Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2019 11:00 do: 02.01.2019 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 4/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, na zrušení ustanovení § 11 odst. 1 třetí věty, § 11 odst. 3 druhé věty ve slovech „s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu,“ § 12 odst. 1 třetí věty, § 12 odst. 3 druhé věty ve slovech „s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu,“ § 12 odst. 4, 5, 6, § 20 odst. 3, § 20 odst. 4 třetí věty a částí Přílohy č. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb.
Stručná charakteristika: nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 10 senátorů se u Ústavního soudu domáhá zrušení ustanovení § 11 odst. 1 třetí věty; § 11 odst. 3 druhé věty ve slovech „s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu,“; § 12 odst. 1 třetí věty; § 12 odst. 3 druhé věty ve slovech „s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu,“; § 12 odst. 4, 5, 6; § 20 odst. 3; § 20 odst. 4 třetí věty; a částí Přílohy č. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů; a dále Metodického návrhu Ministerstva zdravotnictví – hlavního hygienika ČR, pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí, zveřejněného dne 18. 10. 2017 ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví pod č. 11/2017. Napadená ustanovení většinově stanovují povolené hranice vydávaného hluku v různých situacích a podmínkách.

Důvodem pro podání návrhu je dle navrhovatelky nadprůměrné zatížení obyvatelstva České republiky nadlimitním hlukem, což má negativní důsledky na zdraví a celkovou životní pohodu obyvatel.  Má za to, že napadené uplatňované limity hlukové zátěže zejména v oblasti silniční dopravy (návrh se nedotýká zdrojů hluku v pracovním prostředí), potažmo kritéria pro jejich výpočet a měření, jsou příliš mírné a neodpovídající současným možnostem společnosti. Tato legislativní velkorysost přitom není nezbytná, k dispozici je totiž řada účinných protiopatření, jejichž uplatňování by vedlo k reálnému snížení zásahu hlukem. Uvedená ustanovení proto navrhovatelka považuje za rozporná s právem na ochranu zdraví, právem na příznivé životní prostředí a čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V neposlední řadě tvrdí, že nařízení i obě metodiky nebyly vydány v mezích zákona a nařízení také nedostatečně transponovalo unijní právo a bylo přijato netransparentním způsobem. Z daných důvodů navrhuje předmětná ustanovení nařízení i obě metodiky zrušit.

 Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2019 12:30 do: 02.01.2019 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 27/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 11 odst. 2, části § 11 odst. 3 vyjádřené slovy „jiným“ a „než provozovatelem uvedeným v odstavci 2“, a dále § 17 odst. 2 písm. j) a části § 17f písm. c) vyjádřené slovy „nebo j)“ zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 180/2016 Sb.
Stručná charakteristika: hodnocení zásahu do vlastnického práva a práva podnikat
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 25 senátorů navrhuje, aby Ústavní soud v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 180/2016 Sb., zrušil § 11 odst. 2, část § 11 odst. 3 vyjádřenou slovy „jiným“ a „než provozovatelem uvedeným v odstavci 2“, § 17 odst. 2 písm. j) a část § 17f písm. c) vyjádřenou slovy „nebo j)“. Navrhovatelka konstatuje, že uvedená ustanovení zákona o potravinách zavádějí pro provozovatele potravinářských podniků s prodejnami s prodejní plochou větší než 400 m² povinnost poskytovat v nich blíže vymezené potraviny bezplatně humanitárním nebo charitativním organizacím, přičemž za nesplnění této povinnosti lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč. Tím se podle jejího názoru tato ustanovení dostávají do rozporu s čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Navrhovatelka se domnívá, že nikdo nemůže být nucen – s výjimkou případů obecně uznaných v ústavních normách – se svého majetku zbavovat, neboť součástí vlastnického práva je svoboda věc držet a nakládat s ní. Napadená ustanovení zasahují do této součásti vlastnického práva, když nutí vlastníky bezplatně se určitých věcí „zbavit, a to jen ve prospěch někoho“. Navrhovatelka namítá, že charita je dobrovolná, čímž se odlišuje od vrchnostensky vymáhaných daní.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2019 13:00 do: 02.01.2019 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: II. ÚS 2303/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016 č. j. 29 Cdo 2043/2016-369, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2015 č. j. 7 Cmo 604/2013-345 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. srpna 2013 č. j. 13 Cm 1048/2011-286
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Dr. S. P. M.B.A.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl ode dne 1. 2. 2001 do 4. 4. 2011 společníkem obchodní společnosti ENVI s. r. o. (vedlejší účastnice) s obchodním podílem (ke konci účasti) ve výši 35 %. Dne 18. 6. 2011 podal stěžovatel návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vedlejší účastnice ze dne 8. 4. 2011, na kterém bylo přijato rozhodnutí o rozdělení jeho uvolněného obchodního podílu. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením tento stěžovatelův návrh zamítl s odůvodněním, že stěžovatel přestal být dne 4. 4. 2011 společníkem, pročež nepatří mezi osoby, jež by podle § 131 odst. 1 obchodního zákoníku byly oprávněny podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a tudíž mu v daném sporu nesvědčí aktivní věcná legitimace. S tímto právním závěrem se ztotožnil i vrchní soud, jenž k odvolání stěžovatele rubrikovaným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil. Následné stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností taktéž napadeným usnesením.

Stěžovatel se s odkazem na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva domnívá, že účastníci řízení nezkoumali, zda omezení práva na přístup k soudu obsažené v § 131 odst. 1 obchodního zákoníku je ústavně souladné v tom smyslu, že dané omezení sleduje legitimní cíl a že případně existuje rozumná rovnováha mezi sledovaným cílem a použitými prostředky. S odkazem na příslušnou komentářovou literaturu přitom stěžovatel zdůrazňuje, že zánik aktivní legitimace nemůže představovat bezvýjimečný důsledek ztráty postavení společníka, neboť aktivní věcná legitimace musí být bývalému společníkovi ponechána, jestliže prokáže svůj právní zájem na vydání soudního rozhodnutí. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.01.2019 14:00 do: 02.01.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3040/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2016 č. j. 21 Cdo 1952/2016-436, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015 č. j. 30 Co 50/2015-372 a usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 13. 10. 2014 č. j. 7 C 105/2011-337
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, zákonné podmínky žaloby pro zmatečnost
Označení navrhovatelů:  J. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se po roce 1989 vrátil do České republiky z Německa, kde žil a podnikal od roku 1968. Usadil se v Jílovém u Prahy, kde v roce 2001 od restituentů koupil starou cihelnu, kterou chtěl opravit a provozovat jako zařízení pro volnočasové aktivity a ubytování hostů. Na přelomu let 2007 a 2008 se seznámil s vedlejším účastníkem a jeho matkou, kteří měli zájem od něj předmětnou cihelnu koupit. V průběhu roku 2008 stěžovatel velmi těžce onemocněl. Jak se později ukázalo, příčinou jeho zdravotních problémů byl nádor na mozku. Dne 23. 4. 2008 navštívil stěžovatele v jeho bydlišti vedlejší účastník a nechal si vystavit vlastní směnku na částku 130 000 Kč splatnou dne 31. 5. 2008 a dále podepsat uznání dluhu, v němž měla být – dle tvrzení stěžovatele – později vedlejším účastníkem doplněna částka 3 000 000 Kč, se stejným datem splatnosti jako v případě směnky. Vzhledem k tomu, že stěžovatel tyto závazky k předmětnému datu nesplnil, uplatnil je vedlejší účastník u soudu prostřednictvím dvou návrhů. Pokud jde o řízení vedené ve věci plnění ze směnky, tak zde Krajský soud v Praze návrhu vedlejšího účastníka vyhověl a vydal v červenci 2008 směnečný platební rozkaz. Stěžovatel proti tomuto platebnímu rozkazu podal dne 14. 7. 2008 námitky, avšak následně je svým podáním ze dne 6. 1. 2009 vzal v celém rozsahu zpět. Krajský soud proto svým usnesením ze dne 8. 1. 2009 řízení o námitkách zastavil a dne 31. 1. 2009 tak směnečný platební rozkaz nabyl právní moci.  Pokud jde o řízení o žalobě na zaplacení 3 000 000 Kč, tak v něm rozhodl Okresní soud Praha - západ rozsudkem pro uznání ze dne 4. 12. 2008, kterým stěžovateli uložil, aby vedlejšímu účastníku zaplatil předmětnou částku spolu s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení ve výši 235 787 Kč. Okresní soud tak rozhodl, neboť stěžovatel při jednání konaném dne 4. 12. 2008 uznal nárok vedlejšího účastníka co do důvodu i výše, a to včetně jím vyčíslených nákladů řízení.

Stěžovatel poté, co se částečně zotavil po mozkové operaci, obě rozhodnutí napadl žalobami pro zmatečnost, v nichž namítal, že neměl procesní způsobilost a nebyl ani řádně zastoupen opatrovníkem, byť pro svůj duševní stav nebyl schopen činit právní úkony, a tato svá tvrzení doložil stejnými znaleckými posudky. Krajský soud v Praze v řízení o směnečném platebním rozkazu žalobu pro zmatečnost uznal jako důvodnou, neboť v okamžiku zpětvzetí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu stěžovatel nebyl dle znaleckých posudků v důsledku duševní poruchy schopen právně jednat. Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Vedlejší účastník následně vzal svůj návrh na vydání směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu zpět. Krajský soud proto směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil. V druhé věci okresní soud nejprve žalobu pro zmatečnost zamítl, neboť měl za to, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že byla podána včas. K odvolání stěžovatele krajský soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení s pokynem, aby doplnil dokazování v otázce, kdy odpadla překážka, pro kterou stěžovatel nemohl před soudem samostatně jednat. Okresní soud následně doplnil dokazování o znalecký posudek znaleckého ústavu, z něhož vyplynulo, že stěžovatel v letech 2008 – 2011 byl v důsledku nádoru na mozku, jeho resekce, a následných pooperačních komplikací stižen duševní poruchou, která jej částečně omezovala ve schopnosti činit právní úkony a nebyl tak ani způsobilý samostatně jednat před soudem. Okresní soud též znovu provedl dokazování již v řízení provedenými znaleckými posudky. Dospěl pak k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu však nepovažoval závěry znalců za relevantní s ohledem na stěžovatelem uplatněný důvod zmatečnosti, neboť stěžovatel nebyl v rozhodné době (v průběhu řízení, především pak v okamžiku, kdy uznal nárok žalobce) pravomocným rozhodnutím soudu zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a žalobu pro zmatečnost proto zamítl. Krajský soud následně toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že jeho žaloba pro zmatečnost neměla být zamítnuta, neboť již v době, kdy vedlejší účastník podal svou žalobu u okresního soudu a po celou dobu, kdy řízení probíhalo, byl stižen duševní poruchou a nebyl tak schopen právně jednat. Stěžovatel dále tvrdil, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo též rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání jako nepřípustné. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.