své širší rodině ze stěžovatelovy strany a rozšíření styku. Následně stěžovatel nepředal v rozporu s pravomocným předběžným opatřením nezletilou její matce, odcestoval s ní do zahraničí a po dobu deseti měsíců navštěvovali členy stěžovatelovy rodiny v Anglii, Francii, Španělsku a Švédsku. Dne 21. 1. 2017 byl stěžovatel zadržen ve Švédsku. Nezletilá byla umístěna do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde si ji dne 24. 1. 2017 převzala do své péče matka a o dva dny později s ní odcestovala zpět do České republiky. Otec byl předán do České republiky a umístěn ve vazební věznici za účelem trestního stíhání pro zločin zavlečení v souběhu s přečinem únosu a pro přečin zanedbání povinné výživy. Okresní soud v Semilech krátce poté, co stěžovatel odcestoval s nezletilou do zahraničí, rozhodl o svěření nezletilé do péče matky, upravil vyživovací povinnost otce k nezletilé a stanovil styk otce s nezletilou. Ve styku otce omezil tak, že bez souhlasu matky nebo rozhodnutí soudu nemůže styk s nezletilou uskutečňovat mimo území České republiky. Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích, jimiž svěřil nezletilou do péče matky. Ve výrocích, jimiž okresní soud upravil styk nezletilé se stěžovatelem, rozsudek změnil tak, že uložil matce povinnost informovat stěžovatele o nezletilé nejméně jednou za tři měsíce, předávat nezletilé poštovní zásilky od otce, které je oprávněn jí zasílat nejvýše 4x v měsíci a zajistit alespoň 2x měsíčně písmenný kontakt nezletilé s otcem. Pokud jde o styk nezletilé s otcem, krajský soud konstatoval, že v průběhu odvolacího řízení byl otec vzat do vazby, a proto „[v] současné situaci nelze rozhodnout o osobním kontaktu otce s nezletilou, přesto je třeba nalézt jinou formu kontaktu otce s dcerou přiměřenou okolnostem, aby se zachoval vztah mezi otcem a nezletilou. Současným poměrům odpovídá přiměřený styk písemnou formou, jehož podmínky krajský soud stanovil.“ Rozsudkem Okresního soudu v Semilech byl stěžovatel nepravomocně odsouzen pro zločin zavlečení do ciziny a přečin únosu dítěte k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Řízení o podaném opravném prostředku dosud probíhá.

Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na soukromý a rodinný život a práva na rodičovskou výchovu v automatickém vyloučení jeho osobního styku s nezletilou. Je si vědom toho, že jeho pobyt ve vazbě možnost osobního kontaktu s dcerou limituje, nicméně poukazuje na skutečnost, že návštěvy dětí ve vazební věznici jsou zcela běžné. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 22/17, podle kterého pobyt rodiče ve vězení osobní kontakt s dítětem nevylučuje. Domnívá se, že tyto závěry je pak třeba tím spíše vztáhnou na vazbu, neboť nebyl dosud odsouzen, a je proto třeba na něj hledět jako na nevinného. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a okresního soudu a vyslovení protiústavnosti jiného zásahu, spočívajícím v postupu obou soudů, protože uvedenými rozhodnutími jakož i uvedeným zásahem měla být porušena jeho ústavně zaručená základní práva, konkrétně jeho právo na spravedlivý proces, jeho právo na ochranu soukromého a rodinného života a ochranu rodičovské výchovy, dále princip, aby byl nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dítěte a zákaz dvojího trestání.